Pozor, vizita!

Člověk, který nejspíš nikdy nebyl nemocný. Člověk, který možná procestoval půl světa. Člověk, který se zřejmě nedopustil zločinu. Člověk, který je přes to všechno zavřený v karanténě na doživotí. Nebo ne? Vynikající hořko-sladký příběh stárnoucího barda, pábitele a bacilonosiče břišního tyfu, aneb jak snadné je nezaviněnou ranou osudu přijít o svůj dosavadní život a přitom to brát s nadhledem velkého stylu. Pro mě jedna z nejsilnějších postav Rudolfa Hrušínského. (14.01.2011)

Pozor, vizita! je hereckým koncertem Rudolfa Hrušínského, bez kterého si nedokážu tento film představit. Celý je postaven na jeho roli, na jeho hereckém umění a právě on je tím, proč je to tak skvělý a hezký film. Bez něj by to byl jen pesimistický psychologický film z nemocničního prostředí. To Hrušínský tomuto dramatu dává sobě vlastní velkou dávku černého humoru. On sám je takovým bohémem, takovým bláznem, takovým malým českým Jackem Nicholsonem. Chová se na infekčním oddělení úplně jinak, než je zdrávo, dokonce až neuvěřitelně. Obzvláště v porovnání s dnešní dobou (podzim 2020), a já jsem tak rád, že jsem tento film viděl až po vypuknutí pandemie Covid-19 a mohl se jen tak usmívat, jestli tohle opravdu bylo možné v roce 1960... Postava Hrušínského totiž trpní břišním tyfem a již nakazil přes 500 lidí. Přitom v nemocnici se běžně pohybuje bez roušek, kdo s ním mluví v tváří v tvář, tak roušky taktéž nemá (jen na jedné vizitě asi po půl hodině ji má Bořivoj Navrátil a ostatní lékaři). Volně kouří s jinými pacienty na schodech anebo chlastá na uvítání v nemocnici s Jiřím Somrem, který tam pracuje v prádelně. Nejsrandovnější scénou je podle mě ta, když hovoří, jak mu vadí křivá anténa na protějším baráku a díra v rýně, zahrada plná listí, a tak dostane práci na zahradě a jí využije k útěku na svobodu. Vidět tohoto starého chlapa, jak jede kolečkami proti plotu a poté podlejzá plot, opravdu stojí za to. A to je film ještě plný jeho skvělých hlášek jako: "Hovnóza, salmonelóza!" anebo "Když jsem měl za války průjem, vypil jsem flašku žitné. Jenže teď dělají vědu, z každého prdu." [8036. hodnocení, 177. komentář, 81%] (04.12.2020)

Dva velmi rozdílné osudy... Milovník žen, vypravěč, společensky aktivní starý mládenec, a k tomu naprostý protiobraz penzisty, s velkou rodinou, která se ho postupně snaží o vše obrat. Je mnoho přístupů, jak se vyrovnat s diagnozou "do smrti", a lepší je asi to, si to pořádně užít, než jen apaticky čekat...Nemohu sloužit v tom, jak moc je znázornění reálné, ale dovedu si představit, že takto nějak to v léčebnách probíhalo. Velmi dobrá herecká práce obou zúčastněných pacientů, bez toho by to určitě nemělo tu sílu, jakou má. (09.07.2021)

(Na okraj – doba a (možná nejen) její zdravotnictví z toho odpuzuje nejen vizuálně, pro což jsem si ten film kdysi zapamatoval, ale i méně okatě otřesnou likvidací soukromí. Straníš se kolektivu? Smutný případ. Stejně si tě rozeberem. Jo, a jak jsme tehdy v šestadvacátém šli pod zem, nebylo pomalu co do huby..) (09.07.2011)

„Někdo roznáší mikroby, jinej blbost. Těch druhejch bohužel přibejvá.“ Počáteční titulky a Fišerova hudba naznačují, že půjde o pořádně husté drama, ale po Prepslově nástupu na scénu je divák této iluze rychle zbaven. Jistě, ve filmu je mnoho vážnějších pasáží a míst, především těch s několikanásobným vystřízlivěním hlavního hrdiny či „chtěným“, naivním Bartůňkem („Vidíš? Sou to hodný děti.“) a jeho vykutálenými potomky (přičemž mi ale přišlo nadbytečné ukazovat publiku jejich trávení Vánoc, stejně jako mně moc nesedlo to klišé ohledně jedné příbuzné). Avšak především je to hořká komedie, plná různých trefných a odzbrojujících životních mouder a frků pronášených světoběžníkem Prepslem, lidovým to vypravěčem (někdy může vzdáleně připomínat Švejka) a člověkem s velmi osobitým pohledem na lidské bytí a smyslem pro humor (Rudolf Hrušínský exceluje). A sem tam se objeví i trochu nenápadného rýpání, třeba do poměrů („Jak na vás začnou bejt lidi nápadně hodný, tak je to dycky podezřelý.“), systému („A patří naše zdravotnictví pracujícím? Patří.“), pobaví i narážka na jiného hereckého barda („Teda pane Prepsl vy to dovedete podat, jako ten Höger, když vypráví v rádiu ty pohádky.“). Překvapí i docela odvážná oslava svátku se striptýzem (čekal bych, že ji Kachyňa „včas“ nechá střihnout), a ani další scény či humor v tomto duchu zde nechybí (dokonalý „Vůdcův stan“). A na závěr otevřený konec, který si divák může lehce domyslet. Když pominu poněkud naivní poměry v nemocnici (především to neustále kouření), jsem velmi spokojen, hodnotím silnými 4* a rád se k filmu zase někdy vrátím. „Máte rád děti?“ – „Ale joo, takhle na dálku.“ (23.01.2014)