Svetlo môjho života

Jemnější verze The Road, kterou drží nad vodou tradičně působivý Affleckův “emo projev” a zajímavý výkon malé Anny Pniowské. Velice minimalistické, téměř celou stopáž jen dialogy mezi otcem a dcerou v lesích nebo opuštěných barácích. Plus zkoumání jejich chování - strategie přežití - souvisle s postupným odkrýváním tajemství, co se v jejich světě stalo a jak to změnilo společnost, které se obloukem vyhýbají. Komornost pro trpělivé a vnímavé diváky. Tři a půl. (26.03.2020)

Vztah otce a dcery, kterému postapokalyptická společnost bez žen, putování opuštěnou krajinou a nejistota, kdo je dobrý a kdo ne, dodavá pocit ohrožení a stísněnosti. Otec se snaží vychovat dceru co nejnormálněji, což se ale ne vždy daří, jak by si představoval. V monologu, který večer vede na téma vývoje ženského těla, docela selhává (dítě je po něm v ještě větší depresi, než bylo), na konci je ale náznak naděje, že se mu vychovat samostatnou ženu podařilo (v průběhu filmu je dobře vidět, jak se myšlenky perou dítěti v hlavě a snaží si je srovnat). Bez ohledu na žánr dost intimní film, výborně zahraný. ■ Trailer https://m.youtube.com/watch?v=PoHADU7Oe-g (16.08.2019)

Příjemné překvapení. Pomalé tempo, spíše konverzační záležitost, přesto postapokalyptická atmosféra skvěle vyobrazena. Vztah rodiče a dítěte a jejich komunikování, to vše se mi fakt moc líbilo, a bylo vidět, že C. Affleck nad psaním scénáře přemýšlel. Finále, tam se lehce příběh otřel o klišé, ale nic, co by nějak zásadně vadilo. Film více méně o dvou lidech, ale oba dva (a to jeden z nich je dítě) to hravě utáhnou. Užil jsem si to. (12.05.2020)

Světlo mého života má velmi jednoduché poselství, přesto se nejedná o jednoduchý snímek. Po prvních pár minutách, kdy si vyslechneme podobenství o falešném Noemovi nás film pomalu vtahuje do postapokaliptického světa, ve kterém vymřely téměř všechny ženy. Jako divák jsem neustála bilancovala, kterým směrem se snímek vlastně vydá. Bude to dobrodružná až akční pecka o silném otci ne nepodobná Cestě? Bude to hloubavý film o odhalené lidské povaze? Přiznám se, že skutečný směr jsem neobjevila až do závěrečných minut a popravdě ve mně tohle Světlo stále ještě zraje. Těžko vyjádřit pozitivní pocity bez spoilerů, tak aspoň všem vřele doporučuji. (04.07.2019)

Po famózním In Fabric jsem se dostala v deset večera na Light of My Life a měla sakra co dělat, abych neupadla do limbu. Toto spací postapokalyptické drama nabídne akorát tak několik oduševnělých dialogů, zamyšlení nad životem a pak už jenom nudu, nudu, nudu. Není tu představen skoro žádný náznak okolností zkázy a celý příběh je prosté špatně vykonstruován a nezajímavě natočen. Affleck tady jen litá od baráku k baráku a nesmyslně se potýká s lidmi, jejichž pravou tvář by vzápětí raději nepoznal. Víceméně se tu ani nedočkáte moc velkého herectví. Tohle pro mě bylo opravdu velké nic a třeba oproti Cestě s Viggem Mortensenem je toto indie silně nezajímavé. KVIFF 2019 (03.07.2019)