Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Režisér Karel Kachyňa několikrát osvědčil citlivost vůči komorně pojatým válečným příběhům. I když se tento filmu odehrává těsně po skončení bojů, jejich důsledky stále zasahují do života lidí. Příběh se vyznačuje jemným poetickým ozvláštněním i přítomností dětí. Líčí, jak se do téměř opuštěné horské vsi nastěhuje mladá vdova se dvěma synky, z koncentráku tam přispěje i německý antifašista. Vzájemné porozumění však čeká těžká prověrka, protože skrývající se nacističtí fanatici zákeřně střílejí... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (70)

misterz 

všetky recenzie používateľa

Psychológia jednej postavy nebola zvládnutá najhoršie, ale keď si to vezmeme kolem a kolem, tak nič také závratné, čo by vyrazilo dych, sa tu neudialo. A postava chlapca sa mi zdala iba tak priemerne zvládnutá, dalo sa z nej po dramatickej stránke vyťažiť viac. Od Kachyňu som videl aj ďaleko lepšie kúsky. Na slabší nadpriemer to ale stačí. 70/100 ()

topi 

všetky recenzie používateľa

Karel Kachyňa. Miluju na něm tu jeho autentičnost. Takže když se příběh začíná odehrávat v pohraničí na sklonku druhé světové války, je zde vidět vše, co k těmto událostem patří, po lesích rozbité auta, všude miny, zbraně, prázdné domy po Němcích, zbytky německých žen, které zůstaly v pracovních táborech, opuštěné krávy, které se prohání po lesích, bídu, špínu, truchlivost, ale i naději na novou budoucnost. Pan Kachyňa to dokázal ztvárnit tak přesvědčivým způsobem, že to v dnešní době už nikdo nedokáže. Také se dotýká ožehavého tématu vyhoštění a nenávisti k německým obyvatelům, kteří v pohraničí za války bydleli. Do jedné takové vsi se z koncentráku vrací i německý antifašista Bartl (Miroslav Macháček), ale jeho chalupa je už obsazena mladou vdovou se dvěma dětmi. Odchází vysoko do lesů do Cukrové boudy, kde se nakonec setkává i se svým synem, který se však dal k Banderovcům. Scénárista Vladimír Korner tak zde rozehrává i drama a dilema mezi otcem a synem, kteří se navzájem mezi sebou už na dlouhou dobu zcela odcizili a každý vyznává jiné priority. Příběh je vyprávěn hlavně očima dvou chlapců a jejich poetickým vnímáním na tehdejší pochmurnou poválečnou dobu. Jejich mladičkou matku hraje krásná Jana Švandová a tak jako v každém filmu odhalí své úžasné vnady a mužské oko se může zase pokochat. Kouzelné hudební motivy vyčaroval mistr Luboš Fišer a téměř dokumentární obraz nasnímal Jan Čuřík. Nádherný film! ()

Reklama

kinderman 

všetky recenzie používateľa

Film, do jehož scénáře Körner otiskl spoustu motivů ze svého vlastního dětství (přesně vylíčené okolnosti smrti otce, stěhování do Sudet). Kachyňovi se podařilo evokovat atmosféru zdevastovaného poválečného pohraničí (mnohdy v působivé zkratce, např. záběry na opuštěné psí boudy). Macháček vynikajicí. Konec jeho postavy ovšem neprošel schvalovacím řízením, ta závěrečná zimní epizoda se dost odlišuje od toho, co Körner napsal. ()

sud 

všetky recenzie používateľa

Takřka dokonalé propojení (po)válečného dramatu a rodinného filmu, které má na svědomí kdo jiný, než mistr oboru Karel Kachyňa. Málo v kterém filmu je vylíčena doba těsně po válce jinak než jako naprostá idyla - zde i přes určitou úlevu spatříme strach z nového prostředí, vytržení z kořenů, dozvuky válečného teroru. Kromě bezchybné Jany Švandové a suverénního Miroslava Macháčka zaujme i Michal Dlouhý v jedné ze svých prvních rolí. Vladimír Körner může být i touto adaptací nadmíru spokojen. 95%. ()

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

Miroslav Macháček byl PAN herec. Jako když si labužník vychutnává sklenku vzácného vína, podobně jsem sledoval každé gesto pana Macháčka. Jak hrál i když stál jen u okna nemocničního pokoje.. Prostě borec. Cukrové bouda je velmi zajímavá svojí poetičností, Kachyňa je z filmu hodně cítit a já to tak rád. Navíc to prostředí divokého pohraničí  těsně po vysídlení... U cest vraky rozstřílených německých kolon, v kopcích prázdné chalupy po německých obyvatelích, bučící nedojený dobytek toulající se po lesích...  Všude miny nebo nástrahy po odchozích v podobě granátů v kamnech, petroleje ve studních a polodivoké zfanatizované bandy v lesích pro něž válka ještě neskončila... Já trochu nepochopil, proč Švandová šla zrovna sem. Do pohraničí šli ti co o vše za války přišli a co nic  neměli, zlatokopové, nebo ti co tam byli přesídleni kvůli nějakému deliktu... Jít tam jen tak, protože to tam měl tatínek rád, dejte pokoj... Tehdy to tam muselo být fakt drsné už jen díky tvrdé přírodě.  Moc se mi líbil i pan Kostelka a celkem fajn byl i Sikita v roli poručíka ženistů. Zajímaví, i já si z filmu z mládí pamatuji hlavně ta odhalená ňadra Švandové... Asi šlo o nějaký nezapomenutelný filmový moment, protože to tu v recenzích zmiňuje leckdo :-). Kdyby chudák Kachyňa tušil, co si z jeho díla někteří po 41 letech pamatují jako to hlavní" :-))) . Z filmu na mne padla podivná melancholie jako ze Sedím na konári. Dávám za 5 říšských marek. * * * * * ()

Galéria (6)

Zaujímavosti (3)

  • Film se natáčel na Staroměstsku a v okolí obce Branná. Ve filmu se dále objevuje Nová Seninka, chata U mlýna nad osadou Františkov, rozhledna Zlatý Chlum u Jeseníku a Branná. (ČSFD)
  • Závěr filmu původně končí oběšením Alfreda Bartla (Miroslav Macháček). Cenzoři z Barrandova však takový konec filmu zakázali. Režisér Karel Kachyňa vzdoroval přes půl roku, ale nakonec svolil, protože jeho vzdor bránil vyplácení honorářů všem zúčastněným. (sator)
  • Cukrová bouda je Kornerův autobiografický příběh. Smrt postavy Františka Přibyla (Jiří Kodet) je autentickou rekonstrukcí smrti Kornerova otce Františka, který zemřel jediným výstřelem 7. 5. 1945 na můstku přes potok v Hořicích. Můstek stále nese průstřel po kulce, která Františka zabila a filmaři scénu natočili na autentickém místě. (sator)

Reklama

Reklama