Bůh s námi - od defenestrace k Bílé hoře

Krásné kostýmy, výborný Karel Dobrý a zajímavě zachycená atmosféra doby, ale to asi bylo tak všechno, proč byste tenhle film měli vidět. Jinak je to nelogické, děj se odehrává v obrovských skocích, nic není vysvětleno, vše zůstává hrubě načrtnuto. Je to bída. Neznat historii, tápu jak blázen, oč ve filmu vlastně šlo. Trochu zoufalý pokus o přiblížení dávných dějin modernímu divákovi. Zlatej Vávra, to vám povim... (14.05.2018)

To je tak, když v duši cítíte nedostatek historických filmů na poli české kinematografie a tak se těšíte na každý nový film, který by tady s kvalitou mohl zacloumat. V tomto případě ale ne. V tomto případě opravdu ne. Od začátku jsem nevěděl čí jsem. Sice jsem měl nějaké hrubé znalosti ze základky na téma defenestrace, ale to, co tvůrci předvedli zde, to opravdu nemá obdoby. Příběh neexistující. Před kamerou se promenáduje série herců, kde každý předvádí nějakou historickou postavu. Chodí sem a tam, tam a sem a ve výsledku se neděje vůbec nic. Maximálně tak střih, který nás přesune na Jižní Moravu. V tu chvíli, ale kdyby místo Jižní Morava bylo napsané Jižní Osetie, nebudu vůbec proti, protože jsem vůbec nechápal, co se to vlastně děje. Nehledě na to, že herci se tu tvářej, jak kdyby jim pomocnej kameraman podkuřoval nějakým durmanem. No a pomyslnou třešničkou je hudba, která je v tomto případě úplně šílená. Jak kdyby nechtěla skončit. Ostatně jako celý film. Děs, běs. Nechápu, jak mě po výborných Poupatech pan režisér mohl tak zklamat. (16.05.2018)

Ve filmu V Tichu režisérův osobitý, pro mě velmi povedený, artový styl vyprávění fungoval až neuvěřitelně silně, i když film sám nemá u širšího publika vetší odezvu. Zde tento styl naráží dost tvrdě. Mně osobně se opět líbil, skvělé prolínání scén i jakýsi obraz vnitřní psychologie postav, kterému se např. Vávra, krom samotného Husa, zcela vyhýbal. Současní herci mě také bavili, toto rozhodně považuji za herectví vyšší úrovně, nicméně počáteční skvělé tempo se po chvilce nějak vytratilo a přece jen televizní film, který nemá ani osmdesát minut, svižnost nutně potřebuje. Celovečerní zpracování a minimálně pět set komparzistů by, dle mého, zajistilo velkolepou podívanou, jež naznačuje např. závěrečná, velice povedená poprava, i tak ale budu režisérovu tvorbu nadále sledovat. (19.05.2018)

Film má své drobné kvality a docela dost nekvalit. Děj mi nepřišel přiliš kompaktní a díky dopisní formě vypravění přiběhu mi připadal tak trochu zmatený. Na druhou stranu dobré, ne přiliš dobře využité herecké obsazení, výprava dle mého kvalitní. Třeba staroměstská exekuce z pohledu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (Robert Mikluš) patři mezi silné chvilky filmu. (02.09.2019)

Absolutorium za kostýmní a maskérskou práci... a jinak jen díky bohu (s námi) za to, že program ČT obklopil premiéru tohoto ani náhodou celovečerního filmu GENem s Radkinem Honzákem a 168 Hodinami, a že prostor mezi tím měl jen hodinu dvacet. Mohu jen doufat, že to, co tady někde kolem cituje niethustra jako slova Pavla Kosatíka, je čistá pravda, protože tím by alespoň jedna duše (Kosatíkova) byla očištěna. Skutečně nechápu, co přimělo tvůrce k pokusu zdrcnout více než dva velmi komplikované roky historie naší země do tohoto formátu. Nemůže se mi nevybavit dobově velmi blízký Cromwell, kterého nám ČT dopřála pár týdnů zpátky. Ale abych nesrovnával nesrovnatelné - i naše vlastní filmově-televizní historie nám opakovaně ukázala, že "to" může fungovat na bázi komorních scén, v nichž spolu rozmlouvají dvě až tři postavy - a opět se mi díky blízkosti dobového zasazení vybavují Španělé V Praze a legendární Jiří Adamíra v režii Oldřicha Daňka. Bez výjimky šlo o uzavřené, kompaktní celky, napěchované emocionálním nábojem a kvalitními dialogy (či monology). Čeho docílili tvůrci Boha S Námi? Splácání kostýmně honosných a "kamerově" velmi líbezných hovorů několika pozoruhodně kvalitních herců, kterým ale nebyl dán žádný reálný obsah, a které nechávají diváka tápat v příslovečné mlze, která je tu jinak fyzicky využívána jako jakási záchrana limitovaných finančních možností této koprodukce (bitevní scény, že vraj...). Je mi až líto, jak se ti typově skvěle působící ranaři jako Karel Dobrý nebo Ondřej Malý musejí zmítat ve velmi volné síti nespojitých obrazů, v nichž nemáte v podstatě šanci chápat, o co se právě jedná. A do toho to čtení dopisů, které má taky něco znamenat... ale co, to si tvůrci "rafinovaně" nechali pro sebe. Vrcholem je pro mě od pohledu psychopatický páter Jiřího Maryška a jakákoliv scéna s ním. Nechci se ani pouštět do toho, jakou snad atmosféru nebo ducha chtěli tvůrci filmu dát, protože nesporně selhali v tom hlavním - aby divákovi něco dali. Pkud tedy tím "darem" nemá být pocit onoho diváka, že musel někde něco zaspat, protože vůbec nechápe, jak se ten dostal tam, a kdo komu co píše, a co z toho vyplývá. Jako historický film Bůh S Námi katastrofálně propadá, a jako občas probleskující umělecká onanie si zase nezasluhuje žádnou úctu. Tragický koprodukční omyl a promrhaná šance odvést diváky od Otakara Vávry... 40% Update: Pavel Kosatík se skutečně od scénáře filmu veřejně distancoval, a vysvětlil, že původně měl vzniknout historický dokument, a následně přišla česká produkce s tím, že vzniknou filmy dva - historický dokument (toho se prý skutečně na obrazovce ČT dočkáme někdy v budoucnu), a hraný film... tenhle. (15.05.2018)