Smrť krásnych srncov

Knihy Otu Pavla mám rád a s filmovými prepismi jeho poviedok mám menší problém. Na rozdiel od väčšiny užívateľov sa mi viac páčili dejovo kompaktní Zlatí úhoři, než dnes opakovane zhliadnutá Smrt krásných srnců. Prekážalo mi, že prvorepubliková atmosféra nebola vykreslená Kachyňovým, ale skôr Menzlovým pohľadom, a to skôr z jeho slabých filmov (Obsluhoval jsem anglického krále). Film sa rozpadal na dve nerovnaké časti, pričom prvá bola zbytočne natiahnutá a silene kontrastná k druhej. Aj s oceňovaním výkonu Karla Heřmánka sa môžem stotožniť až v druhej časti, keď už "ide do tuhého" a Brazília je ešte ďalej. Určite ide o nadpriemerný film, veď Kachyňa podľa Pavla a s takými hercami by ani podpriemerný film nakrútiť nedokázal. Ale aj tak mám radšej Zlatých úhorov, i keď som v živote nebol na rybách. (22.02.2011)

Můj ne moc oblíbený herec Karel Heřmánek zde podává životní roli. A trochu jsem si ho i díky tomuto filmu oblíbil. I když byl film už nespočekrát reprízován, tak jsem ho viděl poprvé až dnes 15. 7. 08! ve svých 23 letech!!! A musím litovat, že jsem ho neviděl už dřív, protože jsem si nechal uniknout vynikající dílo od Karla Kachyni. Herecké výkony jsou výborné. Hlavně Ruda Hrušínský a samozřejmě Karel Heřmánek, v roli prodavače vysavačů Elektrolux. Film se mi líbil i díky tomu, že jsem, dnes už bývalý rybář a je zde hodně scének s rybami a se srnkami, škoda, že jsou tak plaché. Patří mezi mnou oblíbená zvířata. (15.07.2008)

Pozoruhodný byl způsob, kterým Ota Pavel dospěl ze sportovního novináře slibných reportážních próz (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) nejprve k beletrizaci životních osudů vrcholových sportovců (SYN CELEROVÉHO KRÁLE) a posléze i vlastního života. To však bohužel v době, kdy se začal uzavírat tragický příběh jeho života mezi lékařskou ordinací a občanskou existencí. Poetické vidění světa, vlastní tomuto mistru pera, beze zbytku - nikoliv poprvé ani naposled ve své skvělé filmografii - ztvárnil Karel Kachyňa. Totéž platí i v tomto případě také o Kachyňovi scénáristovi. Poetický obraz prvorepublikové reality popisovaný na životních osudech rodiny, jejíž postavy nemají daleko k hrabalovským hrdinům, dotváří skvěllé postižení genia loci Poberounčí dnes nazývaného Krajem Oty Pavla. Silné a původní je i vidění protektorátní reality, v němž se kombinuje dětský pohled "zdola" s tím věcným, oproštěným. Kombinace hrůz a zoufalého vzepětí sil u těch, které nepostihla péče nacistického "nového řádu", je dalším rozměrem skvělého díla. Mimořádné jsou i kreace Heřmánkova, Hrušínského a jak se zdá, i přehlížené Marty Vančurové. Myslící divák je tímto obrazem moudré, soudné pošetilosti nadšen a Pavel dnes na pomyslných nebesích desáté Múzy podává ruku svému autorskému druhu. A to přesto, že od premiéry uplynulo "pouze" dvacet let a fous. (01.01.2008)

Karel Kachyňa dokázal opravdu mistrně přenést kouzelnou poetickou atmosféru knih Oty Pavla na filmové plátno (či na TV obrazovky v případě Zlatých úhořů). Karel Heřmánek coby Leo Popper předvádí svůj životní výkon. Nádherný film, jehož síla (alespoň v mých očích) poráží i Schindlerův seznam. 100%. (08.05.2006)

Nádherný film s jednou velkou nevýhodou pro mne: už ho nikdy nemůžu vidět. Příběh tak silný, že mně svírá a škrábe v krku, přes slzy toho stejně moc nevidím...A jedno určitě zbytečné doporučení: projít místa, kde se tento film natáčel je tip na báječný výlet s překvapením- exteriéry se téměř nezměnily. Křivoklát, Berounka, U Rozvědčíka...vše v klidu stihnete za půlden (ale zůstat budete chtít navždy...) (22.06.2010)