Prežil som svoju smrť

Očekávání skvělého československého válečného filmu bylo naplněno. Škoda, že záprtek z hnízda rudé slepice jej lehce zasmradil. I mým názorem je, že jde asi o největší roli Františka Peterky a jedno ze vzácných dramat Ladi Menšíka. Pět hvězd snad musí věnovat každý sentimentální divák, jako jsem já, za Ave Maria na skalnatém ostrohu smrti. (17.02.2017)

Kamera, hudba, zvuk... myslím, že je to tak silný příběh, že se člověk soustředí jenom na události, co se odehrávají a vůbec nevnímá citlivé zpracování snímku. Je hrozné, co všechno na sebe lidi dokážou vymýšlet. Bohužel se to děje stále. Jsem rád, že jsem film viděl. Možná i načasování bylo správné. (16.11.2014)

Na tomto strhujícím dramatu boxera Tondy vězněného v nacistickém koncentračním táboře mne oslovilo nepatetické a neidealizované vyprávění (rovnoměrně pronikající do nitra hlavní postavy i do života v táboře, z jejichž konfrontace se rodí celý příběh, který je napínavý jen jakoby „mimochodem“, nezáměrně, přirozeně, bytostně) a neschematizující stylizace postav (zaujala mě například postava dozorce-kápa skvěle zahraná Vladimírem Menšíkem, v níž se pod deformujícím vlivem strachu neopakovatelně smísilo dobro a zlo, strach a odvaha, krutost i pocit viny). A ještě pár vět in margine: Vzhledem k tématu se nabízí i srovnání s jen o něco málo mladším slovenským filmem „Boxer a smrť“. Přes totožnost základního motivu se filmy maximálně liší: zatímco je „Boxer a smrť“ výrazově dokonalá, skvěle komponovaná, sevřená syntéza, úsporně podávající na ploše fragmentu jednoho lidského osudu celou hrůzu koncentračního tábora, je film „Přežil jsem svou smrt“ přímočařejší, epicky bohatší freskou, v níž se hlavní hrdina stává průvodcem po tomto zrůdném mikrokosmu a životech jeho obyvatel. Osobně je mi bližší symbolistický jazyk „Boxera a smrti“, ale i epičtější vyznání kamarádství a vůle k životu filmu Vojtěcha Jasného mne nadchlo. (31.01.2010)

"A za co jsi tady? Já jsem komunista"  A tak se zřejmě zrodil mýtus o komunistické agitce. Přátelé, komunisti byli za světové války skutečně perzekuováni a nenáviděni v míře jen o něco nižší než Židé, tohle je a zůstane historickým faktem. A tak tedy má frajerské entrée Tondy Majera skutečně tu sílu, jakou mu Vojtěch Jasný chtěl přisoudit.  Jedinou lehce zasmrádlou tezí je tu ta o bodrém, bezpodmínečném a nefalšovaném soudružském hrdinství sovětských soldátů, skutečnost byla  téměř jistě trochu přízemnější. Jinak jsem viděl skvělého Františka Peterku v depresivním vězeňském dramatu. Jeho počáteční individualismus byl sice ke konci obětován ve prospěch výhod kolektivu, ale  to, mám ten pocit, lze často vidět i ve filmech tzv. imperialistických, viďte.  Výčitky směrem k  rudé propagandě pak blednou zejména v kontextu osudu židovského zpěváka. (12.12.2022)

Keby sme sa ako deti nehrali na kovbojov a Indiánov (alebo partizánov a fašistov), ale na väzňov a dozorcov v koncentračnom tábore... a niekto by nás pri tom nakrúcal... tak by to asi vyzeralo takto nejako. Nemám detaily okolo koncentračných táborov (ich denného "života") naštudované, tento tu ale pôsobil krajne nepresvedčivo a naivne. Že tábor smrti? Skôr len taký cvičný láger, v ktorom by zachovať si vlastnú dôstojnosť bolo ľahšie než v Pahorku, prežiť menej náročné než v Potkanovi kráľovi a ujsť z neho by si nežiadalo vedenie profesionálnych "útekárov" Barletta s Hiltsom... skoro, ako by tu tomu velil Schindler... a tak som len párkrát nezaujatý zívol a ani v polovici stlačil čudlík off... (23.05.2020)