Miesto pri mori

Kdyby se tři týdny před Oscary neobjevil v kinech podobný film, měl bych za to, že jsem se z novoročního deliria probral až na Velikonoce. Pomalu se z toho stává stejný americký kolorit, jako ČSFĎácké srkání osmilitrového kýble korozní černi na premiéře. Film na mě zapůsobil dojmem precizně nachystané večeře, kterou ovšem najdete na stole až druhý den ráno, studenou a oschlou. Když se nic neprožívá na plátně, co se pak čeká ode mě? Jinak já teda nevím, jaké měli bratři Affleckovi dětství, ale mohl by jim už konečně někdo vytáhnout ze zadků ty hrábě? Nominace komentovat nebudu, pojďme si o tomhle filmu zkusit pokecat bez slova Oscar. (01.02.2017)

Nemám tomu co vytknout. Pomalé tempo slouží k důkladnému prokleslení charakterů a mě to pohltilo naprosto bez problému. Oceňuji, že i když hlavní hrdina prodělal neskutečnou tragédii, tak to není slzopudný film. Hlavně díky postavě toho synovce to má nádech optimismu. Hodně na mě zapůsobila scéna rozmluvy s exmanželkou, když jí potkal na ulici. A pak i to hmatatelný utrpení v pohledu Caseyho Afflecka, když na konci vysvětluje proč tam nemůže zůstat. (31.03.2017)

Drama, které nevede za ruku, nutí ke čtení mezi řádky a i na ploše přesahující dvě hodiny nezačne v ledabylých a obyčejných dialozích prázdně tlachat. Casey Affleck našel svoji životní roli, Michelle Williams i na menším prostoru září a Kenneth Lonergan stvořil drama, které je až příliš absolutní a drtivé na to, aby bylo srdcové. Jeho úspěchy v akademické sezóně mu ale beze zbytku přeji. (02.02.2017)

Jsou věci, který nikdy v pořádku nebudou. Neznamená to ale, že proto svět sestává ze sekvencí smutných houslových partitur. Na Místu u Moře jsem si užíval nepřepjatost famózního scénáře a to, jak s ním spolupracovala kamera . Jak dala promluvit jednomu pohybu očí (nebo absenci pohybu); jak málo byla potřeba slova. (14.02.2017)

Konec na můj vkus trochu vyšuměl, ale zdrcený hrdina v podání Caseyho Afflecka excelentní. Na jedné straně mě mrzí, že jsme si Michelle Williams neužili ve filmu víc, ale o to silnější byla katarze po dlouhém tichu (v tu chvíli se snad ani nejde emocionálně nezapojit). Šedá realita bez slunce, která vypráví "tady a teď". Nic nového, ale zatraceně dobře natočené. (07.03.2017)