Réžia:
Jaromil JirešScenár:
Jiří BlažekKamera:
Jan ČuříkHrajú:
Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Veronika Žilková, Zlata Adamovská, Magda Vášáryová, Valérie Zawadská, Katarína Synková, Táňa Fischerová, Lubor Tokoš (viac)Obsahy(1)
Ve filmu Lev s bílou hřívou nejde tolik o fakta ze skladatelova života, jako spíše o milostné a jiné inspirační zdroje jeho tvorby a jeho urputný a vášnivý zápas o pravdivost hudebního vyjádření. Zachycuje dvě podstatná období Janáčkova života: v první části je to boj za prosazení jeho stěžejního díla - Její pastorkyně - a tragické události skladatelova života. Druhá část čerpá z etapy posledního desetiletí jeho života a zachycuje horečnatou skladatelskou činnost, podnícenou milostným vztahem k mladé ženě. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (37)
Skladatel Leoš Janáček je skvěle zahraný Ludkem Munzarem. A spousta scén se ani tak nevěnuje faktům z jeho života jako spíše lásce, kterou zahoří k mladé ženě. Film v mnoha ohledech fascinující, protože tvůrci skladatelovo období zachytili dobře, ale přesto s filmem může mít problém ten kdo se více zajímá o historii skladatelů a jistě objeví i řadu nepřesností nebo i poněkud zkreslené podání jeho života. Pro diváka, který si o Janáčkově osobnosti nic moc nenastuduje však film bude dostačujícím nahlédnutím do života významného člověka. 70% ()
Lev s bílou hřívou je životopisem Leoše Janáčka sestavený z velkých pláten protkaných jeho stěžejními pracemi na Její pastorkyni a Kátě Kabanové. Celek nepřekvapivě reprezentuje to nejlepší svých tvůrců i herců. V rámci Jirešova neomylného vedení se zaskvěli Munzar a Hlaváčková a velice dobře jim sekundovala trojice Žilková-Vašáryová-Adamovská. Několik myšlenek, které se tu objevily, a potažmo celé dialogy, to je nadčasový korpus, pravdivější než sama pravda. Jediné, co bych v rámci tohoto pohlcujícího okamžiku vytkla, je nelineárnost časová. Více načrtnutých kapitol z Janáčkova života by poskytlo vstřícnější cestu k celé přehlídce několika grandiózních finále. Ale konečně už vím, co českému filmu posledních let chybí nejvíce - jsou to životopisy. Nyní už nemáme o kom vyprávět? ()
"Když žena rodí, tak ji nikdo nesmí rušit. Když skládám, tak rodím," říká Janáček (v podání skvělého Luďka Munzara). Toto vyjádření (pokud je vůbec autentické) však u Janáčka možná platilo pro období do osudného setkání v Luhačovicích 1917 s Kamilou Stösslovou, jeho pozdní platonickou láskou (která Janáčkovi až do posledního okamžiku vyká a oslovuje "mistře"), s nímž je spojeno nejplodnější období skladatelova života. Vždyť v té době vznikly skoro všechny jeho nejznámější a nejkrásnější díla (včetně jeho nejlyričtější opery Kaťa Kabanová). Ve snímku Jaromíra Jireše je tomuto období věnována necelá druhá polovička filmu, ale jde rozhodně o tu nejkouzelnější část. Nadchly mě úžasně poeticky ztvárněné erotické představy Janáčka, které skladateli zjevně tolik pomáhaly při tvorbě jeho hudby. Zlata Adamovská je zde neskonale krásná a kouzelná kamera Jana Čuříka tuhle krásu ještě podtrhuje. Zaujala mě ale i první část filmu, v níž můžeme s Janáčkem a jeho ženou prožívat smutek spojený s úmrtím jeho dcery Olgy. V jeho představách se Olga převtěluje do postavy Jenufy z jeho opery Její pastorkyňa, kterou se Janáčkovi tak dlouho nedařilo dostat na prkna Národního divadla. Když se to nakonec podaří a opera sklidí velký úspěch, prožívá Janáček tak dlouho očekávanou satisfakci. A připomíná si slova, které mu kdysi řekl Antonín Dvořák "Dokud nevydáte ze sebe poslední tón, smrt nepřijde". A smrt byla v tomto směru k Janáčkovi neskonale milosrdná. Jen díky tomu (a možná právě díky Kamile Stösslové) je Janáčková tvorba tam bohatá.. Jen škoda, že Janáčka i dnes chápe a uznává víc svět než my sami. ()
Velmi silný a krajně nedoceněný film zobrazující Janáčka (od koho jiného než největšího milovníka vážné hudby mezi českými režiséry) v jeho bojích, vášních (ale i pochybnostech), inspiracích a hudební originalitě. Poetická kamera Jana Čuříka pak přímo čaruje s evokací přelomu 19. a 20. století (Luhačovice) a v oživení Janáčkových fantazií (při umírání jeho dcery a zároveň vzniku Její pastorkyni, přerod jeho múzy ve vášnivou Cikánku). Výborný byl i výběr a vedení herců, překvapují i taková Zlata Adamovská nebo Veronika Žilková, které jsou zde kupodivu skutečně zajímavé. ()
Zajimavy vysek ze zivota jednoho z nasich nejuspesnejsich hudebnich skladatelu. Ne, ze by se jednalo o film, ktery bych si chtel poustet dvakrat do roka. Jedna se ale o velmi dobre natoceny film a Munzar v roli Janacka podava dost mozna jeden ze svych nejlepsich hereckych vykonu. Nepravem opomijeny film. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (1)
- Antonína Dvořáka si v tomto filmu zahrál Lubor Tokoš. Stejnou roli dostal ještě o čtyři roky později v koprodukčním dokumentu Antonín Dvořák (1990), který režíroval rovněž Jaromil Jireš. (D.Moore)
Reklama