Rollerball

Jedná se o další film, který vykresluje vizi určitým způsobem totalitní budoucnosti. Docela těžko popsatelný snímek. První polovinu bych neváhal označit za odpad a opravdu jsem jednu chvíli vážně přemýšlel, že vypnu televizor. Děj v první hodině je téměř nulový, nedozvíte se v podstatě nic o chodu a organizaci společnosti ani o pravidlech drsného sportu ( ale zdá se, že asi žádná pravidla nemá ) Rollerball. Hlavní postava nezajímavá, odehrají se scény, které z mého pohledu neměly žádný smysl, nic zajímavého se z nich nedozvíte, jsou to nekonkrétní řeči o spolenosti budoucnosti. Těm ale nerozumíte, protože vás scenárista a režisér vůbec nezasvětili do tématu, o kterém se baví ( postavy jako by počítali, že žijete s nimi v jejich světě ). Pak jsou tu taky nezajímavé scény, které se týkají Rollerballu, ale ty taky nejsouvůbec zajímavé. Hrůza. Vše se změní ve druhé polovině, kdy se konečně začne trochu vysvětlovat ( ale opravdu jen trochu ), děj se nastartuje, začne se objevovat myšlenkové poselství filmu a dokonce i role Jamese Caana začne být zajímavější . Taky se odehrají dva dlouhé dobře natočené zápasy v Rollerballu ( důležité taky kvůli vývoji děje - a proto zajímavé ). A je to poutavé až do působivého finále. Takže pokud přežijete první polovinu filmu, anž byste vypli televizi a neohodnotili odpadem, čeká vás druhá čtyřhvězdičková polovina, bohužel se silnou pachutí poloviny první. Když svoje dojmy z obou částí filmu dám dohromady, zamíchám v hrnci, vyjde mi z toho dojem tří hvězdiček. Hodně rozporuplný film. (04.01.2005)

Celkem souhlasim s tim, co napsal Rob Roy, i když podle mě ani druhá polovina neni žádnej zázrak. Dozvíme se, že svět ovládaj jakýsi korporace, že proběhly nějaký korporační války, že všechny knihy se ukládaj do jakýhosi centrálního počítače a korporace pak rozhodnou, co zustane pro lidi přístupný, co se předělá a co se úplně vymaže z historie. Celkově mi to dost připomínalo 451° F. Když si tak čtu ten oficiální text distributora, tak se musim trochu smát. Podle toho textu by člověk čekal nějakou Orwellovskou totalitní společnost, ale ve filmu to opravdu nevypadalo vůbec nějak hrozivě. Spíš bylo akorát všechno takový strohý a lidi možná trochu víc bezcitný a navíc lehce otupělý po nějakejch drogách. Ale rozhodně teda všichni vypadali docela spokojeně, takže na mě to nějak moc nezapůsobilo. Atmosféra tim pádem pro mě úplně nulová. Hlavní postavou je nejlepší hráč rollerballu na světě Jonathan E (James Caan), kterej se teda podle distributora "vzbouří proti všeobecnýmu teroru" (hodně silný slova) a divák může sledovat, jak to s nim dopadne. Nejzajímavější věcí na celym filmu tak zustávaj samotný zápasy v rollerballu. Zbytek je fakt strašná nuda a konec filmu je takovej o ničem. Ne nadarmo se tento film vyskytuje např. na serveru badmovies. Ale pořád je to celkově o něco lepší, než remake z roku 2002. I když remake... Ono se to od originálu odlišuje tak strašně moc, že se těžko dá říct, že je to remake. V každym případě, jestli chcete vidět Rollerball, tak radši tenhle z roku 1975, protože ten z roku 2002 je ještě horší. (02.01.2007)

Očekával jsem od údajného britského kultu naprosto blbou akční ptákovinu, dostal jsem po všech stránkách naprosto luxusní a originální dystopické sci-fi skloubené se žánrem sportovního filmu. Dech mi vzal už samotný úvod, kdy se rozsvěcuje stadion za doprovodu Bachovy symfonie, podél hlediště s velkou pietou vstávají vážení pánové v slavnostních oblecích a do toho se současně rozjíždí brutální sportovní hra založena na fyzickém likvidování soupeřů během neotřelého závodu. Celý film stojí na obrovském napětí fungujícím hned v několika vrstvách: tou první je právě už samotný kontrast brutálního (sport rollerball) a vznešeného, ušlechtilého (slávnostní prezentace budící na první pohled respekt a vážnost, taktéž velice silné charisma hlavního hrdiny, kterému divák prostě naplno fandí, i když jde o zaníceného hráče oné odporní hry); v druhé vrstvě je to napínavá sportovní linka na čele s třemi odehranými zápasy; do třetice postupně stále víc na povrch proniká vnitřní rozpor hlavního hrdiny – velkého rollerballového šampiona, který nicméně... má stále v sobě kousek člověka a svědomí, občas pocítí vztek za svou vzdálenou láskou či přijdou na něj silné okamžiky morálních dilematů. Celý film je k tomu excelentně nasmínám, ať už jde o drásající akční scény podél nakloněné dráhy nebo naopak zcela komorní pasáže z interiérů, v níž svou invenci v rámci vizuálu zde naplno projevily jak výtvarníci, tak kameraman... Rollerball nabízí tolik nekonvenčních záběrů ve vysoce stylizovaných prostředích, že se v tomto směru může dle mého názoru přiblížit tomu nejlepšímu z "futuristicky" laděného sci-fi 70. let, tedy Kubrickovu Mechanickému pomeranči nebo Fassbinderovu Světu na drátě. James Caan v hlavní roli mne už poněkolikáté svým výkonem totálně zválcoval a na dvě hodiny omráčil svým obrovským charismatem. V necelé polovině jsem byl pocitově úplně vyčerpán, jak celkovým nadšením z filmu, tak velmi negativním transem způsobeném obsahem (scéna se střílením hořících nábojů na stromy byla teprve završením děsivé vize!), až jsem si začal nečekaně přát, ať tvůrci zavedenou laťku raději trochu uvolní, neboť se u toho úplně rozplynu... ale oni ne, oni mi ti tvůrci po hodině a půl ještě přijdou s filosofickým rozměrem navíc a rozehrají velmi osobitou vedlejší linku na téma vymazování osobních i společenských dějin! :o) Plný zásah! 100% (04.08.2020)

Dějově i myšlenkově rozbředlé scífko a vedle Loganova útěku a Westworldu další sedmdesátkový sci-fi shit. Scény Rollerballu možná působily cool ve své době, mně ale přišly slabě natočené. A ta omáčka kolem toho nám o světě budoucnosti, kde korporace po jakýchsi válkách rozpustily národy a všechny oblbly luxusem a Rollerballem, taky moc neřekla. (17.04.2020)

Vůbec ne blbé nahlédnutí do budoucnosti ovládané korporátními společnostmi, kde brutální sport slouží jako prostředek k ovládání mas a k přesvědčení o bezvýznamnosti života jedince. Je to zbytečně zdlouhavé a kvůli omezené komunikativnosti soustředěné na hlavního hrdinu se o fikčním světě příliš nedovíme, ale osobní vzpoura a načrtávání sociálních stavů jen skrze titulní sport a jeho tajemné papaláše fungují velmi dobře a při dvou vrcholných scénách skutečně držíme tvrďákovi Caanovi palce. Tahle vize není docela nereálná a svůj účel si i díky zkušené režii a dobře zvolené hudbě bez problémů vyplní.. A jedna krásná ženská vedle druhé mi také jakožto solidárnímu divákovi vůbec nevadila.. 70% (16.03.2020)