Lásky mezi kapkami deště

"Nekuř tak moc, Kanimuro. Máš tuberu, vole." "A co má bejt?" "Měl bys pít víc mlíko." "To nechám na tobě, Kajdo. Ještě předtim než natáhnu haksny, chci si pořádně zabáňat." "A proč bys jako natahoval haksny?" "Všici z naší famílie na to zhebli. Doktor to řikal mámě a vůl si myslel, že ho neslyšim. Tak ať mám každou nedělu na hrobu krabicu vajglů!" ____ Kachyňova sugestivní filmová kronika o tom, že život je bezcitná svině - a kronika osudů je to byť lehce klaustrofobická (což je signifikantní aspekt Kachyňových snímků), tak nezpochybnitelně mistrovská (všeobecně vzatý aspekt též) - o božích hláškách ani nemluvě ["Tak ji radši koukej vohnout, a né abys jí pořád posílal ty tvoje říkanky."] ..... Žižkovský krígl je sice břečka, ale s osudy milfek z této čtvrti jsem plně soucítil - je navíc až záhodno, jaká nadměrná koncentrace hantecu v Práglu vlastně je. Každopádně duo Menšík & Hrušínský mi opět dokázalo, že je nejlepší hereckou elitou našeho národa - a že ňadra tehdy devatenáctileté (!) Terezy Pokorné-Herzové byly jedny z nejhezčích z Československých luhů a hájů. Smekám! ____ "Nechtějte mně namluvit, že támdle Baťa má daně v cajku." "Jooo, o tom já nic nevim. Ale je přece jasný, že ten stát musí bejt taky z něčeho živej. Dyť se taky musí svítit na ulici." "No jasný. Na policajty se musí svítit, na kurvy, a na takovýhle jidášský exekutory, který otravujou celej národ. A pak na tydle tajtrdlikářský gigoly! Bych to tady nejradši podpálil, a měl bych pokoj!" "Prosim vás, támhle Truhlář se oběsil na záchodový rouře, a nic tím nevyřešil." [#46.LFŠ] (16.08.2020)

Karel Kachyňa opět rozehrává místy usměvný a místy dramatický příběh z prostředí pražského Žižkova, zasazený do doby 30. let, až do nadcházející okupace německých vojsk. Vladimír Menšík - to je samostatná kapitola tohoto lidského příběhu, zde ukazuje dramatickou stránku svého mistrovského herectví. Klobouk dolů - tohle byl jeden z nejlepších československých herců, kteří kdy žili. (01.05.2014)

Podobně jako v nepříliš známých Vracenkách se vzpomíná na dětství přes filtry nostalgie, které umí zadržet ledasco špatného a pak jako most k dospělosti přichází na řadu první milostná vzplanutí, co sice nikoho nespálila, ale někde v nitru pořád ještě doutnají.. Mezi šesti větami osobité poetiky, obskurních postaviček, hořkosti a úsměvu je potřeba vyzdvihnout dva špičkové herecké výkony. Menšíkův prťavec bojující s konkurencí, ztrátou a vlastní slabostí a Hrušínského voyeurský majitel zakázaného ovoce, který uměl vypovědět vše jen pouhým pohledem.. (02.05.2023)

Film, který z velké části stojí na hereckých výkonech dětí či herců na samém počátku herecké kariéry. Je proto nutně plný mnoha drobných hereckých přešlapů. Naštěstí je zde také skvěle hrající Vladimír Menšík, jemuž v epizodních rolích sekunduje veliké množství dalších skvělých herců té doby. Ne, že by výkony Lukáše Vaculíka, Jana Hrušínského či Terezy Pokorné - Herz byly špatné, Tereza je na mnoha místech krásně přirozená a Jan hraje poměrně suverénně, jenom je zkrátka místy, především v dialozích moc cítit herecká stylizace, což Kachyňovým filmům nesvědčí. Je ovšem pravda, že scény v zahradě, například to vzájemné (notabene alegoricky vyznívající) ochutnávání jablek, jsou vskutku k sežrání. Naopak trhání hroznů s Janem Hrušínským vyznívá vysloveně nepatřičně. Přestože si Kachyni za onen alegorický experiment vážím, právě tato scéna dokládá jistou nepatřičnost celého motivu "zahrady ráje". Kachyňa není Vláčil. Je silný v syrovém popisu běžného života, nikoli v alegorických obrazech... Vskutku je to přesně tak jak napsal Matty: "Film, který dokáže být krásný i pravdivý, bohužel málokdy obojí najednou."... Přesto zároveň jedním dechem dodávám, že Kachyňa vskutku byl a je jedním z nejlepších českých filmových režisérů a dokládá to i tento film. Skoro pět... Zajímavé Komentáře: Matty, kinej, Oskar, S_M_Lomoz, Pražák (08.10.2006)

Poetika. Zpodobnění prvního mileneckého polibku a ochutnání hroznů jako symbol rajského ovoce v zakázaném parku, nádhera - Tereza Pokorná v mokrém oděvu, s krásnými malými prsy a Lukáš Vaculík s klukovským výrazem, který jsme měli asi všichni při tomhle pohledu na tajemnou krásu dívčího těla. A jako Bůh z výše zarostlé staré vily shlíží s malou závistí v oku Rudolf Hrušínský. Proti téhle poetice stojí vyváženě mnoho hořkých okamžiků, bratrské zrady či na pozadí odehrávající se problematika 30. let, ekonomické krize a blížící se války. Tohle je společně se Zlatými úhoři nejlepší film Karla Kachyňi. Dodatek: klobouk dolu před Vladimírem Menšíkem, který se v roce natáčení (1979) stihnul střihnout dalších 8 rolí... (22.12.2007)