Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrajú:
Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, František Peterka, Otto Šimánek, Václav Neužil st., Ladislav Kazda, Pavel Spálený, Josef Koza, Josef Vondráček (viac)Obsahy(1)
Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní. (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (112)
(2x) ,,Mně se nechce spát. Já mám vždycky sny... a zdají se mi všelijaké blbiny. O zelené trávě..." Komorní a o to ještě víc depresivní záležitost o zatrpklém alkoholikovi, do jehož života vstupuje povahově silná žena. Postupně se rodící vztah mezi nimi, který přežil i několik těžkých překážek, přichází coby poslední naděje na lepší život. Svět kolem se najednou zdá lepší (viz. třeba zajímavou souhru: několikrát svítící budovní nápis Restaurace s jedným vypadnutým písmenkem, pak k závěru v radostný den oprava technické závady). Ale pořád je to nikoliv istota, pouze naděje, která se může kdykoliv opět zhroutit... Což platí i o otevřeném závěru. Kachyňova umělecká sonda do problematiky alkoholismu, který ničí nejen lidi závislé na alkoholu, ale i spoustu lidí kolem něj, patří k nedoceněným filmům "zlatých 60-tých". Snímek oplývá do detailu propracovaným vizuálem, kombinující temné prostředí, černou a bílou barvu, působivou hudbou Jana Nováka a vynikající herecké výkony Rudolfa Hrušínského a Hany Hegerové. Hodně silné, jako ostatně snad všechny starší československé filmy na téma alkoholismu. 95% ()
Dva zoufalci v zoufalé situaci. Kachyňa ale umí příběh odvyprávět a Hegerová i Hrušínský zahrát. V industriální krajině dokáže Kachyňa najít krásné obrazy spočívající hlavně v tom, že ukáže, jak je holá, zničená a obnažená na dřeň. A to samé platí o příběhu lásky mezi ochlastou a zoufalou ženskou, která hledá trochu něhy v každé mužské náruči (tedy rozhodně ne prostitutka, jak píše pomatený distributor). A nakonec se té lásky dočká, i když v jiné podobě, než čekala. KOUSEK DĚJE Lucinův odchod je gestem lásky, on ví, že by ji stejně už jenom zas a znovu stahoval na dno. Naděje je jenom možnost, není příslibem nebo dokonce slibem, že všechno dobře dopadne. /30. 7. 13./ ()
Největším hříchem je promarněný život. Taková je pointa tohoto výjimečného díla. Příběh notorika ve vynikajícím podání Rudolfa Hrušínského se zjevnou tendencí zapůsobit na divákovu psychiku není sice překvapivé téma, ale v rukou Karla Kachyňi má takové téma nekonvenční náboj. Ponurá atmosféra tamního prostředí lehce umocňuje tu nemorální šlépěji nepoučitelnosti a prachobyčejné bezvýznamné konzumace života. Rozhodně má takový film něco do sebe…ostatně, který Kachyňův film nemá. 80% ()
Rudolf Hrusinsky bol suverenne najlepsi herec ceskoslovenskej kinematografie a v tejto psychologickej drame opat potvrdil svoje herecke kvality. Sympaticky posobilo riesenie problemu, ci zit zo dna na den alebo planovat dlhodobejsie partnerske spoluzitie /aby bolo jasne, uznavam len hetero manzelstvo, vsetky mimoheteracke sexualne aktivity treba strielat/. Prostredie velkeho priemyselneho podniku hra samostatnu rolu, to je tiez pozitivom filmu : 75 % ()
Nepochybuji o hereckých výkonech ani o režisérově snaze věrně zachytit problém alkoholika a holky pro všechny. Přesto... na mě tenhle film ubíhal příliš pomalu a bez nějakých větších zvratů. O osudech obou hrdinů se toho taky moc nedozvíme. Jak Kachyňa, tak Hrušínský s Hegerovou mají lepší a zajímavější filmy. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (9)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
- Děj filmu, vyprávějící o dvou životních ztroskotancích, nebyl moc v souladu s tzv. socialistickou morálkou, ale cenzura už nebyla tak otevřená jako v 50. letech, a tak došlo jen k omezení distribuce filmu. Hrál se spíš na vesnicích a v menších městech, do hlavních a největších kin se nedostal. Ale diváci si film našli a už dlouho nezažila vesnická kina takové návaly, jako když se v nich promítala Naděje. (raininface)
- Hana Hegerová považovala tuto filmovou roli za svou nejoblíbenější. (natykarb)
Reklama