Gauguin

Žádné zlaté nugety, interes, aplaus salonní. Plně naturalizovaný. Gigant zaměřený na tiché gongy. Garant tahů, křivolaké romantiky, volného vlnění, naplnění (ne)existence geniem loci. Sukovitý dandy intermezz, bez obav o barvy dní, vzruch nepoznaných koutů. Oči pro plenér. Zemi perel, "granátové jablko v limetkovém závoji." (07.09.2024)

Krásně poetický snímek o jednom malířském géniovi, jemuž navýsost svědčí rozvláčné vypravěčské tempo. Vizuálně působivé zpracování báječně dotváří podmanivý hudební doprovod. Připadám si jako bych skutečně strávila pár let na Tahiti s kontroverzním Paulem Gauguinem, kterého naprosto odzbrojujícím způsobem ztvárnil Vincent Cassel. Přiznávám, že jsem se dívala hlavně kvůli němu, protože jsem byla zvědavá, jak se s tou rolí popasuje. Snad od první minuty jsem z něj nemohla spustit oči, úplně fascinovaná jeho fyzickou i hereckou proměnou. Kdyby mi před časem někdo řekl, že mě Vincent Cassel v nějakém filmu dokáže dojmout, tak bych se mu vysmála, ale světe div se, ono se mu to vážně povedlo. (80%) (18.06.2020)

Exteriéry a Cassel super (jak jinak). Kdyby ale hlavní postavou nebyl dnes slavný malíř, jeho příběh z Tahit by neměl jediný důvod být zfilmovanej (ani napsanej, ani cokoliv). Pokud se ovšem o Gauguina zajímáte, uvidíte, při jakých příležitostech (asi) namaloval některé ze svých slavných kousků. A že byl, stejně jako van Gogh, do společnosti nezařaditelným chudákem. Do jeho vnitra ale snímek nepronikne. Pro vynikající filmové zobrazení utrápené duše a mysle, múzy a motivace výjimečného malíře si dejte spíše Schnabelův kousek At Eternity’s Gate. Sice je o van Goghovi, ale nemalou roli v něm sehraje i Gauguin coby jeho blízký kamarád. (16.10.2020)

Paráda.. Zatím nepřekonatelnou Gauguinovskou variací byl pro mě Sutherlandovský Wolf at the door, ale tohle se tomu s přehledem vyrovná (a v některých motivech i překonává). Tenhle první Gauguinův tahitský pobyt je citlivá studie o hledání divokosti, ztrátě nevinnosti, vášni, zkamání, nekonečném boji.. Člověka až bodne u srdce když Cassel, jen tak očima, prožívá chvilky bolestivé žárlivosti.. Žádná bezbřehá idyla se nekoná. I v krásách tahitské krajiny je romantika velmi pomíjivé zboží. Gauguin hladoví. Zdravotně to s ním jde od desíti k pěti. Z tuby vymačkává poslední mikrogramy barvy. A to filmaři nezmínili jeho nekonečné boje s místními úřady za práva domorodců.... Ideál asi bude pustit si tohle a hned na to navazující Wolf at the door.. Ještě aby někdo stejně kvalitně natočil Gauguinův druhý tahitský pobyt (ne, ta sračka s mladým Sutherlandem se fakt nepočítá) a budeme tu mít luxusní trilogii. (08.05.2018)

Stejně jako před tímto snímkem viděnou Nejtemnější hodinu, považuji Gauguina za příjemné historicky životopisné dílo, které toho zas až tolik nabídnout nemohlo, protože se v něm nemělo moc co dít. Bylo ale zajímavé sledovat život jak jinak, než dříve zavrhnovaného umělce a jeho strasti. Pro milovníky umění určitě super zážitek, já uděluji hezký průměr. (16.08.2018)