Počítání oveček

**28** Jednu hvězdičku paní Divíškové a mladičkému Vetchému. Jinak s odpuštěním sračka. Já asi nějak jinak myslím, ale já prostě vyloženě nesnáším tyhlety filmy s dětmi, které jsou protivné, drzé, žárlivé, sobecké, chvílemi až vyloženě odporné a ve finále jsou ještě odměněny. Chápu, holka nemá rodiče a její "domov" je nemocnice, ale nikdo jí tam nic nedělá, všichni jsou na ni jako med a ona tam celý nemocnici skáče po hlavě a drží hladovku, dokud nebude po jejím?? V osmdesátých letech jsem ještě nebyla na světě, ale pořád se mi tlouklo do hlavy, jaké v téhle době byly děti uctivé, vzorné, jaká byla kázeň a bla bla bla... a pak vidím tohle, kde je hlavní hrdinkou takovej odpornej fracek a ještě je to vlastně chudáček? No to si snad ze mě děláte prču. OK, můžu přivřít oči nad tím, že jí personál nemocnice mohl dovolit, aby mu tykala, ale jinak WTF? Holka si chodí po nemocnici, jak ji napadne, drze leze do všech dveří, personálu říká "strejdo" a "teto" a samotnému primáři dokonce "Dědku"??? Celá nemocnice jí neskutečně leze do zadku, Haničko sem, Haničko tam... Fakt se mi nechce věřit tomu, že by holce personál nemocnice jen tak dával dárky, dokonce i peníze, že by na chodbě trsali svatebčani a že by se po nemocnici potloukal údržbář, kterej je denně nalitej jak žok. Holka nemůže jít do kuchyně kvůli infekci, ale primář pak za ní přijde po cestě z rybaření??? Nějak to nedokážu strávit a nezvládám si v hlavě srovnat, co jsem to sakra zase viděla a co by to mělo přinést např. dětskému divákovi... "Chovej se jako debil a vesmír tě odmění"?? Jestli se nemýlím, tak komedie to být neměla. Kdyby to bylo ještě trochu absurdnější jako třeba Slunce, seno, tak se asi směju, ale tady jsem se akorát vytočila do běla. To byl dobrej bizár, tohle! (18.12.2021)

80% - K postavě vrchní sestry (nepletu-li se, Nina Divíšková): Nemyslím si, že by byla bez srdce. Ona to myslí dobře a v jádru má Hanku ráda. Ale taky je hrozně zodpovědná a ví, co s její srdeční vadou může třeba takový tajný výlet na pouť provést. A z toho pramení její chování. Pro mě to je sice postava spíše nesympatická, ale rozhodně ne vyloženě záporná. A to je právě na takových filmech krásné - když žádná z postav není černobílá, ale je "z masa a kostí". (18.05.2009)

Příběh z důvěrně známého prostředí (nemocnice v Novém Městě na Moravě), kde jsem v Hanině věku pobýval alespoň měsíc ročně. Uvěřitelný příběh ze socialistické nemocnice, v níž na rozdíl od těch dnešních, kde se se všechno odbývá korektně a v souladu se směrnicemi, občas prosáknul i nějaký trvalejší cit. Hanka je snad zvláštní v tom, že se zcela soustřeďovala na svět dospělých a mezi vrstevníky měla jen samou vádu. (12.11.2020)

Žanetu Fuchsovou jsem jako dítě zbožňovala, chtěla jsem vypadat a být jako ona. Ten příběh se mě hodně dotkl. Díky Věře Galatíkové, díky Žanetě a také díky zpracování, které vás i v dětském věku přinutí přemýšlet a dávat si věci dohromady. Jsem ráda, že jsem ten film zažila v době, kdy podobných filmů a dění kolem bylo méně a člověk nebyl rozptylován okolními vjemy. Počítání oveček je docela snadný způsob jak snadno usnout a to doslova. Krásný a lidský příběh. (10.02.2012)

Jímavý příběh o hledání domova a jedné z nejsilnějších podob lásky je dílem, které hladí i škrábe zároveň. Díky Kachyňovi je v něm ale přesně tolik citu a moudrosti, aby příběh malé Hanky nebyl "pouhou" emotivní hříčkou, ale lidsky prostou, upřímnou zpovědí dítěte, jehož jediným domovem je nemocnice. Svět, který je někde venku, ve městě, tam, kam se vracejí ostatní děti, je hradbou, jíž časem pomocí Anežky dobude i Hanka. Vytrvat a být vytrvalý, to je hlavní poselství tohoto neobyčejně zdařilého filmu, jemuž vévodí herecké výkony Žanety Fuchsové, Věry Galatíkové a Vlastimila Brodského. (17.12.2016)