Ježiš Kristus superstar

Na muzikály bych sice rád chodil, ale na filmovém plátně je nemusím. Viděl jsem jich pramálo a asi jich ani hodně neuvidím. Když se ve filmu celou dobu zpívá, leze mi to na mozek a obtěžuje mě to. Zde jsem se ale setkal s vyjímkou. Jesus Christ Superstar je takový úlet, že nad tím zůstavá až rozum stát. Přirodní ukáz, ale velmi zajímavý experiment. Trošku mě to šokoval, jak je možná na těchto slovech znát. Ale zároveň se mi to i velmi líbilo. Ukázka toho kam je schopna dojít tvůrčí fantazie. Písničky jsou vážně fantastické, zní ze všech stran a rozhodně je škoda, že někteří zpěváci spíše kvičí. Pouze kazí ten náboj. Toto se týká především představitele Ježíše, kterému chybí charisma a především hudební talent. Vříská jak hysterická ženská a úplně haní výborně napsanou hudbu. Jinak třeba Jidáš, zpíval dobře a jeho pěvecké vystupy patří k těm nejlepším. Absolutním favoritem je ale číslo Herodese v brýlich. To je skutečně velmi dobře napsáno i podáno. Ale neberte to tak vážně. Pokud nějaký herec neumí zpívat, ruší to díky jinak výborné hudbě jen polovičně. Jinak ten nápad, že si hipíci hrajou umučení Krista by mohl zpočátku vyvolat nedůvěryhodné pocity. Ale pak zjistíte, že je to famózní úmělecký nápad. Všechno to je prostě servírováno s nadhledem. V Jeruzalémě prodávají pračky, Herodes má sluneční brýle, na Jidáše útočí tanky, na nebi lítají vrtulníky a tak dále. Tyto na první pohled bizarní věci, které spíš děsí ve výsledku dotvářejí úžasné úmělecké dílo. Mňam! (12.04.2017)

Pri druhom zhliadnutí idem s hviezdičkou dole a obávam sa, že pri prípadnej repríze by to nebolo iné. Vôbec mi neprekážalo netradičné poňatie biblického mýtu, lešenie, tanky a množstvo ďalších "nápadov". To sa dá prehliadnuť. V muzikáli však nemôžem prehliadnuť mizerné spevácke výkony, ktoré mi znechutili aj tú časť hudby, ktorá sa mi páčila. V tomto smere ma zaujal iba Carl Anderson a to je sakramentsky málo. A čo sa týka hlavného predstaviteľa, stotožňujem sa s jeho charakteristikou obsiahnutou v poslednej vete Oskarovho komentára. (03.05.2010)

Ach jo, to byla debilita. A to jsem ateista. Tři písničky z celého filmu nervaly uši. Ježíš byl nesympatický a celé to bylo uječené a stupidní. Takové hodnocení si to nezaslouží ani náhodou. Jewison se dost utnul, Šumaře na střeše jsem totiž sežral i s navijákem. Tohle jsem plival od začátku do konce. Shit! (05.09.2015)

Tenhle biják (spolu se Scorseseho Posledním pokušením a Bulgakovovým Mistrem a Markétkou) mě, nekřesťana, přiměl k přemýšlení o ježíšovském mýtu víc a z více stran než všechna evangelia a kázání dohromady – kdysi v dobách předinternetových jsem měl celé libreto opsané a vlastnoklopotně přeložené a dodnes se vztekám při pomyšlení na to, z jakých duchaprázdných rýmovaček je splácaná Prostějovského „kanonická“ česká verze; vrcholem marnosti pro mě bylo její použití v titulcích při televizním uvedení Jewisonova filmu. Na BD jsou naštěstí titulky v pořádku, všechna čest svého řemesla znalému a evidentně zapálenému překladateli i tomu, kdo mu tu práci zadal. — O muzice se netřeba dlouze bavit, to křížení rockových a muzikálových postupů a odvaha/drzost vystavět v tomhle žánru ne muzikál, ale plnohodnotnou operu bez kouska mluveného slova, vám buď připadnou geniální, nebo ne. Zastavil bych se ovšem u zpěvu: syrově vyřvávaný, „nezpěvácký“ projev mi k polidštěným pašijovým postavám z masa a kostí sedí rozhodně líp, než kdyby režisér obsadil interprety nadpozemsky dokonalé. Stejně tak, pokud někdo vyčítá představiteli Ježíše malé charisma, muselo mu nějak uniknout, že Ježíšova lidská stránka, únava a to, že zdaleka neovládá situaci pevnou rukou a nezáří v davu coby nezpochybnitelná superstar, je jedním z hlavních témat filmu. — Choreografie! Sledovat třebas exaltované tanečky Šimona a jeho skvadry při fanatickém vzývání Krista uprostřed filmu, to je pokaždé na srdeční zástavu. (Ve stejné pasáži asi jediné místo z celého snímku, které mi vždycky lehce smrdělo samoúčelem – bez tanečníků zjevujících se ve vzduchu, zpomalených a zastavených záběrů bych se v této scéně věru obešel.) — No a dobrou polovinu filmu dělá scénografie, to neustálé balancování mezi „jako“ a hrou na „jako“, římští vojáci ve fialových tričkách, pušky, tanky, šminky, lešení, izraelská poušť, to nejsou jenom efektní „zcizovačky“, líbivá hipícká stylizace a vymezování se vůči klasickému muzikálovému a historickému žánru, to všechno jsou prvky, které tu prastarou pohádkovou historku skutečně přibližují dnešku, které nepřestávají připomínat, že jsme to my, kdo ten příběh tady a teď znovu prožíváme a koho i přes propast staletí pořád oslovuje. (05.05.2014)

Pravidelně sjíždím kanonickou gillanovskou audioverzi z roku '70, perfektní českou mutaci Otty Balage jsem měl tu čest zhlédnout již dvakrát (poprvé jako představení v Karlíně, podruhé teď nedávno jako kočovnou koncertní verzi bez hraní, a rekvizit), příběh tohoto "Jidášova evangelia" mi přijde zajímavější jakéhokoli z těch kanonických a tudíž jsem byl dlouho zvědavý i na tento film. A povím vám to takhle. Jsem spokojen, ale jsem zklamán. Alternativní pojetí už takhle alternativního převyprávění nejslavnějšího příběhu lidské historie byla správná volba. Pár nadšenců se ve svém vetchém autobusu zjeví v poušti, navlékne si kostýmy a s výpomocí dobových i moderních rekvizit si mezi troskami jakéhosi starého antického chrámu celý příběh převypráví. Geniální. Muzika ani příběh neprošly výraznou změnou, takže tam vlastně není o čem mluvit. Vše je parádní. Zpěváci? No, jsou horší , ale hlavně Jidáš si to celé krade pro sebe (což tak nějak napůl má). Jéééééénže. Jéééénže někteří představitelé vedlejších rolí (Šimon) za ostatními i za originálem pěvecky těžce zaostávají, Máří je divná a mdlá a svůj hlavní part zvládá maximálně tak obstojně... a Ježíš, ač výborný zpěvák (sic horší Jeff Fenholta i Kamila Střihavky, nelze mu takový "nedostatek" zazlívat), je nudné prkno bez charismatu. Přes tyto problémy se sice dokážu přenést, ale ne plně. Amen. (09.06.2016)