V Číne jedia psov

Cesta do pekla (nebo do nebe - máte-li patřičnou protekci a nezaměnitelné jméno - viz závěr snímku) bývá dlážděna dobrými úmysly - zvláště v podání altruistického trouby a jeho drsného bratra ztvárněného vynikajícím Kimem "Pusherem" Bodniou. Jestli tohle bylo natočeno opravdu podle skutečných událostí, tak tuzemská černá kronika musí být pouze slabým odvarem té dánské :-)) . (06.11.2011)

„Kde myslíš, že se ukládají mrtvoly?“ / „Jak to mám vědět. Jsem kuchař.“  Možná, že tohle je první hodně úspěšný film z dílny scenáristy Anderse Thomase Jensena a možná, že i právě zde započala dodnes trvající mezinárodní obliba černohumorných absurdních komedií z Dánska. Já mám zatím pocit, že možná lepší výsledek z Jensenovy dílny vzejde tehdy, když si Jensen svůj scénář zároveň sám i režíruje, což tento případ žel není. Stejně jako v Blikajících světlách zde máme partičku čtyř mužů vedenou vtipným a charismatickým vousáčem (tentokrát Kim Bodnia), jejichž velký společný příběh začíná naplánovaním loupeže balíku peněz. Není to zdaleka první drsná severská komedie, kterou jsem zhlédl, takže oproti některým spolukomentujícím se u mě tak velký šok nekonal, ačkoliv brutální nářez plný černého humoru v těch nejméně očekávaných situacích mě pořád stále dokáže od Dánů překvapit a přidat se navrch musím k těm, kteří zmiňují jistou nevyváženost snímku. Přes dvě třetiny filmu jsem se většinou skvěle bavil, přežil s nadhledem i tu drsnou loupež, ale když došlo na sáhodlouhou závěrečnou akci plnou série výstřelů a výbuchů jako z nějakého ačkního béčka, k tomu s totálně nervnými střihy, měl jsem co dělat, abych to ve zdraví dosledoval a hlavou se mi honila vzpomínka na glosy Bertranda Bliera v Lekcích filmu („V poslední době je taková nějaká móda předhánět se v tom, kdo nacpe do filmu co největší počet záběrů a střihů. Nechápu, kde se to bere. Tihle lidi jsou asi nějací nervózní, někdo by měl dohlédnout na jejich stravu. Dobrá konfitovaná husička by je možná zklidnila." :o)) [70%] (30.10.2022)

Mám partnerku, která je anděl. Ve frontě dbá na to, aby jiní nemuseli příliš dlouho čekat a neustále mě znervózňuje plány na finanční podporu afrických černoušků či jiných potřebných ve světě. Hrdina filmu Arvid jde ještě mnohem dál, a zatímco ho okolí považuje dílem za nudného partnera, dílem za fascinujícího blba, šíří dobro na všechny strany. Bohužel jednou se dopustí hrdinného skutku a je po zásluze osudem a svými bližními potrestán. Rozhodne se pro ještě větší dobro, jenže na něj nemá potřebné finance a odtud už je poměrně blízko k šílenému plánu s ještě šílenější motivací. Nějakou dobu to vypadá, že Lasse Spang Olsen zkouší napodobit styl a téma filmů Guye Ritchieho a vznikne černočerná drsná kriminální komedie, jenže posléze se ukáže, že děj směřuje k ptákovině, kterou nejlépe vystihuje jednotka příliš rychlého nasazení ve své druhé bláznivější polovině. Děj, resp. motivace hrdinů postrádá logiku, což by nebyla taková tragédie, horší je, že film jako celek je nevyrovnaný a zdařilé humorné scény se prolínají s poměrně drastickými násilnickými scénami. Chybí prostě pevné žánrové zakotvení. Přesto jde o zábavnou jednohubku, kdy jsem v závěrečné scéně, kde se objevují zástupci říše nebes a říše pekelné, měl cukání dát i čtvrtou hvězdičku. Celkový dojem: 65 %. (31.03.2010)

Dánská Ritchieovka. Po trochu utahanym začátků to nabralo rychlost a já se královsky bavil. Dostat týpka do krimu, přepadnout dodávku s prachama, vytáhnout týpka z krimu, zabíjet lidi co se přimotaj, za zadkem jugoslávská mafie, a na konci Anďěl a Ďábel, kteří si nejsou jistý koho vzít kam. Bavil jsem se celej film, tenhle snímek můžu s klidem doporučit. Za plnej počet to sice neni, ale tohle se Dánům povedlo víc než Carlsberg! (23.12.2009)

Jestliže se vám kdy alespoň trošičku líbily černé a navýsost komediální gangsterky jako Pulp Fiction, Sbal prachy a vypadni a výborné dílko Pokrevní bratři vypadne vaše oko v tomto případě na úrodnou půdu. Tolik omáčky krve, násilností a černého humoru nenajdete snad nikde v takovém množství jako zde. A jediné na co se zmůžete, bude nepřetržitý zával smíchu, který si udržíte i v těch "nejtragičtějších a nejsmutnějších" událostech v životě jednoho věčného smolaře a snílka jménem Arvid. Zkrátka film, který vás doslova pohladí na duši a plně absorbuje vaši agresi, které přece jednou za čas může dát průchod každý. What the fuck do we know? We are only chefs... (13.09.2006)