Keď príde kocúr

TOP 10 Českého filmu alespoň pro mě. A s následujícím filmem Všichni dobří rodáci určitě to NEJ od tohoto režiséra. Mimochodem na scénáři k filmu se podílel krom teda dialogů (Jan Werich) i Jiří Brdečka známý výtvarník a scénárista. Idea této pohádkové féerie se satirickým ostřím se dá vyjádřit větou, že vycpaní ptáci nelétají a že nejkrásnější myšlenky dovedou zlí, malicherní a hloupí lidé oškubat na jejich prospěchářskou podstatu. A samozřejmě bych také vyzdvihl nezapomenutelný herecký výkon mistra Jana Wericha který v tomto filmu ztvárnil dvojroli, a to sice mistra věžníka Olivu/ a cizince kouzelníka, společně se svým kocourem který zbarvuje svým pohledem lidi podle jejich vlastností. Takže abych to nějak shrnul k jednomu ucelenému závěru: téměř za všechny herecké výkony, za barvitost, poetičnost, zvláštní pohádkovou náladu, za píseň Život je jen náhoda (Werich, Brodský), a ostrou společenskou satiru a v ne poslední řadě pak také za krásné městečko Telč kde se film natáčel, tak nemůžu dát tomuto filmu jinou známku než za 5*. Trvalá a mimořádná hodnota, oceněna tehdy mnoha významnými cenami i když už trochu provařená časem, ale stále neztrácející nic na své kráse a malebnosti. (08.11.2006)

Jasného „Kocour“ mě uchvátil už jako malého kluka, když jsem ho – v celku či ve výtahu – viděl v černobílém provedení. A barva ten úžas protáhla jak skalní ozvěna. Přiléhavá satira vtělená fantastickým tělesným básněním pojmenovala mnohé z toho, s čím se dítě zkoušené praktikovaným lži-socialismem konfrontovalo a čeho jsou plny tuzemské rybníky podnes... Divadelní scény se umně spojují s filmovým vyprávěním, a snová pravda tak s úspěchem bezostyšně atakuje choré stagnování, nad nímž lze jen ohrnout nos. To je však často zaměnitelné s hlubokou, niternou tragikou – a i ten zčervenalý nemusí vždy pochopit, že ten modrý protějšek jen slepě světélkuje Eliášovým ohněm, protože ta červeň se vsákla v marnotratně vstřebanou touhu… Kocour ale na okolnosti nehledí a připomíná svým ostrozrakem, že nakonec na žádné výmluvy nezbude čas. A proto pátrejme po sobě spíše v kocouřích očích než ve své auto-diagnostice… (30.09.2017)

Tento film vnímám především jako zajímavé svědectví doby. Po Stalinově smrti bolševici tak trošku tápali, jak se mají chovat k sobě navzájem, k vnějšímu světu a k poddaným. Chruščov a Novotný představovali generaci, která znovu otevřela od dvacátých let zdánlivě uzavřenou otázku, co vlastně si má předvoj dělnické třídy se svou mocí počít? Jak víme, vše se vyjasnilo v osmašedesátém. --- V mezidobí ovšem mohla nejen vznikat, ale být i publikována díla v dějinách bolševismu neslýchaná. Společenská satira Jasného, Brdečky a Wericha právem sklízela úspěchy doma i ve světě. Výkon po všech stránkách úctyhodný, jistě, ale superlativy jsou na místě jen tehdy, pokud nezapomínáme na místo a dobu vzniku. --- Dovolím si přirovnání: O pár měsíců dříve měla v Rusku premiéru Šostakovičova Třináctá symfonie ‚Babij Jar’ zhudebňující Jevtušenkovy verše. O ruském antisemitismu, strachu z tajné policie, nedostatku zboží v obchodech, utrpení a ponížení ruských žen, a o kariéře, kterou básník dělá tím, že „nedělá kariéru”. Šostakovič měl tenkrát v Rusku status ne nepodobný Werichovu u nás - nedůvěra mezi ním a režimem byla vzájemná a důvodná, leč přece jen šlo o respektovanou celebritu, která projevovala jistou ochotu s režimem spolupracovat. A tak, s určitými obtížemi, Šostakovič svoji symfonii protlačil. Když jsem za husákových časů pobíral rozum, byla pro mě jako zjevení, zázrak, že bolševik mohl kdy připustit veřejné provozování tak jasné a konkrétní kritiky svého režimu. --- Jenže - a k této pointě svým přirovnáním směřuji - jakou hodnotu toto dílo (a většina dalších Šostakovičových děl) má ve srovnání s vrcholnými díly světové hudby 20. století? Inu, spíše průměrnou. Je to krásná hudba, ale s významem děl Schönberga, Stravinského, Hindemitha a dalších se měřit nemůže. Ostatně, již v šedesátých letech byla beznadějně zastaralá. Stravinsky ji přesně charakterizoval jako „provinční“. --- A právě takový je Jasného Kocour. Havelka byl vynikající skladatel, žádný filmohudební nýmand, ale okouzlení broadwayským muzikálem (Bernstein?) byla čistě dobová záležitost, u nás nijak originální (Šlitr), a pro mě osobně odjakživa spíše otravná. Werich byl vždycky dobrý divadelník a herec, jenže jeho moudra nikdy nebyla zcela původní, s přibývajícím časem trpěla inflací a v atmosféře nekritického uctívání Werich ztrácel schopnost sebekontroly, hrál sám sebe. A samotný příběh s kocourem? Velmi dobrá lokální satira, řekl bych. Dosti znehodnocená tím krotkým vyústěním, že morální kompas nalezneme v dětech… no, tak že bychom jim snad rovnou přiznali volební právo a paritní zastoupení v parlamentě? (01.01.2011)

Vojtěch Jasný začal spolu s Karlem Kachyňou na budovatelských agitkách a také v jeho pozdějších filmech je vidět, že ideálům socialismu věřil. Až přijde kocour je satira, ale satira s nadějí v lepší příští. Všechny postavy jsou vlastně koncentrovanými výtažky typů socialistického člověka a obrýlený kocour provádí jejich selekci. Z dnešního pohledu nejsou bůhvíjak sympatičtí ani ti, kteří "kádrem" prošli. To na druhou stranu vyvažuje Jan Werich, ironicky a na půl huby glosující děj z nadhledu kostelní věže. Přes formální nápaditost, dobré obsazení a scénář Jiřího Brdečky je to IMHO přeceněný film. 60% (12.09.2006)

(91/2017) / Je isté, že Všichni dobří rodáci sú vyspelejší film, v prípade Kocoura je ale krásne vidno o kolko divokejší a tvorivejší ešte Jasný bol. Tá živelnosť síce chvílami spôsobuje chaotické vyznenie niektorých scén, ako celok je ale film zážitok. Vizuálna podoba filmu je originálna aj na 60-te roky a snáď len Jakubisko mal podobný talent. Technicky je film lahôdka a aj náročnejšie farebné scény vyznievajú prekvapivo kvalitne a nerušivo. K tomu si treba prirátať herecký výkvet, najviac zaujal asi Menšík a samozrejme tiež mladunká peknučká Milka. Rád by som videl tento film trochu "upratanejší", možno inak zostrihaný, buď by dosiahol na filmový vrchol alebo stratil na svojom čare. (8/10) (02.05.2017)