Miesto pri mori

Sranda, že v cca rovnakom období prichádzajú do kín dva americké filmy, ktoré predstavujú absolútny protipól ako kvality, tak toho, čo si predstavujeme pod pojmom typický americký film. Okrem MBTS mám na mysli samozrejme to sado maso pre teenagerky. Vykalkulovaná kravina bez psychológie (no nevidel som to, ale tak čo si budeme nahovárať) verzus mikroskopicky prepracovaný portrét vyprahnutého človeka. Preto porovnávam, pretože oba nemajú viac menej poriadny dej a aký to môže byť vo výsledku rozdiel. Inak teda MBTS má perfektne zmotivované časové skoky, čo som osobne vnímal ako poukázanie na to, že život má síce začiatok, stred a koniec, ale v konečnom dôsledku nie je nejakým súvislým príbehom a preto ani tento film nemá poriadny koniec. Ono kde ho v živote okrem smrti nájsť, že... (05.03.2017)

Ryzí, syrové drama s hutnou atmosférou a velice realisticky působícími postavami. Film je sympatický právě svou syrovostí, protože působí jako skutečný příběh ze života, se všemi radostmi a strastmi, a v tomto konkrétním případě především onou bolestností a raněným nitrem člověka. Je to v podstatě film o odpuštění. Casey Affleck zvládl hlavní roli výtečně, a to dokážu říct i přesto, že mi (čistě subjektivně) není tento herec příliš sympatický. Svým výkonem táhl celý film - s tím, že ostatní herci ho dobře doplňovali. Snad bych jen o něco málo zkrátila stopáž. Jinak mě však tento film upřímně dojal a z kina jsem odcházela naprosto spokojená. ~(4,3★)~ (04.02.2017)

Nenápadný ale důrazný útok na emoce s tak vynikajícím scénářem, že by měl patřit k povinnému čtění na scénáristických oborech. Původně jsem čekala pořádný doják, kdy ze mě i z herců bude příběh ždímat slzy každých pět minut. Film je naopak prošpikovaný černým humorem ze strany Leeho i Patricka, až to někdy působí jako rodinná komedie. Ale to jen do chvíle, kdy je odkryto Leeho minulost. Jak je pro Lonergana vlastní, celá scéna je tak decentní a srce lámající, že jsem se neubránila slzám. Lucas Hedges jako nováček září a Michelle Williams tvoří opornou zeď filmu. Jistá scéná s ní a s Leem patří do mých nejoblíbenějších tohoto roku. Casey Affleck je jako tichý hurikán. Lee je tělo bez duše, ale Casey vře po povrchem. Ta kapka naděje na konci je pro Leeho i publikum jako živá voda. (30.01.2017)

Formální úspornost, postavy, do nichž se obtížně proniká a ještě obtížněji se opouští, nemožnost komunikace a unikání před vlastní minulostí, před vlastním životem. Výborně vystavěný scénář, který nám postupným odkrýváním věcí minulých umožňuje pozvolna přilnout k hlavní postavě, s níž jako bychom také hledali záblesk naděje v černočerné psychické temnotě. Herectví Caseyho Afflecka je opět až mrazivě přesvědčivé a deprimující, ale nijak nezaostává ani mladík Hedges nebo na těch několik minut uhrančivá Michelle Williams. K naprosté spokojenosti mi schází přeci jenom trochu vyrovnanější tempo a místy jsem zcela nesouhlasil ani s nátlakovým přívalem všudypřítomné deprese, zkoušejícím průtok slzných kanálků na úkor udržení čisté autenticity. Dojem je ale velmi intenzivní a zakončení filmařsky krásné, život je nevděčná bitch a Lonergan o tom umí výstižně baladicky povyprávět. 80% (28.02.2017)

V jistých ohledech je to výborné, ale po dosledování se mi nabízí otázka: "a co dál". Připadal jsem si trochu, že sleduji 3 díly výborného seriálu od HBO, ale tak někde uprostřed sezóny. Chybí mi pointa, něco. Vyšumění děje je pro mě pointa problematická. Každopádně herecky i scenáristicky výborné. Hlavní postava je skvělá. Hudba je ovšem problematická taky. Do nejvypjatějších okamžiků jsou použity příliš profláklé klasické skladby (a do toho vůbec nejvypjatějšího použijí tu vůbec nejprofláklejší - "Albinioni" Adagio), za mě to nebylo dobré řešení, a původní hudba mi připadala, že ji nahrál někdo, kdo neumí hrát na piáno. Asi to byl záměr. Spousta nezodpovězených otázek, ale v době sledování je to i přes civilní tempo zábavné a snesl bych to i mnohem delší. I když možná ne tedy v kuse, ale jako ten seriál :-) (01.02.2017)