V žiare noci

Sebevědomý černošský detektiv a bohužel pro místního bigotního policejního šéfa i velký expert na vraždy Sidney Poitier „přesvědčuje“ bělochy z jižanského městečka, aby společně vyšetřili vraždu vlivného podnikatele. Uvedení tématu rasové intolerance mělo výborné načasování (mimochodem oscarový ceremoniál, kde film shrábnul sošku za nejlepší film a další čtyři ceny, byl odložený kvůli vraždě Martina Luthera Kinga), navíc těžilo z hereckého koncertu nejen Poitiera, ale právě i ztvárněním policejního šéfa Rodem Steigerem, který se naučí svého kolegu respektovat. Přiznejme si ale, že bez nich by to bylo jen docela průměrné kriminální drama rýpající do rasové problematiky. (26.03.2012)

Rozuzlení této kriminálky je těžko překonatelná řada naprostých a neuvěřitelných fejlů (od příchodu Dolores na policejní stanici až po vrahovo doznání), jak v jednání a motivech aktérů, tak v předvedení detektivní dedukce, k čemuž mi navíc vrtá hlavou, jestli Dolores otěhotněla předminulou noc, nebo jako co. Ze všech těch "cože?" jsem nevyšel ani po marném opakovaném zhlédnutí celého závěru. Před tím jsem se celou dobu snažil neztratit v tom, jestli šerif momentálně nutí Virgila k tomu, aby hned odjel, nebo aby zůstal. Jinak je to docela hezký, místy dokonce neobvykle hezký film, i když těch zarputilých křupanských whitetrashů tam bylo na jednoho ušlechtilého negra trochu až moc. Parádní (a v dnešním filmu už těžko představitelná) je jeho reakce na šerifovo přemlouvání na nádraží. Výborná muzika. (28.06.2019)

''Každá mince má dvě strany''. Totéž lze říci i tomto filmu, na jedné straně se setkáváme s prvotřídním krimi a inteligentním Virgilem Tibbsem, kterého se povedlo zahrát panu Poiterovi skutečně mistrovsky, Rod Steiger jen lehce konkuruje jeho hereckému umu. Na druhé straně lze sledovat nepřehlédnutelné a výtečně zpracované rasistické napětí mezi hlavními postavami. Film, na jehož druhou projekci se těším už teď a to nejen díky skvělé úvodní písni od Raye Charlese. (27.09.2010)

„Říkají mi PANE Tibbsi“. Na začátku byla stejnojmenná píseň Raye Charlese a ta dala první podnět ke vzniku poctivé detektivky. Poctivé detektivky, která by však s největší pravděpodobností – nemohu si pomoci – bez rasového podtextu žádného Oscara nezískala a příliš pozornosti nevzbudila. Film sice vzniknul speciálně pro Sidneyho Poitiera, Oscara si však nakonec po zásluze odnesl Rod Steiger. Jeho postupná proměna se odvíjí od nenápadných náznaků a na konci z něj rozhodně není bojovník za práva černochů, naopak mě napadlo, že cestou od nádraží ze závěru filmu jen tak, ze zvyku, zabásne prvního nachomejtnuvšího se barevného. Jak ukázalo několik podstatně slabších pokračování, hlavní zásluhu na úspěchu V žáru noci měl režisér Norman Jewison. S pomocí střihače Hala Ashbyho (Harold a Maude) dodal filmu mladistvý vzhled, takže má i po letech čím zaujmout. Jeho vykřikování „rasismus je špatný“ navíc není zbytečně hlasité a na svou dobu v porovnáni s jinými filmy ani ne moc naivní. 80% (20.10.2007)

Pro zajímavost jsem si zjistila, zda ve státě Mississippi stále trvá možnost udělení trestu smrti, kupodivu ano. Pak se tedy divím, že čítá bezmála tři miliony obyvatel - s policejním postupem při vyšetřování vražd, jaký jsem měla možnost včera večer vidět. Inu, ne nadarmo v TV frčí jen Kriminálka Miami, New York a Las Vegas a ne třeba Kriminálka Jackson, že... taky to jsou pěkný konzervy, za ukradení dobytka vám dodnes hrozí expedice na věčnost, muži mají zakázáno být na veřejnosti vzrušení a v Oxfordu je trestné "vytváření zbytečných zvuků". Takže si o zde přetřásaných rasistických upocených jižanských vidlácích již nemyslím, že by přílišnou nadneseností jejich charakterových nedostatků nějak utrpěli na pověsti, stejně jako pomalu chápu smutek faktu, že o lidských kvalitách, bez ohledu na barvu pleti, se jedinci, kterým snad ještě nedošlo, že válka Severu proti Jihu skončila, musí přesvědčovat kus od kusu, krok po kroku... ale jen ti, co nejdou do přízně Normanu Batesovi, a takových tam byla, bohužel, většina. Napětí mezi Virgilem Tibbsem a náčelníkem Gillespiem těžklo úměrně vedru a urážlivým narážkám na inspektorův původ a rozhodně mu neulevila ani konfrontace se "svobodnými otroky", kteří si stále byli vědomi svého podřadného místa ve společnosti. Spíš, než o vraždu samotnou, zde kráčí o kritiku rasové nadřazenosti a lidské omezenosti, kterou jsem si díky sympatickým výkonům Sidneyho Poitiera a Roda Steigera, ve velmi slušném českém znění, celkem vychutnala. (20.11.2014)