Daj mi tvoje meno

Občan Kane pro gay komunitu. Film, ktérý otevřeně ale elegantně a s citem mluví o všem, co se Moonlight říct bál, a maskoval to třpitivým artovým pozlátkem měsíčního svitu. Majstrštyk s množstvím diskomfortních scén pro heterosexuálního diváka, ale nejvyšším vypravěčským uměním pro náročného a vnímavého filmového fanouška. Detailním a naprosto přesným zobrazením prohlubujícího se vzplanutí zakázané vášně, vedením herců a jejich fenomenálními výkony, originálním použitím hudby, vystihnutím atmosféry a nálady doby a místa, prohloubením hlavního motivu tematem uměleckých děl a obdivu k nim, a především závěrečným monologem otce a závěrečnými titulky jeden z nejsilnejších filmů o první, stoprocentně odevzdané lásce a vášni člověka k člověkovi. Celý čas, ale především od prvího otevřeného dialogu na náměstí, jsem měl pocit že koukám na filmovou klasiku ze sedmdesátých let od jednoho z mistrů evropské kinematografie jako Tornatore nebo Fellini. Na referenční romanticko-vztahovou filmařinu, ze které se učí na filmových školách a kterou se nikdo ani nesnaží napodobit, natož ji překonat. (06.04.2018)

Homo hrátky bez hysterických scén jsou jistě originální, ale celé to působí jako sluníčkové anální prozření mladého může, který ze dne na den přejde z vagíny do řiti. Zasazení do ospalého italského městečka v 80. letech navozuje stylovou atmosféru, překvapivě však nepřináší žádná negativa spojená s dobou. Pokud mělo jít o reklamu na pohodový coming out, tak alespoň nemusela trvat dvě hodiny. (23.11.2022)

EDIT: Uplynulo pár měsíců od shlédnutí a musím přidat poslední hvězdu. Neměla jsem pravdu v tom, že by tento film byl pouhým dalším opakováním, dalším pokusem o zachycení té neopakovatelné mladické zkušenosti s prchavostí, nezadržitelností krásného prožitku. Je to mnohem důležitější dílo. Po té době vím, že ve mně stvořilo hlubokou vzpomínku na ten dokonalý prožitek, se vším smutkem a ušlechtilým dojetím, které k ní patří, jako by byla moje. Tenhle film je žalozpěvem i chvalozpěvem o nezadržitelnosti dokonalé krásy a volnosti jejího prožívání při vědomí jejího prchání. A je zároveň jakýmsi dokonalým pomníkem všem touhám zachytit tohle mladické prožívání, a prožívání mládí, a všem dílům, v nichž s tyto touhy otiskly, od antiky až po dnešek. - KONEC EDITACE. *** Není to tak, že by to silné a nezměnitelné prožívání, které chtěl autor předvést, zachytit, vyjádřit, šlo předvést ještě lépe. Ale přes všechnu tu jedinečnou krásu i smutek takový počin pořád zůstává univerzální esejí, nepřekračující svůj stín. ***** Je to počin silný a dobrý v uchopení svého tématu, ale toliko konstatuje univerzální krásu a smutek v jinošském pelu a jeho pomíjení, v antickém tématu syrové křehkosti, volnosti a dobrotě nepokřiveného chlapeckého mládí, které může v ideálně chápavém prostředí první lásku a zamilování i do vlastní síly a krásy (naléhavý požadavek Call Me by Your Name, vytknutý do názvu, zdůrazňuje ono - zdravé - narcisistní očarování sebeobjevováním, oslavnou sebezamilovanost, vzájemně nesobecky odzrcadlenou) prožít nejšťastněji a nejlépe, ale nemůže ji v její jedinečné podobě zadržet. Film znovu objevuje antiku a její idol, revokuje tento antikou opěvovaný odvěký zdroj prožívání efemérní krásy a smutku z pomíjení mladické dokonalosti, bez pokryteckých tabuizací, ale s něžným taktem a za přihlížení a napomáhání zkušených postav, jež pro tento proces mají niterné pochopení pramenící z vlastní zkušenosti.*~ (20.01.2018)

Záverečné, dokola sa v komentároch opakujúce dve scény, sú síce výborné, za vrchol filmu však považujem rozhovor na námestí a ďalší na verande, predchádzajúci krvácaniu z nosu. A najviac preto, že ich kvality nedokážem dostatočne obsiahnuť slovom. Pri tom krátkom zábere na smejúceho sa dôchodcu som mal pocit, ktorý mávam málokedy (naposledy pri polskej Poslednej rodine), že ten film patrí do dejín a učebníc. Rozhodne film roku. (20.04.2018)

Ten závěr to úplně otáčí. Celou dobu se to u mne mátožně potácelo možná mezi dvěma a třemi hvězdičkami, jelikož to většinu času je akorát nic, nic, obnažený Timothée sedí. Nic, nic, obnažený Timothée leží. Nic, nic, obnažený Timothée chodí. A takhle pořád dokola. Jo, prostředí italského venkova fajn, ale prostě NIC se neděje... Ale reakce pana otce na fakt, že mu jeho 24letý student osouložil 17letého syna, a on mu citlivě říká, že zažil něco krásného, čeho si má cenit, i když to bolí, a že mu závidí... Wow! Jsem hetero, ale to vyznění filmu mi přijde super. Ano, homofobům se tato "normalizace" homoúletu jistě líbit nebude... ale pro ně ten film ostatně není, že? 80% (06.09.2023)