Sestřičky

Jako malý parchant jsem Sestřičky snad nikdy ani neviděl celé a tak jsem z nich získal pocit, že je to špinavý, depresivní, chlupatý film, ke kterému se nemá smysl vracet... No, tak jsem se zas splet! :-P Jo, špinavý to je, ale jinak je to Kachyňa přesně, jako ho máme rádi - poetický a dojemný... Pro mě to bylo opravdu obrovské překvapení, tím spíš, že jsem byl zdejším "modrým hodnocením" ukolébán, že mé dětské dojmy nebyly mimo.. ale byly! ..... Nejsou nakonec ty 4 hvězdy taky málo..? (12.12.2009)

Sestřičky v Kachyňově tvorbě nijak zvlášť nevyčnívají, ale také zdaleka nepatří k jejímu průměru, ale spíš k tomu lepšímu. Proto mi dost mrzí poměrně nízké hodnocení. Film stojí na stabilním scénáři a neutěšené atmosféře tehdejší kolektivizační doby, kterou ještě umocňuje nevlídné počasí. Ale to jsou bezpochyby klady a nikoliv zápory. K tomu jako kontrast běží obyčejný, ale hezký příběh mladé dívky, která prožívá první kroky do života se všemi starostmi a láskami které život přináší i v lepších a horších časech než byly tehdy. Jiřina Jirásková jako by hrála sama sebe a svojí hereckou i lidskou moudrostí je oporou jak začínající mladé sestřičce, tak i začínající mladičké Aleně Mihulové. Něco končí a něco začíná…v tom je hlavní síla filmu! (12.05.2008)

Zajímavý, a hodně ženský pohled na témata doby těsně po druhé světové válce a na problémy, jak přivést osvětu ve zdravotnictví i na zaostalý venkov. A mezitím první lásky, poznávání různých charakterů lidí, podrazy... Jak říkám, spíše feministicky laděný film, možná proto mne jako chlapa tolik nezasáhl. Jinak filmařsky vynikající - atmosféra, kamera, výprava, herecké výkony. Jen jsem měl pocit, že ve filmu neexistuje jaro nebo léto, jako by byli zakleti ve věčném pošmournu buď podzimu nebo brzkého jara. (10.12.2014)

Jestli jako já pozorujete úpadek západní civilizace, chcete pochopit jeho příčiny a usilovně se při tom snažíte se nestat misogyny, tak se snad raději vyhněte tomuhle filmu, protože to je úplný female dumpster fire a možná poslední kapka. Začíná tím, že dívčí kolektiv šikanuje protagonistku za to, že je ještě panna, načež protagonistka otevírá klín každému, kdo ji věnuje trochu pozornosti. Hlavní herečka se na tuhle roli asi náramně hodila, protože začala spát s režisérem filmu = s člověkem, co mohl být její děda. Hlavní postava se taky překotně hledá v životě, navazuje vztah se starší mentorkou a ke konci se i pokouší zaujmout autoritativnější roli, čemuž se ale nedá moc věřit, protože se jinak chová pořád stejně blbě. V kontextu kultury, která tvrdí, že ženy jsou rovny mužům, se cítím ohrožen a uražen. Snad to není skutečná sonda do ženské duše, nýbrž jen fikce z per mužských autorů předlohy a scénáře. (14.03.2024)

Celkem nedávno mě dva Kachyňovy filmy z osmdesátých let navnadily i na tenhle osvědčený televizní flák. Sestřičky sice podobně jako Dobré světlo a Kam pánové, kam jdete charakterizuje existnciální zájem o trampoty jednotlivce v tranzitní fázi, jíž se anglicky říká trefně coming-of-age, ale vyloženě schází společensko-kritický osten, který činil z výše jmenovaných filmů dodnes zajímavá pokoukání. Je s podivem, že Kachyňa, příkrý vůči nešvarům let osmdesátých, jen o několik let dříve celkem explicitně omlouvá excesy padesátých let (nejen scéna, kde se stará panna Jirásková naváží do kulaků); možná výsledek nostalgie. Další potíží je představitelka hlavní role Alena Mihulová. Nelze jí upřít jistý sexuální apel dívky, která jen o pár měsíců odrostla zájmu pedofila, ale jisté nesouměrnosti brání hovořit o klasické filmové kráse. To vše by se dalo pominout, kdyby byla Mihulová s to podat výrazný herecký výkon, do něhož má její postsynchronní kuňkání daleko. Na postavě aspirantky na profesi zdravotní sestry jsou nakonec spolehlivě nejzajímavější její mužští kolegové, především shovívavý sexuální neschopa Oldřich Vízner. Nečekaně nemastné pokoukání trochu narovnává ponurá výprava, umísťující příběh do zimních měsíců - nejspíš inspirace Kleinovým Jak básníkům chutná život. (23.10.2015)