Svetlo môjho života

Čím víc se existenco obnaží, cím víc se z ní sejme ochranných a jalových vrstev, tím víc se zviditelní její podstata. Rozhodně tu nejde, jak se mnozí domnívají, o vztah otce a dcery v násilně změněném prostředí, ale o to, jak toto prostředí ovlivní vztah otce a dcery. Změněným prostředím je zde, obrovská a stále rostoucí "cena" ženy. Přihlíží k tomu i její otec nebo jde u něj jen o nezištnou lásku k dceři? A samozřejmě naopak. Když dcera sama začne vypravovat příběhy a když se sama začne starat o jejich společné přežití (puška, sáně), stalo se tak něco, co jejich život pozmění, ale nevykolejí; jejich role se vymění, ale jejich vztah se nezmění. A najednou otázka o přežití lidského rodu padá, jde jen o jeho a ji. (14.12.2019)

Neuvěřitelný OPRUZ. U všech svatých - NEMŮŽETE film tohoto typu uvést způsobem, ve kterém nepoužijete nepsané pravidlo pro udržení pozornosti alespoň pro první dvě scény. Rozuměj - Buď dáte úvodní plkací scénu, která se pak přehoupne v nějakou hodně zajímavou (nejlepším příkladem budiž Swordfish s Travoltou), nebo nakopnete film hned v úvodu něčím zajímavým, co zajistí vaši pozornost a vy pak vydržíte i následující pomalý rozjezd (Hvězdná pěchota). Tady začínáme plkací scénou ve stanu, která se přehoupne plkací scénou v lese a pokračuje plkací scénou jinde, aby následovala další a další plkací scéna. Ufff! Jasně že jsem si byl vědom, že tohle nemá být žádná dobrodružná jízda, ale spíš ve stylu komorního existenčního dramatu, ale i to má svoje meze. Jaký byl problém začít film třeba lovením jelena, divokého kance? V průběhu stopáže pak například setkání s nějakým potulným zlodějem, co by je chtěl okrást/zabít? Takových "checkpointů" pro udržení divákovy pozornosti šlo vymyslet milion! Zde naní ani snaha o něco takového, jako by si z vás Kejsí Aflek dělal prdel. Po celé hodině sebetrýznění přišla ta nejdramatičtější scéna, jakou jsem kdy v životě viděl, málem jsem si nervama okousal konečky prstů a čelo se mi brutálně orosilo potem. Šlo o to, že na hlavní hrdiny v opuštěném baráku klepali nějací chlapi:"Otevřete, víme, že tam jste" a hlavní hrdinové se tiše vytratili tajným východem. Po této nervydrásající scéně jsem usoudil, že Kejsí si ze mě tu prdel fakt dělá a film jsem vypnul. Každopádně to, co mě jako diváka uráží abnormálně, jsou oficiální nálepky sci-fi či postapo. Ne, není to sci-fi ani postapo, jen nějaký blbeček (čti Kejsí) si to usmyslel a tím to hasne. Žádná snaha o nějaký flashback, kde by se v pár záběrech zrekapitulovalo, jak k vymření všech žen došlo. Proboha, to je tak uboze fušerské a líné, že nepřečíst to ta holka v novinách až v polovině filmu, tak to divák ani neví. Musí se k tomu pomáhat i popiskem k filmu, než nějakým atmosférickým úvodem přímo ve filmu. Tak ubohé to je. A co je úplně nejhorší - vůbec nechápu smysl toho, proč to Kejsí natočil. Beru, kdyby měl v hlavě plno režijních nápadů a chtěl se s nimi podělit na veřejnosti, ale tam prostě není LAUTR NIC, co by ten film dělalo jiný než na papíře. Jinými slovy- takhle stejně to dokáže natočit každý kokot!! Každý blb, který ví, jakým tlačítkem se zapíná kamera.  A kdyby se i po přečtení tohoto všeho našel někdo, kdo si nedovede představit, jaká tortura sledování tohoto skvostu je, mrkněte do galerky. Uvidíte foto, jak jde Kejsí s holkou lesem, jak Kejsí stojí s holkou v lese, jak Kejsí stojí s holkou jinde v lese, jak holka sedí na pařezu, jak holka sedí na pařezu z jiného úhlu... To vám vypoví vše o téhle Kejsího sračce. (11.02.2023)

Světlo mého života má velmi jednoduché poselství, přesto se nejedná o jednoduchý snímek. Po prvních pár minutách, kdy si vyslechneme podobenství o falešném Noemovi nás film pomalu vtahuje do postapokaliptického světa, ve kterém vymřely téměř všechny ženy. Jako divák jsem neustála bilancovala, kterým směrem se snímek vlastně vydá. Bude to dobrodružná až akční pecka o silném otci ne nepodobná Cestě? Bude to hloubavý film o odhalené lidské povaze? Přiznám se, že skutečný směr jsem neobjevila až do závěrečných minut a popravdě ve mně tohle Světlo stále ještě zraje. Těžko vyjádřit pozitivní pocity bez spoilerů, tak aspoň všem vřele doporučuji. (04.07.2019)

Tak toto určite nebol môj šálok kávy. Nič proti depresívnym filmom, ale toto bolo poriadne márne a akosi som mal pocit, že je to celý čas o tom istom. Dvojica "pútnikov" prechádza zimnou krajinou z domu do domu, v strachu, neistote a v pedagogických konverzáciách. Proste divné... A predstava, že by vymreli všetky ženy, to je veru dosť desivé :( (03.06.2021)

Vykradený nápad i příběh románu a filmu Cormaca McCarthyho Cesta. Světlo je ale ve všem horší a navíc reději nic nevysvětluje, aby nezabředl do něčeho, z čeho by nevybředl. Dovíme se jen, že virus zahubil většinu ženské populace. A že to bylo před mnoha lety. Co se ale celé roky děje? Kde je vláda, armáda, kde lidé získávají jídlo, vodu, zboží... Film nemá šanci vás více přitáhnout. Jedinné emoce čerpá ze vztahu otec dcera. (08.05.2020)