Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jan NovákHrajú:
Zdeněk Lstibůrek, Naděžda Gajerová, Vlado Müller, Gustáv Valach, Jurij Nazarov, Iva Janžurová, Jindra Rathová, Jaroslava Vysloužilová (viac)Obsahy(2)
Trpká mozaika líčí konec druhé světové války na moravském venkově očima malého kluka. Olin má od svého otce za úkol převést do bezpečí jejich kobylu. Tu mu seberou ustupující němečtí vojáci a hrdina se začne obávat otcova hněvu. Potká se i s přicházejícími Rusy... Jednoduchou zápletku obestírá předivo vzpomínek, představ a snů. Lyrické i syrové obrazy ukazují ústrky, jež Olin zažívá od svých vrstevníků, jeho nevraživost vůči surovému otci i jeho lásku k matce. Úvaha o pokřivené české mentalitě se objevuje hlavně ve finále, kde venkované doženou k sebevraždě údajného kolaboranta. V jiné přízračné scéně Olin uvidí své rodiče s nakradeným majetkem... Film byl také uváděn jako "Já a Julina a konec veliké války". (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (104)
Snímek Karla Kachyni vypráví o období krátce před a po skončení druhé světové války očima malého kluka. A přestože známe Kachyňu jako režiséra poetických snímků, tentokrát i přes různé fantazijní dětské obrazy postihuje krutost tehdejší (a nejen tehdejší) doby, surovost i syrovost, až mrazí. Nevyhne se sice určitým klišé (Němci na pikniku, kněz jako jejich kamarád), avšak více jak dvouhodinový film jinak s sebou nese velké morální poselství, a to bez vztyčeného karatelského prstu, protože duše kluků je nevinná a vidí věci zkrátka jinak - tak jak jsou, ne za jaké je dospělí vykládají. Nenechejte se zmást údajem na obale, kde sice píší o formátu obrazu 4:3, avšak tento černobílý film je na disku v anamorfním provedení 2,40:1 (kameraman ve sém rozhovoru mluví o 2,55:1), k dispozici je český zvuk ve stereu a české titulky. Bonusy zahrnují uřvaný protipirát na úvod disku, filmografie, fotogalerii, a rozhovory. Pavel Taussig (8:53) se věnuje době vzniku snímku a jeho přijetí tehdejší kritikou, Iva Janžurová (8:16) prozradí, že se natáčelo ve vesničce Únanov a herci a tvůrci trávili hojně času ve vinných sklípcích,a konečně kameraman Jaromír Šofr (4:30) popovídá nejen o původním formátu filmu. Všechny bonusy mají české titulky. Publikováno: 11.09.2008 ()
,,Já bych se do sklepa nenechal zavřít ani za nic! Kdy zase uvidím válku, prosímtě?!" Před konečným zhlédnutím filmu mne dlouho odrazoval budovatelsky laděný název – dle mého názoru dost podivně zvolený, jelikož z celého dlouhého filmu má souvislost jen s jednou kratičkou davovou scénou s vítáním příchozích tanků. Poetika filmu jako celku ale tkví v něčem úplně jiném, to podtitul snímku Já a Julina a konec veliké války se mi zamlouvá mnohem víc. Rozhodně však film stojí za vidění, i když sedne jen vybrané skupině diváků, kteří s velkou chutí ocení poetické filmy. Stejně jako o rok později v Kočáru do Vídně zasazuje Kachyňa příběh do ponurého lesa s vyschlýmy stromy a nekonečnou cestou, snové dětské představy zase připomenou Už zase skáču přes kaluže. Nicméně popři tom se Kachyňa se scénaristou Procházkou dotkl i dost silného tématu udavačství za války s tragickým koncem. Vše působivě zachytává z pohledu dítěte, víc než na souvislé vyprávění příběhu se zaměřuje na atmosféru... nechává osobitým způsobem realitu prolínat s představami i vzpomínkami z minulosti (např. scénu, kdy chlapce po dlouhém útěku chytí ruští vojáci, "doprovází" záběry s podobnými útěky ze školy, z kostela, ale i trpkou představou válečné popravy), kombinuje nejrůznější asociace (např. střílení vojáků z tanků kombinované se záběry střílení myslivců na ptáky), pohrává