Helimadoe

Helimadoe je zvláštní příběh z doby, kterou mám osobně rád. Jenže především výkon hlavního hrdiny není úplně povedený. Celkově jsou ve filmu kvalitní herci, kteří sice v určitých chvílích nezklamou, ale přeci jen zůstává pachuť, že to šlo udělat lépe. Exceluje především Josef Somr a Oldřich Navrátil zase konečně hraje hodného otce. V jiném příběhu, natočeném o dva roky později - Bylo nás pět ze stejné doby, hraje totiž otce podstatně přísnějšího. Film se potácí mezi lepšími a slabšími momenty. S lepším ústředním hercem a povedenější hudbou by možná film vypadal lépe. (16.12.2020)

V určitém věku to prostě některé české i světové režiséry (a nejenom je) postihne - začnou nostalgicky vzpomínat na mládí, špatné je zapomenuto, dobré je glorifikováno, všechno zalévalo teplé sluneční světlo a holky byly krásné a mladé a usměvavé a svůdné... A tak si takový režisér pak vybere nějakou předlohu, do níž by mohl tuhle svou nostalgii vrazit, jedno, že v originále to není o tom sluncem prodchnutém dospívání a hromadě holek na statku s velkými kozami (ačkoliv, dvě výjimky zde jsou), ale o tom stále stejném Havlíčkově cynickém pohledu na tehdejší dobu a některé lidi. Tenhle film jsem párkrát musel vidět, protože ČT to současně s Hradem z písku tehdy prezentovala jako úžasné dílo tehdejší tvorby, ale vždycky mne to nudilo, postavy mi přišly moc papírové, a ne životné, a na to jsem už poněkud alergický. Navíc hlavní hrdina by se hodil do Páni kluci, ale sem fakt moc ne. (15.06.2023)

Film námětově podobný Wajdovu Sestry z Vlčí, jehož kvalit ovšem ani zdaleka nedosahuje. Postrádám v něm i typickou havlíčkovskou náladu, která je tolik patrná v Herzových Petrolejových lampách nebo i ve Svobodově Prokletí domu Hajnů. Vadí mi poněkud i jeho jakoby televizní zpracování podobné o něco pozdějšímu a zdařilejšímu Bylo nás pět (Smyczek, 1994). Přesto palec nahoru za herecký výkon Josefa Somra i za práci rekvizitáře, který dal dohromady tolik dobových předmětů. (07.09.2013)

Celkom banálny príbeh-spomínanie, čitateľné postavy, no ono to v komplexnosti sveta Havlíčkových postav a děja naberá akúsi všeplatnosť. Myšlienky, ktoré niekedy zaznejú i priamo, "Neklidná" Dora, päť sestier, Doktor, klúzelník a rodinné zázemie hlavného hrdinu... vo výsledku to akosi tne do živého, vyvoláva Ztesk a sebespyt. (27.03.2016)

Prapodivný názov je vysvetlený krátko po úvode, takže si s ním nemusíte lámať hlavu a môžete sa sústrediť na dej. No a ten sa sústredí na chlapca na prahu detstva a bujarého teen veku a jeho vnútorný a vonkajší svet. Inými slovami dej nie je príliš nahustený, nemá nejaký výrazný konflikt, i keď sa tak tvári a v podstate sa nám pred očami prezentujú epizódky zo života chlapca. Či je nešťastná zamilovanosť v tomto veku niečo, na čo môže niekto nostalgicky spomínať aj po dlhých desaťročiach, je asi otázka povahy. Osobne si neviem predstaviť, že by podľa mojich citových sklamaní vzniklo niečo filmovo príťažlivé :) (20.04.2018)