Král Šumavy

Český film Karla Kachyni popisující dění na Šumavě v roce 1948. Komunisté se ujali moci a za každou cenu chtěli zabránit přechodu na stranu Západu. Je to příběh točený na Kvildě, kde působili pohraničníci, kteří stáli proti převaděčům přes Šumavu do amerického sektoru. Na dobu, ve které film vznikl, jsem byl hodně překvapen, že ideologie typu "Jedině Sovětský svaz" tady není vůbec cítit. Samozřejmě, že převaděči jsou zde vylíčeni jako nepřátelé a proto se střílelo i na české občany, kteří chtěli opustit nenáviděný režim. Ale taková byla doba, pohraničníci plnili jen rozkazy, protože jinak by byli právě oni odsouzeni. Pan Kachyňa se s tím ale vypořádal bravurně i bez zbytečné a slizké komunistické propagandy. Herci jsou výborní, hlavně Radovan Lukavský, nebo třeba i mladý Vadimír Menšík. A ta atmosféra, mlha, močály. Rozhodně stojí za vidění. (02.08.2010)

Zatraceně dobře natočený film. Co však stojí za povšimnutí především, jest herecký výkon mojí matičky, která se zde na pár vteřin (tuším, že skutečně to byly dvě) mihla v pohřebním průvodu, což si, spolu s kamarádkami, tak užívala, až ji smíchem vyhrkly slzy do očí, že si je musela utírat do kapesníčku, čímž perfektně naplnila režisérovy představy o tragickém výjevu smutečního průvodu. Tím chci jen podtrhnout opravdu nevšední kvality Karla Kachyni, který dokázal dokonale těžit i z takových dobových reálií (a samozřejmě z umění herců - třeba mé mamky.... proč to nevypíchnout, že?) a vytvořil na dlouhou dobu nejráznější českou kriminálku. (A moje teta v tom filmu prý jezdila s džípem.) (12.10.2005)

Už si nepamatuji, kdy jsem vlastně naposled Krále Šumavy viděl, dříve v dobách mých středoškolských let jsem ho příliš v oblibě neměl, dokonce jsem se pak na základě něj dlouhodobě vyhýbal válečným filmům. Ironií je, že se to za války vlastně vůbec neodehrává... i když skrze neustálé střílení to mír příliš též nepřipomíná, dobrovolní strážmistři se svým nadřízeným při svých akcích riskují mnohdy vlastní životy stejně jako za války. Asi takhle to v pohraničí mohlo tenkrát vypadat, vyčerpávějící služba na pokraji ohrožení života a rozhodně příčinou nebyli jen v prologu uvádění banderovci. Příběh mimo jiné o tom, kam až fanatismus (také v politice) může zajít... Ač je film často označován za propagandistický, myslím, že dnes již není problém dívat se na obsah i s otevřeným kritickým úsudkem nad chytáním agentů a úprchlíků, kteří prostě pro tehdejší systém znamenali klidně stejné zlo jako ti banderovští diverzanti. Nad filmařským mistrovstvím ze strany Karla Kachyni (ve znamenité spolupráci s kameramanem Illíkem) se asi není třeba zvlášť zastavovat. Budování napětí (často i skrze náznaky beze slova) a atmosféra prostředí "na konci světa" vyznívají ohromně působivě, Radovan Lukavský předvedl coby zásadový poručík Kot jednu ze svých nezapomenutelných hereckých kreací (z něj ten fanatismus i ohromné zanícení zbraněmi přímo dýchá). Výborné zpracování látky, působivá výpověď doby – s odstupem času skvělý zážitek. Zlatý fond československé kinematografie. 90% (18.12.2019)

Jo, je to mistrovsky natočené, jo, má to působivou atmosféru a hrají tam skvělí herci, ale nad tím ideologickým marastem, kterým je celý film prostoupen, prostě oči zavřít nelze. Kdybych si měl vybrat, na čí straně budu stát, jestli na straně ozbrojených obránců komunistické klece, nebo na straně přeshraničních převaděčů lidí, kteří chtěli žít ve svobodě a slušné společnosti, zvolím ty druhé jmenované. (27.11.2005)

Velmi dobře natočený snímek, v němž se švarný pohraničník (Jiří Vala) zamiluje do ženy (Jiřina Švorcová) zlosyna. SPOILER: A i ta její smrt je vlastně poetická, stačí vlající šátek jako náznak, není třeba hektolitr krve. Jelikož na rozdíl od mnohých jiných mám pocit, že se zde nacházím na FILMOVÉ databázi, hodnotím film, na stránkách politických stran a hnutí jsem ochotna diskutovat o ideologii. (26.02.2012)