Réžia:
Jaromil JirešScenár:
Jiří BlažekKamera:
Jan ČuříkHrajú:
Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Veronika Žilková, Zlata Adamovská, Magda Vášáryová, Valérie Zawadská, Katarína Synková, Táňa Fischerová, Lubor Tokoš (viac)Obsahy(1)
Ve filmu Lev s bílou hřívou nejde tolik o fakta ze skladatelova života, jako spíše o milostné a jiné inspirační zdroje jeho tvorby a jeho urputný a vášnivý zápas o pravdivost hudebního vyjádření. Zachycuje dvě podstatná období Janáčkova života: v první části je to boj za prosazení jeho stěžejního díla - Její pastorkyně - a tragické události skladatelova života. Druhá část čerpá z etapy posledního desetiletí jeho života a zachycuje horečnatou skladatelskou činnost, podnícenou milostným vztahem k mladé ženě. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (37)
V Brně jsem nedávno objevil hrob Olgy Janáčkové a začal jsem se pídit, proč zemřela tak mladá. A vida, mohl jsem si ušetřit sáhodlouhé guglování, počkat si na tenhle film a hned jsem chytřejší. Navíc, Olgu velmi pěkně zahrála Veronika Žilková, jinak mám k její prezentaci z 80. let celkem výhrady. Lev s bílou hřívou je precizně zpracovaná sonda do života velkého skladatele a přes lyrické odskoky je to pozoruhodné a neprávem opomíjené dílko se solidními hereckými výkony, zvláště ve velmi nestandardním manželském vztahu podaném duem Munzar-Hlaváčová. Takže jediné, co mi vadilo, byla pro mě těžko stravitelná hudba. Ovšem od životopisného filmu o Leoši Janáčkovi nelze čekat Mozarta, žeano:-) ()
Pokud někdo o Janáčkovi nic neví a jeho hudba se mu nelíbí a přesto tento film sleduje, snadno se mu může udělat nevolno. Pan Jireš vylíčil Janáčka tak, jaký skutečně byl, včetně složitého vztahu s jeho ženou. (Není divu, že manželství které prošlo ztrátou obou dospělých dětí, nebylo právě harmonické). To poznal patrně každý, kdo se kdy o Janáčka a jeho práci hlouběji zajímal. Ve filmu jsou zajímavě zobrazeny inspirační zdroje pro mistrovu tvorbu a složité okolnosti, za nich vznikala jeho nejznámější díla. ()
Vlastně jsem byl až překvapený, jak moc mě to chytlo a jak mi ta krapet přehnaná dvouhodinová stopáž nakonec vlastně nevadila. Tohle je svým způsobem dost fascinující film - jak precizně propojuje operu s úžasnými obrazy, jak líčí jedno období života Leoše Janáčka tak, že se v něm na první pohled moc neděje, ale ve skutečnosti má propracované postavy včetně vztahů mezi nimi, jak vhodně vybraní herci tu jsou, včetně Munzara nebo taky Žilkové, jejíž obsazení mě tu zpočátku hodně překvapilo, ale i když si nakonec moc nezahrála, předvedla jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů hned po Zapomenutém světle a Otesánkovi... Působí to místy dost všedně, jako takový klasický československý film, ale vždycky, když jsem si to tom filmu začínal myslet, přišlo něco co mě utvrdilo v opak. V závěru mě to sice bůhvíjak emočně nezasáhlo a možná jsem i čekal něco "silnějšího", ale i přes to všechno jsem měl hned po dokoukání jasno, že tohle musím někdy vidět znova. No a v neposlední řadě jsem se v pár hudebních scénách vrátil nostalgicky do svého dětství, kdy jsem neustále poslouchal Classic FM a často u té vážné hudby i usínal, takže pro mě ten film má ještě další, dost osobní rovinu. Začínám mít pocit, že osmdesátky byly Jirešovým nejlepším obdobím, protože to, co se mi od něj líbilo nejvíc, pochází právě z osmdesátek. To abych se na ně u Jireše víc vrhnul, mohlo by mě v nich čekat ještě dost zajímavého... Nebo v to aspoň doufám. Miloš Forman s tím svým slavným Amadeem se oproti tomuhle může jít zahrabat, a to nepřeháním. 4* ()
Jaromír Jireš zde poněkud napodobuje Vláčila, ale dejme tomu. Dobová kritika psala - na film emigranta - Amadeus - chodí davy, na "Lva s bílou hřívou "- prázdná kina. V obou případech je společný jmenovatel. Celým filmem se táhne hudba obou skladatelů. Mozartova hudba je líbivější, než Janáčkova. Film jsem více ocenil později, i nedávno, neb si ho mohu pustit kdy chci. Janáček byl úžasný skladatel, živel, zde nepochopen, vce uznání se mu dostalo v cizině, hlavně v Anglii. Vážná hudba je ale v každé zemi doménou jen malé skupiny osob. Co je nejsporně kladem filmu, tak jsou postoje postav k Janáčkovi a jeho hudbě. Ukazují na charaktery osob, které byli blízko Janáčka. Chodil jsem na obecnou školu, kde učil žák Janáčka. Jeho zápisky jsou ozdobou školní kroniky. ()
Lev s bílou hřívou je životopisem Leoše Janáčka sestavený z velkých pláten protkaných jeho stěžejními pracemi na Její pastorkyni a Kátě Kabanové. Celek nepřekvapivě reprezentuje to nejlepší svých tvůrců i herců. V rámci Jirešova neomylného vedení se zaskvěli Munzar a Hlaváčková a velice dobře jim sekundovala trojice Žilková-Vašáryová-Adamovská. Několik myšlenek, které se tu objevily, a potažmo celé dialogy, to je nadčasový korpus, pravdivější než sama pravda. Jediné, co bych v rámci tohoto pohlcujícího okamžiku vytkla, je nelineárnost časová. Více načrtnutých kapitol z Janáčkova života by poskytlo vstřícnější cestu k celé přehlídce několika grandiózních finále. Ale konečně už vím, co českému filmu posledních let chybí nejvíce - jsou to životopisy. Nyní už nemáme o kom vyprávět? ()
Galéria (9)
Fotka © Bontonfilm
Zaujímavosti (1)
- Antonína Dvořáka si v tomto filmu zahrál Lubor Tokoš. Stejnou roli dostal ještě o čtyři roky později v koprodukčním dokumentu Antonín Dvořák (1990), který režíroval rovněž Jaromil Jireš. (D.Moore)
Reklama