Miesto pri mori

Sranda, že v cca rovnakom období prichádzajú do kín dva americké filmy, ktoré predstavujú absolútny protipól ako kvality, tak toho, čo si predstavujeme pod pojmom typický americký film. Okrem MBTS mám na mysli samozrejme to sado maso pre teenagerky. Vykalkulovaná kravina bez psychológie (no nevidel som to, ale tak čo si budeme nahovárať) verzus mikroskopicky prepracovaný portrét vyprahnutého človeka. Preto porovnávam, pretože oba nemajú viac menej poriadny dej a aký to môže byť vo výsledku rozdiel. Inak teda MBTS má perfektne zmotivované časové skoky, čo som osobne vnímal ako poukázanie na to, že život má síce začiatok, stred a koniec, ale v konečnom dôsledku nie je nejakým súvislým príbehom a preto ani tento film nemá poriadny koniec. Ono kde ho v živote okrem smrti nájsť, že... (05.03.2017)

Mám pocit, že Casey Affleck se v posledních letech zaměřil na divný role v divnejch filmech. Tohle na začátku vypadalo docela nadějně, ale postupně se dostavila nuda. Uprostřed pak přijde vrchol celýho filmu, kde se dozvíme, že se stala jistá tragédie a od tý doby je hlavní postava takovej divnočlověk. To byly opravdu silný scény. Už jsem si myslel, že teď se to konečně rozjede, ale nerozjelo se to. Nuda pokračovala až do úplnýho konce. (04.03.2024)

Drama, které nevede za ruku, nutí ke čtení mezi řádky a i na ploše přesahující dvě hodiny nezačne v ledabylých a obyčejných dialozích prázdně tlachat. Casey Affleck našel svoji životní roli, Michelle Williams i na menším prostoru září a Kenneth Lonergan stvořil drama, které je až příliš absolutní a drtivé na to, aby bylo srdcové. Jeho úspěchy v akademické sezóně mu ale beze zbytku přeji. (02.02.2017)

S lítostí tady bliju, ale vězte, že je to takmer nedopatřením. Kdyby američtí akademici nebyli stádem teplometů, nenominovali by sračky na Oscar, já bych o podobných filmech neprůstřelně nevěděl, a tím pádem bych tady nemusel kazit vyšponovaný hodnocení v sekci filmů pro starý sentimentální perze. Dobu mezi smrtí a funusem miluje přece každej, tak proč o tom nenatočit film, ne? Dvě hvězdy za to, že jsem se dvakrát zasmál a že jsem to dokoukal, jinak takmer nepozeratelná záležitost. Fotbal Příbam - Bohemka 0:0 je proti tomuto vrchol entertainmentu. 30% (28.01.2017)

Lonergan je famózní scenárista. Prokomponovanost té věci, práce s všedností, s úspornými dialogy, s tím, co má ukázat zblízka, co naopak pozorovat z dálky náznakem – mistrovské. Režijně se to trochu potýká s přehnanou obřadností vybraných momentů, kdy si Lonergan najednou vypomáhá tklivým Händelem i zpomalovačkami. Nikdy tomu ale nepodtrhne nohy, v nejlepších momentech je jeho soustředěné a lakonické vedení herců i sledování rutiny odeznívající (a stále přítomné) tragédie nesmírně silné. Místo u moře má možnost sklouzávat neustále k patosu, ale nikdy to neudělá. Působí střídmě navzdory tomu, že za hlavní figurou stojí drama bezmála antické, za nímž můžeme jasně vnímat scenáristickou konstrukci. Jenže Lonergan to ustojí. Mizérii nezneužívá a chemie mezi Affleckem, Hedgesem a vedlejšími postavami je naprosto fyzicky citelná v každém záběru. Film o nesnadném umění truchlit, o neschopnosti přijímat rány a vracet se tam, kde se nedá zapomenout na minulost. Těším se na další zhlédnutí, každopádně od Boyhoodu nejpůsobivější americké indie. (27.01.2017)