Misia

Konečně jsem viděl Misii, dlouho jsem ten film chtěl vidět a byl jsem hodně zvědavý, co se mnou udělá jeho zhlédnutí, když je tak vychvalovaný. A tak se i stalo. Bylo to téměř epicky dokonalé, i když neradostné vyprávění. Již od prvních úžasných záběrů kamery zahrnuje příběh diváka neopakovatelnou malebností pozoruhodných obrazů a zvuky dunících vodopádů amazonských pralesů rovníkové oblasti Jižní Ameriky. Mimo jiné převážná většina scén se natáčela v deštném pralese Amazonie na kolumbijském území. Volně převyprávěné pojetí tragedie nevinných indiánů je srozumitelně čitelná i pro laika dějepisu. Režisér Roland Joffé mistrovsky pracuje s dobovými reáliemi, kde žádný detail není ponechán náhodě. Když hovořím o kvalitách filmu, nelze se nezmínit, že jde o příběh se silným teologickým a emociálním podtextem, který z mého hlediska hodnotím velmi pozitivně. Protože přináší i zamyšlení nad věčným zápasem dobra se zlem. A i když závěrečný boj je nevyhnutelný a tragický, lze říci, že v celém příběhu lze najít i jistou hlubší sdělnost. Nicméně špetka fakt neuškodí. Na pomezí tehdejší Paraguaye, Argentiny a Brazílie v šestnáctém a sedmnáctém století jezuité díky své přívětivé misijní činnosti získali pro katolickou víru mnoho indiánů. Jeden z mnoha důvodů zničení misií byl ovšem také slušně prosperující koloniální obchod jezuitského řádu samozřejmě za účasti pokřtěných indiánů, který silně konkuroval tehdejším španělsko-portugalským obchodníkům. A nyní konečně k tomu hlavnímu, nezbývá než dodat, že sám za sebe se přiznám, že závěr filmu téměř vyvolal slzu v oku. (01.08.2011)

Rád by som bol nadšený z toho čo som videl, no ani označenie "kultový" vždy nezaručí zážitok, ktorý by si človek prial. Téma ako taká je nesmierne lákavá, koniec koncov, rovnako ako tento môj subjektívny názor, podaná môže byť taktiež podľa ľubovôle. Ono, nedá sa povedať, že by snímok po dejovej stránke postupne negradoval, že by neobsahoval formu vyššej pointy, no bohužiaľ, miestami je to tak extrémna nuda, že jediná zábava ktorá človeku zostala, je špáranie sa v nose. Chvála Bohu za o trošku živší záver, lebo neviem či by tu nesvietila aj "jednotka", pričom na rovinu poviem, že mne osobne sa nijak extra nepozdávala ani ta forma "bohoslužby", pričom jeden by si myslel, že to prijali až s akousi podivnou ľahkosťou, keďže boli predtým títo ľudia mnoho krát nemilosrdne vraždení jak prasce na bitúnku. No a čo sa týka ich osudu? Darmo teraz idú podaktorí bojovať za "Indiánske revíri či kmene", už je dávno "po nich", pričom šírenie "Kristovho slova" v tamtej časti sveta, bolo len akousi "bezvýznamnou náplasťou" po všetkých tých zverstvách, ktoré tam "moderná civilizácia" napáchala. Jedna vec, sa ale tomuto snímku uznať musí, a to je aspoň snaha o náznak historických faktov, že mnohé krajiny k svojmu národnému bohatstvu rozhodne neprišli "poctivou prácou". A dúfam, že to raz pochopia aj tí najsprostejší. Kto má rád prírodu, obzvlášť tú divokú, ten bude z filmu pravdepodobne nadšený, pre mňa bol podstatnejší zážitok z prezentácie námetu. No a toho sa mi bohužiaľ nedostalo. (23.07.2024)

Film je nakrútený podľa skutočných udalostí. Odohrali sa na hraniciach Argentíny, Brazílie a Paraguany v roku 1750. David Puttman s Rolandom Jofféom sa vytiahli. Rovnako tak De Niro s Jeremym Ironsom. Vykúpenie plačom bičované fascinujúcou prírodou, hudbou, réžiou... Toto už vlastne ani nie je film. Takmer dokonalosť. (02.07.2006)

Oslavy 500. výročí objevení Ameriky pochopili Indiáni také ne neprávem jako výročí svého zotročení a zubožení. A také etnocidy. Složitosti a klikatosti tohoto vývoje ovšem nebyly ani černé, ani bílé. Příběh, zachycený filmem, se mohl i nemusel stát. Co je jisté, je skutečnost silného námětu, brilantní režie, přesného zachycení, ale i přesvědčivá rekonstrukce prostředí takřka čtvrt tisíciletí starého. A neskutečně dobré zvládnutí indiánského prostředí, toho, které uvěřilo, a pokusilo se, jako později Čerokíové, o smír s bílým mužem. Neúprosná kamera usvědčuje. A ti, kteří chtějí přemýšlet, mohou. Zda to, co křesťanská civilizace nabízí, je skutečně přínosem. Jak už jsem předeslal, Indiáni před šestnácti lety neměli pocit, že Kolumbus a to, co s sebou přinesl, bylo opravdu to nejlepší, co mohli potkat. Poznání, že určitá představa dobra - to je ten lepší závěr - nemusí být všeobecně sdílena, může i obohatit. Především ty, které tento slib dokázal oslovit už tím, že byli ochotni ho shlédnout. Určitě jich nebylo a nebude málo. Nepřišli a nepřijdou zkrátka. (28.08.2007)

Historický film, s lehce náboženským podtextem, určitě není můj šálek kávy. Dokonce bych ho ve svém žánrovém žebříčku zařadil až někam k samotnému konci. Ale. Jsou dva důvody, proč mě Mise tolik lákala. Ano, jistě - tím prvním je Robert De Niro a druhým nikdo jiný, než hudební mág Ennio Morricone. De Niro zde předvádí další ze svých dokonalých výkonů, na které má snad patent pouze on. Jeho přeměna by se dala nazvat - tam a zpět - a je zahrána naprosto uvěřitelně a přesvědčivě. Své si zde odehraje i Jeremy Irons v roli kněze. Morricone? To bych nosil dříví do lesa. Naprosto tradičně jeho hudba povyšuje celý film, což už dnes bývá pravidlem v případě tohoto mistra hudebních filmových skladatelů. Hned při prvních tónech mi ta melodie přišla tak známá a povědomá a to jsem viděl Misi poprvé v životě. Toto prostě dokáže jenom on. Vlhkost džungle zde dýchne přes obrazovku až do vašich obýváků a závěrečná bitevní scéna doslova dojímá. Vydařená filmová mise. (26.01.2012)