Richard Jewell

Kauza kolem Richarda Jewella tehdy v roce 1996 hýbala celou Amerikou, dalo se proto čekat, že jednou na adaptaci tohohle slavného amerického případu dojde. Kolem zpracování příběhu podivína Richarda Jewella, který byl v nesprávný čas na nesprávném místě, zachránil spousty lidí a po svých ´´15 minutách slávy´´ se dočkal následného trýznění ze stran FBI, novin, televizních stanic a vlastně téměř veškerého okolí se už roky motal Clint Eastwood a dávalo to smysl, protože Eastwood jako režisér má zkušenosti se silnými lidskými příběhy a už i Sullyho o Chesley Sullenbergerovy pracoval s hrdinou, který byl po chvilce vznášení do nebes označen za pachatele. Původně si přitom roli Jewella a jeho právníka Watsona Bryanta měli zahrát Jonah Hill a Leonardo DiCaprio, ty se ale nakonec kvůli zaneprázdněnosti vrhli jen pozic produkčních a Eastwood si nakonec do hlavních rolí zlákal Paula Waltera Hausera a Sama Rockwella. A právě na těchto dvou hercích celý Richard Jewell staví společně s představitelkou Jewellovy matky Kathy Bates a Clint Eastwood opět zvládá dodat dostatečně silný lidský příběh, který vám ale možná zážitek o to zintenzivní v případě, že o celé kauze s Jewellem náhodou nevíte vůbec nic nebo nevíte zas tak moc tolik. Celý příběh Richarda Jewella těží z toho, že je Jewell svým způsobem prošťáček/ňouma/dost možná duševně vedle. Jewell se od svého mládí potýká s poznámky na svou postavu, své chování nebo příliš podivné sociální komunikování. Jewell chtěl vždy ve svém životě něco dokázat a právě proto FBI napadlo, že mohl být celý nález a záchrana mnoha lidí jen jeho chytrou hrou aby se Jewell dostatečně mediálně zviditelnil. Eastwood ale od začátku pracuje s tím, že je Jewell prostý člověk a na tak složitý plán rozhodně nemá mozkovnu. Eastwoodův Jewell se nesnaží hrát s divákem hru na to jestli divák Jewellovy věří nebo ne. Proč také, vždyť přece dávno (minimálně obyvatelé USA) vědí jak celá kauza kolem Jewella dopadla. Eastwood ve svém zpracování této kauzy bere větší důraz na mediální tlak, nepříliš dobré taktiky FBI a důraz na to jak se dá v takovém případě obhajovat. Richarda Jewella bude divákům hodně snadno líto, protože on to byl v jádru srdce fakt prosťáček a dobrák. Možná extravagantní, příliš zapálený a podivný, rozhodně ale nešlo o špatného člověka a rozhodně ne o člověka, který by se snažil o to zviditelnit se za každou cenu. Jewell nadosmrti miluje svou matku a chce aby se jí žilo líp a právě pro ní by byl schopen všeho. Eastwood si do role Jewella vybral Paula Waltera Hausera, který se v Já, Tonya nebo BlacKkKlansmanovi už objevil jako postavy typově odpovídajícím buranským američanům a i Jewell je v podstatě buran, na rozdíl od Já, Tonya nebo BlacKkKlansmana má ale Hauser i přes komediální vtípky hned v první půlhodině předvést se i ve vážné, dramaticky vyhrocené poloze a jde mu to. Sam Rockwell je jako vždycky Sam Rockwell a to znamená, že si svou roli užívá. Jeho Watson Bryant je neskutečně zajímavá postava, která za svého přítele drží co to jde a je přesvědčen o jeho nevině a je ochoten pro dokázání oné neviny udělat opravdu vše. Rockwell má i tady šanci se herecky vyřádit a tuto polohu si užívá neskutečně. Prodává veškeré hlášky, moudra prostšímu Jewellovi podává velmi náramně a chvílemi jde z něj při jeho právnickém konání cítit vyložený respekt. Rockwell je prostě boží. Kathy Bates je tu poté totálně skvělá. Bates