Svetlo môjho života

Survival nálada vo svete, v ktorom sa stále častejšie spomína kríza (klimatická, pandemická, ekonomická...), asi nie je náhodná. Podobných filmov, ako je tento, síce vzniklo v posledných rokov niekoľko, tento je však iný. Netematizuje len problémy sveta po pandémii, ale aj otázky rodového poriadku. Náhoda tak nie je ani to, že nebezpečný vírus takmer vyhladil práve ženskú populáciu. V príbehu sa tak dá nájsť viacero prepojení na súčasnú situáciu. V čase pandémie výrazne stúpa počet znásilnení a násilia voči ženám, čo sú hrozby, ktorým čelí aj hlavná hrdinka. Zahrané minimalisticky, trpezlivosť publika nutná, no film mu to výdatne oplatí. Chcelo by to pokračovanie. (09.05.2020)

Jako vypravěč pohádek by se Casey Affleck sice neuživil, ale jinak to není až tak špatný režijní i autorský počin. Takovou „cestu láskyplného poznání“ by měla absolvovat každá dcera se svým otcem, vztah těch dvou se tím ještě utuží. Tohle minimalistické a citlivě ztvárněné putování světem mužů mě chytilo za srdce. (16.11.2023)

Po famózním In Fabric jsem se dostala v deset večera na Light of My Life a měla sakra co dělat, abych neupadla do limbu. Toto spací postapokalyptické drama nabídne akorát tak několik oduševnělých dialogů, zamyšlení nad životem a pak už jenom nudu, nudu, nudu. Není tu představen skoro žádný náznak okolností zkázy a celý příběh je prosté špatně vykonstruován a nezajímavě natočen. Affleck tady jen litá od baráku k baráku a nesmyslně se potýká s lidmi, jejichž pravou tvář by vzápětí raději nepoznal. Víceméně se tu ani nedočkáte moc velkého herectví. Tohle pro mě bylo opravdu velké nic a třeba oproti Cestě s Viggem Mortensenem je toto indie silně nezajímavé. KVIFF 2019 (03.07.2019)

„Říkal jsi, že to bude příběh o Goldy, ale bylo to celé o Artovi.“ - „Jo, víš, příběh Goldy je prostě... je víc složitý. Je to na dlouhé povídání.“ Přesněji řečeno v délce 2 hodin…Affleckův režijní debut I’m Still here jsem neviděl, takže má očekávání provázela nejistota. A ta se ještě znásobila úvodní „vyprávěcí“ desetiminutovkou, která mě jednoduše nudila (vše pro pointu?). Ale pak ústřední dvojka opustila stan a pokračovala v putování. A já si k nim postupně budoval vztah (zaujala zvláště „aktivní a tvrďácká“ dcera, ve které se pozvolna začala probouzet mladá žena). A tady se nutně musím dostat do srovnání s Hillcoatovou tematicky příbuznou Cestou (i typ katastrofy je podobný), která právě ohledně postav nejvíc selhávala. Světlo mého života je navíc o něco civilnější (dobrým příkladem je třeba otcovo vysvětlování projevů ženského dospívání), emocionálně přece jen uvěřitelnější. A (otevřený) konec mi také přišel lépe řešený (nejen v polidštění otce) a nijak mi nevadil. Takže i přes dílčí neduhy dám této komorní záležitosti slabší 4*. (05.07.2020)

Casey Affleck se nám dal na nezávislou filmařinu a dokazuje, že režisérský um nemá pouze jeho bratr Ben, kterého řadím jako lepšího režiséra než herce. To u Caseyho zatím neplatí, ale i tak servíruje další zajímavý snímek. Světlo mého života je postapo ve světě, kde vymřely téměř všechny ženy a on se svým potomkem putuje spustošenou krajinou. Vzhledem k námětu a přítomnosti Elisabeth Moss se nejde ubránit srovnání s Příběhem služebnice a dalšími podobnými filmy, i když tady se na události nahlíží více komorněji. Film vyniká především svým feelingem a atmosférou. Ve finále se však jedná pouze o jeden další z řady. (28.08.2019)