Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh o lásce a nelásce, o snech a naději. Mladý muž a bílá velryba patří mezi to nejlepší, co spisovatel Vladimír Páral napsal. I divadelní dramatizace této knihy zaznamenala svého času velký úspěch. Nebylo proto divu, že tento nepříliš rozsáhlý, ale myšlenkově bohatý román přilákal filmaře. Byl to režisér a scenárista Jaromil Jireš, který ve spolupráci s Márií Dufkovou-Rudlovčákovou v roce 1978 napsal scénář, ve kterém geniálně podtrhl páralovský rozpor mezi dvěma životními koncepcemi. Jeden hrdina je dokonalým typem pasivity „žije tak, jako by měl vše již za sebou“ (Viktor v podání Eduarda Cupáka), druhý je „nabitá sluneční baterie, která do sebe čerpá stále novou energii“ (Břéťa v podání Ivana Vyskočila). A mezi tyto muže vstoupí žena, která jde tvrdě za svou kariérou (Edita v podání výborné Jany Brejchové). Jaromilu Jirešovi se podařilo na plátno přenést všechno nejlepší, co Páralova předloha poskytovala. Navíc režisér dopřál více místa jaksi symbolické, ale přitom naprosto realistické postavě převozníka Gausse (Zdeněk Blažek) a tím ještě více zesílil výsledný dojem. Smysl filmu vyslovil režisér těmito slovy: „Někdy lovíte bílou velrybu a ulovíte běličku. Ale důležité je nevzdat se, nepodlehnout malověrnosti. Ta dokáže zničit nejen vás i všechny sebekrásnější záměry. Bez víry a naděje to nejde. A také ne bez trošky humoru…“ (Česká televize)

(viac)

Recenzie (89)

ostravak30 

všetky recenzie používateľa

Adaptace knih Vladimíra Párala jsou samy o sobě téměř všechny neúspěšné. Není divu. Já sám jsem od něj nic nečetl, ale pokud se jakýkoli film alespoň trochu drží knihy, nemám ani zájem od něj nic číst. Tenhle snímek asi správně patří do kategorie psychologických a zhlédl jsem jej, protože kniha je docela známá a stejně tak film, takže jsem to chtěl alespoň jednou vidět. A u jednou nejspíš zůstanu. Prostředí chemičky je samo o sobě již dost náročné prostředí. Postavy ale divákovi nakládají další velkou porci v podobě nekonečně nudných chemických dialogů, kterým rozumí maximálně vysokoškolský chemik. Když k tomu přičtu nesmyslné bláboly E. Cupáka a Ivana Vyskočila, které jsou jako považovány za strašně chytré moudra, pak jdeme s hodnocením ještě níž. Ono říkat chytré myšlenky lze i jednoduše. Není umění říkat životní pravdy tak, aby jim rozuměl málokdo a tedy to vypadalo strašně chytře, ale říkat to tak, aby tomu právě rozuměl každý a každý si mohl z těch mouder hodně vzít. Ale ty dialogy jsou skutečně velmi náročné a člověk má co dělat, aby se v nich orientoval. A abych nekritizoval, našel jsem jednu věc, která se mi na snímku líbila. A to tak, že hodně. Byla to hudba. Mistrovství Ladislava Štaidla se zase ukázalo. Hudba byla vskutku vynikající. Samotná však na lepší hodnocení nestačí. A to ani jako vždy skvělé výkony výborných herců Cupáka, Vyskočila, Konvalinkové či Konvalinkové. ()

Stegman 

všetky recenzie používateľa

Od Párala jsem nic nečetl, nebudu tudíž poměřovat film s knihou (dělat to je ostatně úplná blbost). Viděl jsem ale Milence & Vrahy a Playgirls, a myslím, že už dokážu poznat onu "páralovskou" poetiku. Dokonce i v těch příšerných Playgirls jsem ji cítil. Tu zvláštní atmosféru, kdy je člověku na blití (když už ne na umření) z toho všeho zkaženého a nezdravého kolem. Atmosféru, v níž se vyskytují zajímavé charakterní a bezcharakterní postavy. No, tak v tomhle filmu jsem z ní (ani z ničeho jného) necítil ani ň (slušně řečeno). A jestli mi nějaký zdejší rozumbrada bude chtít vnutit, že to byl umělecký záměr, tak na to mu můžu víte co (slušně nedopovězeno). - No ne, tak jako sorry, ale v psychologickém dramatu se dočkat jen banalit a nepřirozených dialogů... ()

