Zranené srdcia

Českej název smrdí červenou knihovnou, ale je to jen taková laciná cesta, jak nalákat lidi do kin. Film je ve skutečnosti takový pečlivě zahraný tíživý drama o smutku a snaze najít cestu ven a dál. Pražskej Hlavák tam asi poznal každej, ale že se většina děje natáčela kousek od mýho bydliště, to mě vskutku zaskočilo. Hezky pomalejch poněkud nepříjemnejch osmdesát ze sta. (07.04.2019)

Lepšie 3*. Ač pekná výprava a veľmi dobre vykreslené povojnové Nemecko je film čistou romantikou a melodrámou, ona vojnová dejová linka je len podkreslením tohto príbehu, ktorý síce bavil, ale v konečnom účtovaní to nebolo nič, čo by sme ešte nevideli, či nám ostalo v hlavách dlhšiu dobu..... Herci dobrí, Keira krásna, plus chémia tohto milostného trojuholníku fungovala. (12.10.2019)

Mne sa to pacilo, i ked dej je od zaciatku velmi predvidatelny. Malo to vsak peknu atmosferu, vypravu, kostymy, sympatickych hercov a samotny zaver filmu je podla mojho gusta. Povojnove Nemecko, to uz samo o sebe znie ako zaujimavy namet a v The Aftermath je to slusne spracovane. Dobry vyber hercov. Keira patri medzi moje oblubene herecky, i ked je pravda, ze uz akosi dostava podobne roly - dufam, ze ju nezaskatulkuju :-) A som rada, ze som spoznala Skarsgarda mladsieho. (17.06.2019)

Keiře ty večerní šaty z druhý světový sluší jako vždycky. To oceňuju. Stejně jako nečernobílej pohled na válečný strany a fešnou výpravu, z který sem tam slušně zamrazí. Co ale z toho, když dějový zatáčky dokonale odhadnete už ze synopse a očima posouváte táhlý záběry, protože přesně víte, co bude po nich. Tři za lidskost. Čistou, pěknou, ale jen jednu z mnoha. (16.06.2019)

Nemá to spád, nemá to zápletku, nemá to nápad a je to poměrně předvídatelné. Navíc to má sice soustředěnou, ale jaksi stále stejnou (stejně hrající) Keiru Knightley, která sice umí pestrou škálu hereckých poloh, ale dřívější radost ji v podobných historických kusech sledovat je tak nějak pryč. Emoce se nás nedovedou pořádně dotknout, válku a její následky nepotřebujeme sledovat prostřednictvím do bahna padajících těl nebo nábojnic, ale něco by se přeci jen dostavit mohlo. Moment překvapení úplně chybí, něco „šokujícího“, co naježí chlupy, nepřijde. Britka Keira do rozbombardovaného Hamburku přijíždí k manželovi po určité odluce, honosnou vilu má ovšem sdílet s předchozím německým vlastníkem, tedy nedávným nepřítelem. Asi to nese nelibě. Máme si to myslet. Jelikož ale ona sama přišla o nejbližší osobu, k tragicky ovdovělému architektovi ji nebude přitahovat jen opuštěné piano. Asi se nám někdo snaží namluvit, že ta chemie mezi nimi je obřích rozměrů. Není. Na výčitky svědomí není prostor, jdeme to nějak zakončit. Jenže jelikož naznačený milostný trojúhelník není nijak výrazný, i celkově to vyzní hodně nezáživně. Plakat tak budou možná divačky tuctových televizních seriálů. Víc ani ránu. Po všech stránkách poloviční dramatická romance. (17.06.2019)