When a Stranger Calls

Chápu, že po prvních thrillerově naprosto dokonalých dvaceti minutách přišlo pro mnohé velké rozčarování. When a Stranger Calls je však zcela svébytným dílkem, které si razí vlastní cestu vodami vysokonapěťového žánru. Místo protrahovaného děsu volí cestu postupného uklidnění, aby na vás v závěru zaútočilo jako had skrytý v houštinách. A že vás uštkne, tím si můžete být jistí. Osobně mě bavila i ona zdánlivě uklidňující střední třetina, kde se seznámíme s podivnou osobností vraha a řekl bych, že vykreslení pokřivené duše psychicky narušeného jedince se Waltonovi povedlo obstojně. Obyčejný a trochu plachý chlápek splývající s davem, který postupně a nezvratně (a znovu) padá do temných hlubin své zmučené a ztýrané mysli a není pro něj návratu ani naděje... Kontroverze mezi politováníhodnou zrůdou a tím co provedla má opravdu ostré hrany, přesto je jasné na čí straně Walton je. A poté opět přijde až nečekaná injekce adrenalinu v podobě dokonale vysoustružené hrůzy. Pro mě jasné absolutorium. (07.11.2015)

Povedený atmosférický horor, který šlape naplno na začátku a na konci, v prostřední části naopak trochu poleví. Nikdy však nesklouzne do nudných vod. Oceňuju výtečné herce, vrah sice není zas až tak bláznivý jako třeba v Black Christmas, ale o to víc dokáže postrašit. V závěru jsem si přál, aby film trval o trochu déle, ale to by asi nešlo bez zabřednutí do žánrových klišé. 75% (11.08.2008)

Nemyslím si, že by byl tenhle thriller přeceňovaný. Jde o solidní napínák, který má tři části. První by jistě obstála jako součást povídkového filmu. Ve druhé části sledujeme osud vraha, který se po útěku z blázince potlouká městem a sám pořádně neví, co vlastně hledá a chce. Třetí část se vrací k osudu bývalé studentky, co si mezitím pořídila vlastní rodinu. Kamera až dokumentárně zachycuje putování postav nočním městem (v té době se ještě nikam nespěchalo) a napětí vyvolává především strašidelná hudba, jejímž autorem je Dana Kaproff (skutečně jde o mužské jméno). Byť gore efekty se nabízely, zůstalo jen u krvavých rukou a atmosféry. Ani mi to moc nevadilo. Dnešní film by si ty děti vizuálně jistě vychutnal... (20.10.2013)

Film se rozpadá na tři části a každá je jiná. Žel. Prvních dvacet minut by se napětí v prázdném domě dalo krájet a každé zazvonění telefonu donutí i diváka trochu nadskočit úlekem. (Pravda, zpětně to nebude trochu dávat smysl v některých drobnostech, ale who cares?). Druhá část je ve stylu „město honí vraha“, resp. zde břichatý detektiv, a je otázkou, proč uprchlý psychopat vlastně čeká tak dlouho na posledních dvacet minut, které jsou alespoň pro mne opět zdařile rozehrané, ale v jisté chvíli ztratí napětí, nevím proč, přišlo mi to spíše už takové parodické. Ale celkově to není špatný film - noční prostředí města, jednoho baru, bezdomovců, to vše vytváří zvláštní atmosféru, škoda jen, že ten příběh není moc propracovaný a nenabídne nosnější zápletku. Tahle by vystačila na středometrážní televizní díl nějakého seriálu. Jinak psychopat mi hodně připomíná typově českého herce Svatopluka Matyáše. (16.12.2019)

No páni. I když asi ne jeden z těch úplně nejlepších, tak určitě jeden z nejpozoruhodnějších krimithrillerů, který jsem kdy viděl. Originální a osobitá režie, pomalé tempo, alternativní stavba příběhu, psychologicky zajímavý pohled na pachatele, nadprůměrná porce napětí, tedy z mého pohledu samá pozitiva. Nečekaně příjemné překvapení a důkaz toho, že v sedmdesátkách se netočily dobré a hodnotné filmy jen v matičce Evropě. A mimochodem - nejděsivější ve filmu nebyl vrah, ale ta postarší barová bludička, krásná i hrůzná zároveň. Dlouho jsem si u ní nebyl jistý, nejedná-li se o chlapa. Když při křečovitém a nevěrohodném smíchu otevřela svou velkou pusu s obrovskými čelistmi a vycenila svoje dlouhé zuby, běhal mi slastně mráz po zádech, neboť jak známo "krása a hrůza jsou sestry..." (Ladislav Klíma). (11.06.2016)