Dukla 61

David Ondříček umí. Pro televizní minisérii mu posloužila skutečná tragédie v dole Dukla, při které našlo smrt 108 horníků. Ondříčkův zájem se točí okolo rodiny mezi ostatními uznávaného horníka, který tam dole zná každou uličku. Má doma ráznou ženu a synka, který má velké oči, a po rodinné hádce skončí v Dukle také. Všichni doufají, že nevydrží a vrátí se ke studiu. Jenže... mužský svět zosobňuje šachta plná umazaných a tvrdě fárajících chlapů, jejich hecování a jízlivost i povinnou bitkou v hospodě po výplatě. Doma je čeká horká polévka a manželský sex, kdy on chce a ona ho nějak přetrpí. Ondříček nevydírá, netlačí na pilu a je znovu velmi přesný po řemeslné stránce. Marek Taclík a šéf dolu Jiří Langmajer (i přes všechny ty kraviny, pro které se upíše, stále umí) jsou výteční, herecká kreace Marthy Issové ještě lepší. Všichni vědí, co mají hrát, Ondříček nad výsledkem přemýšlí, nejde na to podbízivě ani polopaticky. A těžkou práci horníků uctívá s velkým přehledem. Poctivé čtyři hvězdy. (11.07.2018)

Je to velmi konzervativní, přímočarý film, který za prvních deset minut stihne použít všechny expoziční klišé, co jsou, a ve stejném duchu pokračuje. Neschopnost najít pro situaci unikátní řešení vyplývající ze specifik námětu a místo toho volení nejtypičtějších postupů je tu všudypřítomná. Ale nakonec asi i díky tomu ten film na základní rovině funguje a zjevně svou zprůměrovanou kvalitou oslovuje velké množství diváků, což je nakonec vždy to jediné, o co Česká televize usiluje. Jasně - mohlo by to být syrovější, mohlo by to odhodit rodinnou linku, mohlo by to udělat hodně věcí, aby z toho nebyl jen film dobrý na ČT - ale to se nikomu nechtělo. Další fádní spotřební zboží, jehož bezobsažnost je nakonec nejintenzivnějším dojmem. Nejsem naladěný na notu "Buďme rádi, že to vzniklo." Naopak - že vzniká tahle imitace kvality pro nenáročné publikum je důvodem, proč Česká televize coby producent a koproducent táhne kvalitu tuzemské tvorby kontinuálně dolů. 55 %. (30.05.2018)

Nejsem specialista na Ostravu a nejbližší příbuzné "z tama" mám v Jeseníkých, ale takhle se tam snad proboha nemluví a ani nemluvilo. Připadá mi to, jako kdyby herci brali zvláštní prémii za to, komu se na place podaří vymyslet větší počet ostravštin. A vyhrává to Martha Issová, to se fakt nedá poslouchat. Nebýt téhle slangové přeháňky (do níž se v pohodě vejde i naprosto nepasující Jirka Langmajer), dokázal bych si film celkem užít. Nejlepší scéna prvního dílu: jak si Petr zapaluje cigaretu s důlní věží na pozadí a kráčí tmou k dolu. A konec je ošizený, pánům se nechtělo do katastrofického filmu. Škoda, osudy Petra a hlavně Milana šlo ještě chvíli sledovat. (14.06.2018)

Zajímavé zpracování událostí, které se už tak často nepřipomínají. Na dialekt herců, u kterých bych to nečekal, jsem si překvapivě rychle zvykl (hráli ale i herci tam narození), nejvíc mě dostalo, jak sama tragédie nebyla žádný velký "výbuch," ale pomalé, plíživé nebezpečí smrtícího kouře. A herci ve vedlejších rolích byli často lepší než ti hlavní (Robert Mikluš!) Jako zobrazení reálsocialismu, jeho nejprotěžovanějšího průmyslového odvětví na přelomu nejhnusnějšího a nejnadějnějšího desetiletí dostačující. (05.06.2018)

Film mapující tragédii havířského dolu, ve kterém zahynulo více než 100 horníků. Příběh je vyprávěn převážně z pohledu jedné z rodin a je vystavěn standardním způsobem nováčka nastupujícího do těžké roboty přes nevůli otce. Film je překvapivě velice slušně natočen a i z pohledu výpravy se nemá za co stydět (ačkoliv ostravský přízvuk je u některých postav (Langmajer) spíše směšný). Hlavní problém tak je ve zbytečné délce, protože daný příběh by se v klidu vešel i do dvou hodin. (25.11.2018)