Purpurová ruža z Káhiry

Další z Woodyho četných žertíků, tentokrát si pohrál s myšlenkou, jak by to vypadalo, kdyby filmová postava ožila ve skutečném světě. Navíc snímek spolehlivě funguje jako pocta „ starým klasickým snímkům“ a pokud vám to nestačí (pánové), jako třešínka na dortu roztomilá Mia Farrow, které to za každé situace sluší. Ať už je to při jejích každodenních návštěvách kina a následným okouzlením filmovým světem, (kam utíká od všední reality v podobě soužití s povalečským manželem, který ji navíc bije), či jako hráčka na ukulele. Woodyho mám nadále nejraději v „realičtější poloze“, tohle je taková kombinace fantastkního a zromantizovaného, nicméně nemůžu říct, že bych si sledování Purpurové růže z Káhiry neužíval, či se dokonce nudil. O tom nemůže být řeč! Chvilku mi trvalo zvyknout si ( přijmout ) tuto Woodyho polohu, ale od momentu, kdy Mia vstupuje skrz filmové plátno „do filmu“ jsem byl lapen, pohlcen a nemám nejmenších námitek. Snímek jsem dokoukal s blaženým úsměvem na rtech, to myslím hovoří za vše. A nakonec bylo „ukojeno“ i moje realičtější JÁ – viz samotný konec ( pěkné to „vystřízlivění“), takže: konec dobrý, všechno dobré..... p.s. přiznejme si upřímně, každý z nás alespoň párkrát v životě ( někdo častěji, jiný méněkrát ) usedá k velkému plátnu, aby unikl ( tak jako hlavní hrdinka snímku ) realitě, vypnul z toho každodenního shonu a po dobu trvání snímku zcela zapomněl na problémy, které ho třeba momentálně sužují a nechal se unášet uměním zvané FILM. Pravda, v hodně případech (v kontextu toho jaký „brak“ člověk právě sleduje) je hodně rád za návrat do reality :o) To ale není rozhodně případ tohoto snímku....85% (14.02.2011)

Trochu jsem se obával jak bude mírně fantastická zápletka pod rukama Woodyho Allena fungovat. Přeci jen jeho scénáře vynikají velikou realističností. No a kouzlo tohoto filmu spočívá právě v tom, že zde konfrontoval přeromantizovaný svět naivních filmů 30. let s jeho přístupem a tak vznikl prostor pro úsměvné i smutné konflikty mezi sněním a realitou. Allen tak dokonale demonstruje jak moc jsou romantičtí hrdinové vzdáleni od skutečnosti. A nejlépe tento kontrast vynikne v samotném závěru, kdy je do film vřazen líbezný závěr z muzikálu Páni v cylindrech, který však zde funguje zcela protichůdně. Osobně tyto funkční hříčky považuji za doklad mistrovské filmařiny, takže nemohu než dát plný počet. (12.03.2012)

Dva roky po natočení filmu "Zelig" Woody Allen zabrousil do podobných vod romantickou retrotragikomedií "Purpurová růže z Káhiry". Oproti "Zeligovi", který je mystifikačním dokumentem o fiktivní osobnosti, zde filmový hrdina naopak utíká z filmu. Atmosféru třicátých let se podařilo věrně zobrazit, nejen prostřednictvím dobového swingu. Mia Farrow byla rovněž skvělá. Ovšem ve výsledku mě film zklamal. Děj by se nechal shnout asi tak do dvaceti minut a díky značnému počtu hluchých míst (navzdory stopáži) nudí. A celou dobu mi tam něco hrozně chybělo. Že by lehkost a svižnost "Zeliga"? Že by komická rozšafnost "Sexu noci svatojánské"? Spíše to byla absence Woodyho přítomnosti. U jiných filmů mě to nevadilo, ale kdyby se tady objevil, určitě by to bylo lepší. "Purpurová růže z Káhiry" je dobrý film, ovšem ve srovnání s většinou filmů Woodyho Allena šedá myška trčící ve stínech velikánů. 60%. (15.02.2008)

Prolínání neurčité hranice snu a skutečnosti, vědomí a touhy i zoufalství, lidský osud, který je nesnadný svým údělem, ale bohatý vnitřním životem. Zhruba tak a po dodatečném doplnění o hranici lehkého a "vážného" žánru lze popsat jemný humor i nostalgii tohoto díla jednoho z nejhravějších a nejnápaditějších amerických tvůrců Woody Allena. Nápad s prolínáním snového filmového a drsného amerického světa velké krize třicátých let promítnutý do osudů truchlivého manželství na periférii v zásadě zaměnitelného amerického velkoměsta odhaluje nejen velký herecký potenciál Miy Farrowové, ale také dobře zvládnutou dvojroli Jeffa Danielse. Odhalení prázdnoty většiny hollywoodské produkce i mělkosti tzv. hvězd již v počátcích existence této továrny na sny se rozumí jakoby samy sebou. Stejně tak jako vydařená konfrontace mělkosti filmových postav té doby a jejich náhle objevované vědoucnosti s okoralostí tzv. reálného světa jen dokresluje zdařilost a v mnohém i mimořádnost tohoto díla. Tato "scifi bez scifi" nabízí mnohé z toho, co přispívá k tomu, že filmy tohoto druhu zůstávají trvaleji v divákově paměti. (23.04.2011)

Celej film je postavenej na jednom napadu, ale v Woodyho rezii to proste funguje na vybornou. Prvnich dvacet minut je to takovy drama odehravajici se behem hospodarsky krize, takze jsem moc nevedel, co z toho nakonec bude. Jenze pak vylitne Jeff Daniels z platna a zacne naprosto kouzelna romanticka komedie. Vetsinu casu se sice dej vlastne nikam neposouva, ale tak nak to vubec nevadi. Navic Mia Farrow je tady naprosto roztomila a Jeff Daniels je v dvojroli uzasnej. Akorat me trosku zarazil zaver, precejen bych od takovyhle skoro az romanticky pohadky cekal nejakej veselejsi. (28.01.2009)