Prežil som svoju smrť

Vzdy me potesi, kdyz vidim nejaky film a vybavi se mi scena, kterou jsem si pamatoval z detstvi! Zde to byla ta, kdy rusky zajatec sni cely kybl polevky... Frantiska Peterku mam rad a sve role se ujal vytecne. Rezie take neni spatna a ponura atmosfera je taky solidne vyobrazena. Ne vsechny sceny vsak pusobi verohodne a cloveka napada spousta otazek. Film je to dobry, kombinace "boxer a koncentracni tabor", tam ovsem o valec vede film Petera Solana, Boxer a smrt. (23.02.2013)

Už jsem to napsal jednou a napíšu to zas. Československá válečná kinematografie, je nejpodrobnější a nejobsáhlejší pohled na události v Evropě od roku 1938 do roku 1945. Tohle je další příhoz do ohně. Tentokrát určitě dost reálný příběh, který se mohl odehrát v jakémkoli z pracovních táborů smrti. Tohle je jeden z miliónů osudů, které se v těchto táborech odehrávaly. Boxer Tonda je odvážný a silný. Jak duchem, tak tělem. Celková proměna statného muže v nicotnou trosku, bojující o každý krůček s kamenem na rameni, výborný obraz aktivního a propojeného odboje "vy se zítřků bojíte, ale my se na ně těšíme..." všudy přítomná smrt, která je součástí každého dne a velmi silné momenty. Příběh českého boxera, který přežil svou smrt v táboře smrti, a to vše v doprovodu vynikajících českých herců, je potřeba znát, považuješ-li se znalce československé kinematografie. (14.02.2012)

"A za co jsi tady? Já jsem komunista"  A tak se zřejmě zrodil mýtus o komunistické agitce. Přátelé, komunisti byli za světové války skutečně perzekuováni a nenáviděni v míře jen o něco nižší než Židé, tohle je a zůstane historickým faktem. A tak tedy má frajerské entrée Tondy Majera skutečně tu sílu, jakou mu Vojtěch Jasný chtěl přisoudit.  Jedinou lehce zasmrádlou tezí je tu ta o bodrém, bezpodmínečném a nefalšovaném soudružském hrdinství sovětských soldátů, skutečnost byla  téměř jistě trochu přízemnější. Jinak jsem viděl skvělého Františka Peterku v depresivním vězeňském dramatu. Jeho počáteční individualismus byl sice ke konci obětován ve prospěch výhod kolektivu, ale  to, mám ten pocit, lze často vidět i ve filmech tzv. imperialistických, viďte.  Výčitky směrem k  rudé propagandě pak blednou zejména v kontextu osudu židovského zpěváka. (12.12.2022)

Podobně jako jsem si již navykl vnímat Schindlerův seznam jako nadprůměrný, nikoli však výjimečný film o několika silných momentech, budu velmi podobně nahlížet také na Jasného dílo. Scény jako "zpěv" nebo "schodiště" (- předčasný vrchol filmu) mi Schindlerův seznam totiž skutečně připomínaly, ovšem film jako celek mi svojí nekonzistentností připomněl jiný snímek - Šedou zónu. Přežil jsem svou smrt je v jisté nevýhodně už tím, že se snaží vyprávět jakýsi příběh, soustředí se na proplétání několika ústředních motivů (fyzický úpadek Peterkovy postavy, spolupráce mezi vězni, box, pašování věcí atd.), které se snaží udržet pohromadě, ale to se mu na pouhé hodině a půl prostoru nedaří. Mnohem lépe si v tomto ohledu poradil film Boxer a smrt, který na příběh prakticky rezignoval a všechen svůj potenciál soustředil na jemnou profilaci hlavního hrdiny a jeho vztahu k nacistickému důstojníkovi, na jehož pozadí rovněž famózně rozvinul boxerský motiv a vykreslil nelidské prostředí koncentračního tábora. - Chci říct jen tolik, že přibližně po hodině filmu a po skončení oné schodišťové scény jsem nebyl nadále s to Peterkovu postavu jakkoli prožívat a soustředit se na ni, protože více, než co jsem se o ní dozvěděl do té doby (a ne že by nebyla zajímavá - jen poněkud nešťastně dovršená) mě už nemohlo zajímat. Byl totiž markantní rozdíl sledovat tuto postavu, jak bojuje o přežití, a jak se účastní nahodilého příběhu o vzájemnosti, bratrství a lidské dobrotě zadupávané zlem. Pokud člověk právě není géniem, nejmenuje se Norbert Frýd a nepíše další Krabici živých, jen těžko si může troufat na příběh z lágru (či snad rovnou na promyšlený portrét toho, jak to v lágru chodilo), naopak by se měl soustředit na vzácné momenty lidství a lidské nezlomnosti, které film Přežil jsem svou smrt nabídl, ovšem bylo jich žalostně málo. (19.08.2011)

Keby sme sa ako deti nehrali na kovbojov a Indiánov (alebo partizánov a fašistov), ale na väzňov a dozorcov v koncentračnom tábore... a niekto by nás pri tom nakrúcal... tak by to asi vyzeralo takto nejako. Nemám detaily okolo koncentračných táborov (ich denného "života") naštudované, tento tu ale pôsobil krajne nepresvedčivo a naivne. Že tábor smrti? Skôr len taký cvičný láger, v ktorom by zachovať si vlastnú dôstojnosť bolo ľahšie než v Pahorku, prežiť menej náročné než v Potkanovi kráľovi a ujsť z neho by si nežiadalo vedenie profesionálnych "útekárov" Barletta s Hiltsom... skoro, ako by tu tomu velil Schindler... a tak som len párkrát nezaujatý zívol a ani v polovici stlačil čudlík off... (23.05.2020)