Hrôza na javisku

Tento italský horor, je sice béčko jako hrom, ale disponuje slušnou atmosférou a připraví divákům i pořádnou porci napětí. I když je plný těch nejznámějších lekaček (ta u zrcadla je ale fakt slušná), klišé a má příšernou hudbu, jsou tady i plusy. Například vrah v atypické soví masce, místy až přehnaná brutalita (končetiny létají vzduchem) či scéna, kdy vrah aranžuje své oběti. Potěší i zajímavý závěr. Nebyl jsem nespokojen, dobře jsem se u tohoto filmu bavil. (26.01.2012)

Nezáživná (nebolo veľmi s ktorými postavami sympatizovať) a trochu nelogická vyvražďovačka s dobrými mordami keď už vrah vbehol na scénu a celkom fajn bolo aj chvíľkové intenzívnejšie finále. Na Soaviho len priemerný film, veď v podstate jeho prvý celovečerák ale aj tu už bolo vidieť jeho kvalitnú a atmosferickú réžiu. (29.05.2018)

Michele Soavi dokázal natočit to, co se od filmu očekávalo. Slasher, který je dobrý. Nesnaží se hrát na něco víc, ale prostě jenom na postupné zabíjení s nadějí, že někdo přežije. Je to poměrně krystalická podoba tohoto specifického hororového žánru, navíc v tomhle případě se skvěle využitým divadelním prostředím. Výsledek mě bavil a neměl jsem pocit, že je to ztracený čas. (04.04.2015)

Hrôza na javisku si drží vysokú úroveň násilia a režisér Soave nám ukazuje brutálne zábery s elektrickou vŕtačkou, motorovou pílou a sekerou. To všetko slúži ktomu, aby to v nás vyvolalo dojem a že režisérova záľuba není len v ultra násilných scénkach. Soavi postupne preukazuje oveľa viac štýlu - najmä v momente, kedy namieša napätie s ilúziou javiska. Taliani vždy vedeli, čo divák chce a tak nám to prezentujú 100 percent. (27.05.2010)

Micheli Soavimu se podařilo s úspěchem navázat na poetiku svého filmařského gurua Daria Argenta a jeho debut je výborným mezičlánkem mezi giallem a slasherem, v němž hraje prim atmosféra formovaná pomalejšími až hypnotickými scénami (aranžování obětí na jevišti), výrazně barevným low-key svícením a dráždivou Boswellovou hudbou. Zajímavým detailem pro mne byl také fakt, že hlavní hrdinka v podání Barbary Cupisti vypadá skoro jako moje někdejší třídní ze střední školy. (25.05.2013)