Dukla 61

Jsem ráda, že v České televizi dostávají prostor noví a neokoukaní herci a že jsem si díky tomu mohla dvoudílný film Dukla 61 naplno vychutnat (že to nebylo o tom, jak Táňa V. vříská na manžela, že je ožralý jak žok). Mně se asi víc líbila ta první část, kde jde hlavně o rodinné zázemí ústředních horníků. Dvojka byla samozřejmě jiná, akční, nabitá emocemi a skvělými hereckými výkony. Silný film, silné téma a tentokrát to dopadlo výborně. Oproti filmu Bůh s námi - od defenestrace k Bílé hoře, který byl naprostým propadákem. (04.06.2018)

Havířov, tma a hrubost světa pod povrchem, drsnost i velké srdce místních uprostřed jejich krutých osudů a jedno z největších neštěstí v Československu. Námět, který se píše skoro sám a tady právě vzniká největší úskalí snímku. Je skvělé, že se do tématu Ondříček pustil, a zpracoval ho vážně solidně, bohužel se rozhodl si vystačit pouze s tím, co celá událost nedávné minulosti nabízí sama o sobě. Naprosto zde postrádám jakoukoliv vlastní invenci, nápady, které by příběhu dodaly šťávu, a snahu vytáhnout se z televizního průměru. Herecké výkony jsou často strnulé, Pražáky ostravský dialekt člověk přes veškerou snahu nenaučí, snaha přidat dějovou linku nad rámec celé katastrofy působí místy uměle a celý film se táhne. Příjemné překvapení na televizní obrazovce, jenže za mě měl snímek mnohem větší potenciál, než být pouze jednookým mezi slepými... (11.07.2018)

Velmi povedené, Ondříček je do budoucna nepochybně jedna z nadějí českého filmu, jeho prvotní režisérské počiny se mi hodně líbí a pokračuje stále ve velkém stylu, bezchybná atmosféra i vynikající drama. Také mne potěšilo, že jsem Marthu opět viděl hrát a dost dobře. Chtělo by to celovečerák se stejně kvalitní režií a precizním scénářem, pane režisére. (03.06.2018)

„Já myslela, že mě nemáte ráda.“ - „Slova se mluvi a čas plyne.“ Od poslední Ondříčkovy pecky Ve stínu uplynulo dlouhých 6 let, přesto jsem se má vysoká očekávání snažil krotit, co to šlo. I kvůli faktu, že jde „jen“ o TV film, navíc rozmělněný do dvou dílů. Skryté obavy z nezáživného retra se naštěstí velmi rychle rozplynuly, stejně tak ze specifického akcentu herců, se kterým jsem též neměl nejmenší problém (snad proto, že nejsem z regionu…ti, co jsou, to možná neskousnou tak snadno, pokud vůbec). Základem úspěchu bylo, že jsem si rychle oblíbil postavy a začal jim fandit. A to včetně mladého páru, jehož naivita, nezralost a určitá nevýraznost byla jen ku prospěchu věci, jak se nádherně ukázalo u pořádně tvrdého probuzení do skutečného života místních. Jak děj plynul, stával se příběh čím dál víc napínavým, vtahujícím a ke konci emocionálně velmi silným. Snad jen ty promluvy pamětníků byly paradoxně tak nějak navíc, nepasovaly mi tam a navíc jsem z nich ze strany tvůrců cítil určitý kalkul. Podtrženo sečteno silné 4*. (02.12.2018)

Česká televize opět udeřila kvalitním tématem a perfektním zpracováním. Pravda sice je, že první díl byl trošku rozvleklejší, ale být musel. Vytvořil totiž emotivní část filmu, která je založená na seznamování s místními rodinami havířů. S jejich přístupem k životu, který se rozhodně vymykal od zajetého komunistického standardu tehdejší doby. A je pravda, že i přes onu vleklost a občasnou nudu, si mě tvůrci získali precizně ztvárněnou atmosférou tehdejší doby, která vhodně nalákala na druhý díl. No a druhý díl? To byla jedna velká emotivní smršť, která nebrala konce. Závěrečný pohled Roberta Mikluše mě utvrdil v tom, že za komunistů havíři sice umírali, ale havířina stále pokračovala vpřed. Dukla 61 je perfektní filmařský počin, kterému jsem přes jazykovou bariéru havířského slangu sem tam vůbec nerozuměl, ale stejně mi to bylo jedno. Užíval jsem si filmařský zážitek, který mi opět připravila Česká televize a já ji za to děkuji. (03.06.2018)