Vražedná pole

Na The Killing Fields jsem se velice těšil a to ze dvou důvodů, prvním bylo zdejší vysoké hodnocení, jak již napsal Enšpígl "Pětihvězdičková palba", která by na pochybách nenechala snad nikoho a za druhé také to, že hudbu zkomponoval Mike Oldfield. Co se hudební kulisy týče určitě jsem nebyl zklamán, co se filmu samotného týče, byla první hodina celkem zdlouhavá, zobrazující období nepokojů v Kambodži (1973), které byly částečně zaviněny i díky kobercovému bombardování ze strany USA, které zabilo mnoho nevinných kambodžanů. Druhá polovina filmu ukazuje tvrdé podmínky v zajetí a snahou přežít, nesmyslnost i hrůzy války, ale hlavně sílu přátelství a naději, kterou přátelství přináší. 70% (13.10.2013)

"Imagine there´s no heaven, it´s easy if you try, no hell below us, above us only sky, imagine all the people living for today, imagine there´s no countries, it isn´t hard to do, nothing to kill or die for and no religion too, imagine all the people living live in peace, you may say I´m dreamer, but I´m not the only one, I hope someday you´ll join us and the world will be as one ..............". Těžko hledám k tomuto brilantně natočenému leč smutnému filmu slova a tak jsem si alibisticky půjčila text závěrečné písničky Johna Lennona a budu snít o lepším světě s ním. (11.12.2005)

Scénář: Bruce Robinson .. Dlooouhý příběh přátelství dvou mužů - reportérů na pozadí politicko-válečného konfliktu v Kambodži. Útlak a krutosti různých zájmových skupin, které jako ve Rwandě, Srbsku či právě Kambodži vždy odnáší v duchu revoluce jen ti bezbranní civilisté je místy vyobrazen skutečně působivě. Ještě o krapet lepší než tyto obrazově pestře zpracované útrapy je až poválečná epizoda, kde se Dith Pran pohybuje ve světě, jehož pravidla a idee jako by vypadla z Orwellova díla 1984. Výprava i kamera jsou špičkové, zato hudba několikrát spíše rušila, avšak závěrečná Lennonovka byla vskutku příjemnou tečkou. 75%. (25.06.2007)

První polovina filmu nebyla nezajímavá a nemůžu říct, že by se v ní nic nedělo, ale ve srovnání s polovinou druhou byla opravdu slabá a příliš obyčejná. Jisté výhrady bych si dovolil mít i k Oldfieldově hudbě, která do děje místy padne jako ulitá (poklidné pasáže nebo dramatická evakuace), ale jindy z filmu nepěkně trčí a odvádí pozornost (zajetí novinářů například). Jak už jsem napsal, ve druhé polovině Vražedných polí se stane všechno, kvůli čemu je dobré je vidět - Dit Pran putuje Kambodží (tady se Rolland Joffé očividně připravoval na nadcházející snímek Mission), Schanberg doma sleduje televizi a hraje mu k tomu Vincero, Schanberg pátrá po Pranovi... A pak samozřejmě ten krásný závěr (ovšem Lennona bych oželel). Tři a půl. (07.07.2012)

Klasický zástupce filmů, které mají rozhodně co říct, avšak zvolily si k tomu nešťastnou formu. Těžko se mi hodnotí něco, co je svým poselstvím vysoko nad zemí, avšak zpracování kulhá. Pár silných záběrů a vhodně zvolených songů divácký zážitek pouze mírně vylepšují. Mám pocit, že obrovská část stopáže je věnována nudnějším pasážím ze života válečných novinářů, tedy nekonečné čekání na různá povolení. Tamní vláda jako by zkopírovala knihu George Orwella 1984 při "výchově" mládeže. Nedostanu se s hodnocením přes 2 *. Myšlenka krásná, ale dal jsem to asi na třikrát. Spousta pasáží je úmorně nudných a světlé okamžiky jsou vždy chvilkovou záležitostí. (03.04.2018)