Reklama

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Mladý muž a biela veľryba je podľa mňa nie príliš šťastná adaptácia. To pretože je z nej jasné, že asi bude adaptáciou. Akoby niekedy ani nemala scenár, proste sa točilo poľa toho, čo je v knihe a cítiť to najmä pri občasných neprirodzených dialógoch. No a za druhé tá hlavná metafora o bielej veľrybe, Mobydickovi a mladom mužovi v podaní Ivana Vyskočila asi v knihe fingovala lepšie, pretože tu mi jej zmysel tak trochu uniká. Vyskočila tu milujú všetky ženy a nie je mi úplne jasné prečo, snáď len tá jeho mladícka energia a vzdorovitosť. Film považujem viac za experiment, ako ucelený filmový tvar. ()

vypravěč 

všetky recenzie používateľa

Nešťastně obsazená adaptace románu Vladimíra Párala selhává především na dvojici mladých herců. – Od samého počátku jsem měl pocit, že Vyskočil dostal od režiséra instrukci „buď jako Cupák zamlada“ a vzešla z toho hrozná karikatura mládí. Mezi řádky jeho ubohého herectví lze sice časem vyčíst, co v tom hořkém setkání čtyř různě zaměřených vektorů-osudů reprezentuje, ale herecky nepřesvědčuje o ničem – a bezprostřední dojem je tedy kalný. Cupák září, ale v polaritě, kterou by měl se svým mladým před-obrazem vytvořit, chybí právě onen mladý protipól, a osamělost jeho postavy se tak stává absolutní, až nelidskou, a zastiňuje i obě herečky. O postavě, kterou ztvárnila Adamovská, lze říci jen, že jí to většinou moc sluší, ale jinak je zcela necelistvá: v každém okamžiku mění s výrazem i identitu. Jasná a ztotožnitelná by bývala mohla vzhledem k „sophisticated lady“ Jany Brejchové působit jako dospívající dítě – a nechat v chladné tváři své starší kolegyně vyvstat nenaplněné mateřské rysy. ()

PhillM. 

všetky recenzie používateľa

Jeden z filmů, který se mi kupodivu líbí navzdory problematické předloze. Film s příjemnou hudbou, fajn exteriéry, výborně namíchanými herci... ale s páralovským stylem jsem prostě vždycky měl problém, jeho psaní mi přjde tak ulepeně osmdesátkově naplzlé, já vím, že to je odraz doby, já to chápu, ale nelíbí se mi to. Zde však výborný Cupák, Brejchová, Vyskočil i Adamovská (v tomto pořadí). Tady to malinké komediální drama z chemičky prostě dobře jede, má v sobě jogína (taky symbol určité doby) a přírodu a zlepšováky a patenty, lásku, sex a něžnosti... Je to prostě fajn film, navzdory tomu, že prvotním impulzem k němu je páralovská poetika, která mi nesedí. Divné, ale je to tak. ()

Galéria (12)

Zaujímavosti (6)

  • Pro Vika Pance (Eduard Cupák) je jóga jedinou vášní. Kniha, ze které cituje a kterou ve filmu čte, byla ve své době jediná, která se tematice jógy věnovala. Jedná s o knihu vydanou v roce 1969 od Karla Wernera – „Hathajóga“. Autor předlohy filmu Vladimír Párlal sám měl k východní tématice a józe celý život blízko. (sator)
  • Scénu, ve které se Edita (Jana Brejchová) odlíčí před zrcadlem, vymyslela herečka sama. (Fenk)

Reklama

Reklama