si v rámci pohledu do dětské duše i s významem slova válka (skutečná 2. světová válka + "válka" doma s krutým otcem + dětské "války" mezi Olinem a jeho vrstevníky ať už na ulici nebo během docela akční honičky na dřevěných kočárech), nezapomíná ani na humor a neomezenou dětskou fantasii (i když třeba scéna svatého pochod uprostřed s klukem na motocyklu mi přišla už trochu na hraně úletu). Drobná výhrada by byla v závěru i k hodně rozsáhlé stopáži, ale každopádně jde po všech stránkách o velkolepý počin z čs. kinematografie, na který po zhlédnutí dlouho nelze zapomenout. Nádherná kamera, vynikající režie a vedení dětských herců, pěkná scénická hudba Jana Nováka. Z hereckého obsazení zaujal především Gustav Valach v roli rozporuplného strýce Cyrila a Naděžda Gajerová, významná herečka Národního divadla v jedné ze svých mála filmových rolí. 95% (Filmová výzva 2018 - Karlas) ()
Právo na nezkreslenou historickou paměť je jedním ze základních lidských práv. Nerozumět sám sobě samému znamená nebýt svobodným. Rozhodovat se bez znalosti je snad ještě horší než rozhodovat se jako rab či otrok nebo nevolník. REPUBLIKA, další z mimořádné série skvělých Kachyňových výkonů, připomíná zapomenuté, ale přesto klíčové jméno Pražského jara. Jméno spisovatele, publicisty, veřejného činitele a talentovaného filmového scénáristy Jana Procházky, který se přes období komsomolského blouznění let padesátých a poválečných postupně propracoval v šedesátých letech do čelné pozice jednoho z četných spolutvůrců české (československé) filmové vlny té doby. REPUBLIKA je jedním z příkladů Procházkovy tvořivosti a jedním z vůbec prvních pokusů o moderní, věcně nezkreslené vnímání událostí našeho druhého odboje a jeho věcného chápání prostřednictvím věcně nepoučených, ale v detailu právě proto nerozostřených očí. Bez nadsázky lze říci, že vyrovnaná a tvořivá souhra jádra výrobního štábu přivedla tehdy na svět dílo, na které se nezapomíná. A aby bylo možné v onom nezapomínání pokračovat, je nutné postarat se o to, aby známost filmu prolomila časově stále sevřenější generační okolí jeho diváků. Tedy, aby se REPUBLIKA stala DVD trhákem. ()
Kachyňova práce s dětskými (ne)herci nemá ve světě kinematografie obdoby. Snad proto se mu daří s neuvěřitelnou lehkostí svět dětskýma očima. Na poetiku jsem u Kachyni zvyklá, ale zde je ještě jako bonus přítomen nadhled. A scény se zvířaty jsou již jen potvrzením Kachyňovy dominance ve filmech s dětmi a zvířaty. ()
Famózní film, který je naprosto nepochopitelně v dnešní době celkem zapomenut a rozhodně na něj nenarazíte v základním výčtu nejlepších děl Nové vlny. Proč? To nevím. Naprosto neuvěřitelná kamera (tady opravdu oceníte HD), která v sobě často skrývá tak nářezové kompozice, ze kterých se vám chce až brečet, když si říkáte, jak někdo tohle mohl natočit a dnes to najednou nikdo neumí. Výborně poskládané snové a flashbackové scény, které skvěle navazují na probíhající děj pomocí různých asociací (což tedy může dát divákovi trochu zabrat, ale někde do poloviny filmu se určitě zorientuje). Republika je bezpochyby silné a krásné dílo Nové vlny, pro mě dokonce jedno z nejlepších. 9/10 ()
Galéria (18)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (19)
- Rekordním konkurzem na roli Olina (co do počtu) prošlo několik desítek tisíc chlapců. (LeG!oN)
- Zdeněk Lstibůrek představuje chlapce Olina, otec v podání Vlado Müllera ho ale v některých scénách oslovuje Honzo. (klukluka)
- Představitel Olina (Zdeněk Lstibůrek) vystudoval architekturu a stal se velmi dobrým a velmi ceněným filmovým architektem. S filmem spolupracuje dodnes. (LeG!oN)
Reklama