Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Jiří MacákHrajú:
Vilém Pfeiffer, Mária Markovičová, Petr Čepek, Marie Málková, Karel Chromík, Jana Hlaváčková, Václav Babka, Rudolf Hrušínský ml., Luděk Munzar (viac)Obsahy(1)
Hospodářská krize dolehla počátkem 30. let také na obyvatele rázovitého moravskoslovenského venkova. Do rodné chalupy se z města vrací hlavní hrdina i se svou rodinou, protože nemohl nikde sehnat práci. Jenže mladší bratr jej nevítá s nijak otevřenou náručí... Režisér Karel Kachyňa se plně podřídil normalizačním požadavkům a natočil plochou ilustraci, která se zaklíná třídním bojem. Předlohu poskytl slovenský spisovatel Peter Jilemnický, ale dějiště bylo ve filmu pozměněno na folkloristicky vděčnější místo, aby režisér mohl vylíčit nejen místní kroje, ale také hudební zvyklosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (32)
Reziser Karel Kachyna /Ucho, Kral Sumavy, At zije republika/ natocil velmi dobry film o tom , ako sa ludia v Prvej Ceskoslovenskej republike musia vysporiadavat s hospodarskou krizou, ktora prisla po roku 1929. Filmarsky je to na urovni, Kachynov talent rozhodne nemozno zapriet . Tiez zijem svetskym zivotom, cize bez nabozenstva a pacila sa mi stat o ateistoch, ktori si ctia boj dobra so zlom, nenahanaju sa za peniazmi, karierou, majetkami, slavou, bohatstvom atd atd atd, pricom tito ateisti su v priamom kontraste s majetkuchtivymi poboznikmi, ktori bez debaty uctievaju aj miestneho cernoprdelnika. Ako pikoska moze sluzit ten fakt, ze Ceskoslovensko 1918 - 38 bolo hodne postihnute hospodarskou krizou z roku 1929, lebo to bola ekonomika proexportna a mala, otvorena. Spat vsak k filmu : krasne je vykreslene nielen prostredie, kde tito ludkovia ziju, ale aj kadejake tie miestne zvyky a tradicie. Takze celkovo vzate, lahko nadpriemerny normalizacny film, ktory vladnucim kadrom a normalizacnym sudruhom nijako nevadil, lebo nic zasadne neukazal. 70 % ()
Nelehké období první poloviny třicátých let doléhalo v mnohem silnější a drsnější podobě zejména v odlehlých částech naší země, kde se důsledky celosvětové hospodářské krize rozrostly do nevídaných rozměrů. Kdysi úrodná pole zela prázdnotou, pokusy získat jakoukoli práci byly předem vyloučené, všude kolem jen bída, hlad a strach z dalších dní. Všechny tyto okolnosti způsobily destruktivní zkázu v lidských charakterech, v tomto případě sledujeme postupný rozklad člověka, proměňujícího se ve štvanou zvěr, schopnou v zoufalé situaci nechat zemřít vlastního potomka a podpálit střechu nad hlavou. V pestré filmografii Karla Kachyni se jedná o zcela atypické téma; syrový příběh, odehrávající se v nevlídných a mrazivých scenériích jakoby příslušel jeho generačnímu vrstevníkovi Františku Vláčilovi, ale zároveň si zachovává vlastní specifický rukopis. Impozantní kamerové pasáže, které se doslova mazlí se zimní krajinou výborně doplňují folklórně zaměřená hudební intermezza, výrazně odlišená hudebními nástroji (flétna kontra cimbál). Z hereckého obsazení jednoznačně vyniká mistrovský Petr Čepek v další variantě životního ztroskotance, za pozornost stojí i návrat bývalého prvorepublikového milovníka Viléma Pfeiffera. V rámci nepříliš kvalitního výběru celovečerních hraných filmů první poloviny sedmdesátých let patří DĚDINA mezi zapomenuté klenoty, které jsou ke škodě diváků bezdůvodně zamlčovány a zbytečně zúžují soudobou tvorbu na komediální žánr. Život není jen smích. ()
Herecké výkony asi skvělé, zobrazení historie asi skvělé, jako film prostě sračka. Karla Kachyňu mám ráda, ale nelibuju si v obrazových depresích. Některé scény byly naprosto ujeté. Dlouho jsme se dohadovali, v jakém roce se to asi odehrává. Nejdřív padlo 19.století, potom 1900, pak doba předválečná, teď už nevím. Jestli se ale lidi takhle chovali a přemýšleli (babka: "spálíme hlavu černé kočky a popelem jí pomažeme spánky" ->brokovnice ->ustřelit bábě hlavu ->její krví pomazat tu malou..) tak je fakt lituju. Tu holčinu bych snad lépe vyléčila já, pokud bych dřív nespáchala sebevraždu z místního prostředí ()
Na Žitkovou a do prostředí Kopanic původně zasadila Věra Hofmanová knihu Želary, takže tak nějak mohla adaptace její Jozovy Hanule vypadat, kdyby ji Ondřej Trojan nepotopil nevhodným výběrem většiny herců a bizarním pseudofolklórem. Dcera poslední místní bohyně donedávna věštila. Každopádně: Kopanice byly vždycky chudý kraj: pozadí pro skrytou propagandu jak dělané. Není nad to připomenout socialistickému lidu v době tuhé normalizace, že by mohlo být hůř a od režiséra Kachyni fóry typu "u bolšánů se o práci neprosí" zní přeci jenom umělečtěji. Co si s tím mám potom počít? Pro mne "Škaredou dědinu" nakonec vysoce převyšují Čepkovo herectví a hlas horňáckého zpěváka Luboše Holého. ()
To, co funguje ve filmech Věry Plívové-Šimkové, se zcela míjí účinkem u Kachyni. Režisér balad jakoby zapomněl na své schopnosti dát vyznít i malému příběhu a naprosto pohřbil příběh, který mohl klidně být i velkým. Nesmyslné folklórní vložky nesedly hercům do úst a ani nohou, vyzněly proto trapně a křečovitě. Dějová linie filmu je utlačena do samého pozadí a tudíž ani herec Čepkova kalibru není schopen předvést něco zapamatovatelného. A aby toho všeho nebylo málo, Liška ještě vyloupil sám sebe a použil motivy ze Zemana, nebo přesněji řečeno si byl vědom zapomenutelnosti tohoto snímku a využil zajímavý hudební nápad později znovu. ()
Reklama