Hra na plač

První půlhodina vypadá jako solidní začátek thrilleru vystavěném na dialozích. Bohužel se žánr i děj střídají jako blesky v letní bouři. Film ani neví, čím je. A jsem asi velký neandrtálec, ale Oscar za scénář pochopit nelze. Film, který skáče od Irské rep. armády, přes kýčovitou zápletku, až k pinďourům. (17.08.2011)

Přesto, že jak podle pravítka rozdělen na část o zajetí černocha Jodyho (Forest Whitaker je i v minimu času maximální) a na tu, kde se jeden z jeho věznitelů, člen IRA Fergus (koukám, že Stephen Rea hraje v téměř všech Jordanových filmech - a skvěle), snaží rozjet nový život, se celým filmem jak pověstná červená nit táhne jedno: že minulost je a zůstane součástí každého člověka a že se před ní nelze schovat. Taky postava Jaye Davidsona, budoucího boha Ra z Hvězdné brány, je jedna z těch, na které se nezapomíná. (02.02.2006)

Tenhle film by mohl být synonymem pro nevyužitý potenciál. Začátek je totiž báječný, ale ta náhlá změná žánru mi prostě nesedla. Film se zlomí a spíše než drama, na kterém začínal, připomíná Birdcage plnou černého humoru, aby se na konci opět vrátil k původnímu konceptu. A to všechno není zrovna dobře namíchané. Jaye Davidson je opravdu neskutečný, přeci jen nominace na Oskara za první roli v životě mluví sama za sebe. Forest Whitaker a Stephen Rea stejně skvělí, ale jednotlivým částem bohužel chybí větší soudržnost (a konec je vysloveně nepovedený), a tak i když se na to dobře dívá, o žádný zázrak bohužel nejde. A přitom nechybělo mnoho. (02.05.2008)

" - She's not a tart. - No, of course not. She's a lady. - No, she's not that either." Tak som sa nejako dostal k rebríčku "Most shocking movie plot twists" a prítomnosť filmov ako Tí druhí a Šiesty zmysel značne posilnila moju dôveru. Ihneď som musel vidieť film, ktorý je na prvej priečke. Videl som. Napriek tomu, že v sebe obsahuje čo-to šokujúce, osobne by som tento film nehádzal do jedného vreca s vyššie zmienenými. Nie je totiž šokujúci rovnakým štýlom a jeho časť, ktorá "šokuje", nie je až takým plot twistom, ako by sa zdalo. A tak som sa dal opäť zlákať na niečo iné, ako som čakal a tak to aj dopadlo. Prvá časť jednoznačne lepšia - živo som si predstavoval, že ak toto nie je natočené podľa divadelnej hry, keďže tomu veľa nasvedčovalo, tak by sa takú hru určite oplatilo napísať. Vlastne som očakával, že celý film sa bude odohrávať v divadelnom duchu skúmajúc psychológiu a vzťah postáv "člen IRA - unesený" a že pri vyvrcholení príde sľubovaný plot twist, ktorý mi sánku šupne až na dno Mariánskej priekopy ako v prípade kolegov z rebríčka a ja budem... tak nejako... unesený. Vyvíjalo sa to síce nečakane, ale menej šokujúco ako by som čakal. V momente, keď ___________ som šokovaný naozaj zostal, ale skôr takým tým DAFUQ? štýlom než tým takým Noo fucking waaaaaaaaay!!! , ktorý mám radšej. No ale, išlo o iný film než bolo očakávané, to už vieme, ale čo je hlavné podotknúť je, že vôbec nebol zlý. Zaujímavý je v tomto prípade zvláštne slovo a zvláštny pomerne zaujímavé. V momentoch tesne pred záverečnou scénou mi ale bolo neopísateľne ťažko a čo je horšie, že vôbec neviem prečo. Stephen Rea vyzeral ako bratranec Christopha Waltza a ak by to tak bolo, dalo by sa povedať, že herectvo majú v rodine. Fakt skvelý výkon. Dobrý bol aj Forest Whitaker, ktorého mi bolo rovnako ľúto ako v Panic Room . Ten si toho na plátne vytrpí, snáď je aspoň v normálne šťastný. Či to chcem vidieť znova, to neviem, najskôr áno. Čo viem naisto je, že takýto a ani zďaleka podobný film som ešte nikdy nevidel. A to je fakt hodný pozornosti. 85% Najlepší moment: Prerozprávanie bájky Fergusom. (23.08.2014)

Ve své době asi přelomové a neotřelé svým šokujícím námětem. Dnes nám v době Andělů v Americe, Špatných výchov, Vojákových dívek a nakonec i Snídaní na Plutu, nejspíš nepříjde až tak šokující a "nová". Ale i po těch letech film má stále co nabídnout. Nejvíce se mi líbil začátek a sbližování únosce a oběti (a když se během filmu ohlídnete zpátky, tak třeba scéna, kdy Stephen Rea vyndavá penis Whitakera, aby se spoutaný mohl vyčůrat, získává úplně nový rozměr). Film mi nejvíce připoměl Jordanovu Snídani na Plutu, ať už podobným námětem, či stejně optimisticky laděným koncem, kdy za vysoce ironicky zvolené písně "When man loves a woman" se film loučí se svými hrdiny a vbíhá do titulků. Mé hodnocení je podníceno velmi vysokým očekáváním, a to nikdy nedělá dobrotu. Takže malinkaté zklamání (ale to nemění nic na tom, že jde o kvalitní filmařinu). (31.10.2006)