má po dlouhé době šanci předvést se v rámci celovečerního filmu a Eastwood jí díkybohu nadělil roli ve které má toho skutečně hodně co předvést. Bates si pro oscarovou nominaci došla naprosto právem, protože skvěle funguje jako milující matka, která se s následky hrdinského činu svého syna vyrovnává po svém a i přesto vše co slyší nikdy nezačne obviněním mířícím na jeho syna věřit. Je to skutečná milující matka, která by měla sloužit jako ukázka ideální matky. Krom této hlavní trojice Eastwood poté ještě pracuje s dvojkou Jon Hamm a Olivia Wilde- On agent FBI, ona novinářka díky, které vyjde najevo podezření FBI, že je Jewell dost možná samotným viníkem. Hamm polohu podlého agenta FBI, který při vyšetřování Jewella nejede úplně podle práv a fér dává velmi solidně, především Olivia Wilde má ale po dlouhé době šanci se herecky vyřádit a tuto polohu kariéristické mrchy si užívá. Zároveň se i u ní ale ukáže, že není vše jak se zdá a Eastwood si jako klasicky u svých filmů vyhrává s různými vedlejšími charaktery a v případě Jewella to může platit o kamarádovi Jewella nebo Bryantově přítelkyni. Minimálně druhá zmiňovaná v podání Niny Ariandy si krade svým roztomilým ukrajinským přízvukem téměř každou svou scénu. Eastwood tu funkčně používá archivní záběry, po střihové stránce je film fakt solidní a krásně se na to kouká. Richardu Jewellovi se ve finále dá vyčíst fakt, že Eastwood jede u svých filmů už tak trochu na jistotu a servíruje po audiovizuální stránce to na čem jsme u něho zvyklí. A i po dramaturgické stránce je pravdou, že se film možná přece jen příliš drhne (mluvím tu ale jen zhruba o prvních 30 minutách než dojde na ´´boom´´ v Atlantě, pak už bych si vlastně na tohle nestěžoval). I v 89 letech ale Clint pořád točí jako bůh a je to fakt emočně funkční filmařský dílo, které na vás ale dost možná bude opravdu fungovat ještě výrazně silněji pokud o Jewellovi a vlastně celých Olympijských hrách v Atlantě v roce 1996 skutečně víte co nejméně. Je to ale pořád hodně silný film, který navíc i když vypraví o událostech starých 24 let prostřednictvím hrozeb terorizmu, mediálních fake news a omezování lidských práv komentuje současnost lépe než kdejaké poslední filmy, které o tomto přímo pojednávají/chtěli by pojednávat. A to je na jednu stranu sice smutné, na druhou stranu je to ale co se týče Richarda Jewella dobrá zpráva. Emoční biják, který Eastwood zase bravurně odvyprávěl a dokázal, že mu podobná silná lidská témata jdou. Film, který chytře komentuje současnost, zároveň vypráví o jednom z největších omylů dějin USA a především dokazuje, že někdy bychom měli nechat minulost za námi a doufat spíše, že se něco nebude opakovat. Jewellův proslov v kanceláři FBI je přesně to o co by mělo jít: Proč vlastně máme nahlásit bombu a zachránit tak životy? Má se z nás stát další Richard Jewell? Máme být stíháni za to, že jsme se pokusili zachránit lidské životy? A za to následně máme být psychicky ničeni všemi okolo? A má nám kvůli tomu doslova hrozit trest smrti? Případ Richarda Jewella je v tomhle ohledu jednou z nejdůležitějších událostí USA posledních let a státní orgány by se z této nešťastné události měli poučit. Eastwood to vše velmi smysluplně popsal tady a i když se nerozloučil v nejvyšší formě, v případě, že by na Eastwoodův další režijní film už nedošlo se dá říct, že Richard Jewell je rozhodně případně tečkou důstojnou..... (21.01.2020) (menej) (viac)