Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý, Gustav Opočenský, Miloslav Holub, Lubor Tokoš, Bořivoj Navrátil, Jiří Císler, Jaroslav Moučka, Karel Vašíček (viac)Obsahy(1)
Z bujarej recepcie na Hrade privezie auto ministrovho námestníka Ludvika a jeho podnapitú ženu Annu. V dome nefunguje telefón ani elektrický prúd. Anna pije ďalej, Ludvík spomína na vládnu recepciu a premietajú sa mu v hlave rozhovory o zatknutí jeho kolegu. Ludvík si uvedomuje, že je odpočúvaný a sledovaný. Začína ničiť kompromitujúce materiály. Náhle sa v dome rozsvieti, začne fungovať telefón. Ludvík a Anna dostávajú skutočný strach... (RTVS)
(viac)Videá (2)
Recenzie (572)
Asi nejlepší film, ukazující komunistická 50.léta ne jako rozjásanou dobu dělnické třídy, ale jako dobu plnou strachu a všeobecného špiclování. Brzobohatý jako vysoký komunistický funkcionář a Bohadalová jako jeho manželka předvádějí životní výkon. Po ruské okupaci šel film pochopitelně do trezoru. Kachyňa si nasypal popel na hlavu a přežil. Jan Procházka si svým scenářem ale přichystal profesní sebevraždu. ()
Lahodně trpký komorní psychologický koncert pro umělecké duo (a retrospektivně vkládaný doprovodný orchestr). Kdo Se Bojí Virginie Woolfové zkombinované s reálným socialismem a normalizační intersoudružskou paranoiou. Bujaré večírky a recepce, Soudruh, morální kvality každého druhého prominenta - tohle prostě nevyhnutelně muselo do trezoru. Syrové, bez poetiky Skřivánků Na Niti nebo Všech Dobrých Rodáků, ale z hlediska výpovědní hodnoty i formy co do výsledku stejně precizní. 90% ()
Film, který by se skutečně hodně těžko hledal v jiné, než v československé kinematografii. Pravdivé pokrytectví doby a jasná politická moc, zkoušející svou (ne)omezenost. Manželský rozkol se nakonec mění ve strach, před okolním světem. Nádherný kontrast manželského domu, jako pevnosti, která je postupně dobývána kolegy soudruhy. Zesměšňující pohled na každodenní realitu režimu, v podání Jiřiny Bohdalové, je výborný. Stejně tak i dramatická část. Precizní režisér Kachyňa je mistrem podobných zvratů a vlastně i filmů. Vynikající záležitost. ()
Brilantní a na svou dobu velmi odvážný film. Brzobohatý a Bohdalová odvádí jedny z nejlepších výkonů své kariéry. Depresivní snímek stojí ale hlavně na skvělém scénáři Jana Procházky. I přes to, že se skoro celý film odehrává v jednom domě, je víc strhující než lecjaký akční film. Ucho ale hlavně skvěle zachycuje paranoidní atmosféru strachu doby, kdy vám soudruzi viděli až do žaludku a odposlouchávání se stalo běžnou součástí života. Pro dnešní generaci něco naprosto nepředstavitelného. ()
Jan Procházka byl snad nejtalentovanějším scénáristou, jaký se v našich končinách kdy objevil. Na malém prostoru dokázal vystavit dusnou atmosféru, kde čím je film blíže konci, tím nabývá na intenzitě (při umývací scéně se snad ani dýchat nedá). Každá věta a každé slovo má svůj účel, svojí podstatu a je neodvolatelnou součástí příběhu. Karel Kachyňa svým bezpochyby nejuznávanějším snímkem dal prostor k velké herecké exhibici Jiřině Bohdalové a Radoslavu Brzobohatému. Díky jejich přesvědčivosti a nepřehlédnutelné vzájemné chemii nám z toho vychází mistrovský psychothriller a snad ta nejnemilosrdnější obžaloba systému. Systému ve kterém žijeme a jsme všichni jeho oběťmi. 100%. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (25)
- Děj se odehrává v noci ze 17. na 18. července (jak lze odvodit z věty soudruha prezidenta po přečtení data na prstýnku: „sedmnáctého sedmý, soudružka Anna nelže“), to znamená o prázdninách. Přesto ale malý Luděk má jít druhý den do školy („vím, co chceš říct, není výchovné, když v podnapilým stavu vypravuju Luďka do školy“). (Melivor)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Naděje (1963), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) a Noc nevěsty (1967). (Prochy38)
- Hneď ako bol film po okupácii "spriatelenými vojskami" dokončený, zmocnili sa ho sovietski ideológovia a uvádzali ho len v strážených projekciách ako doklad československej kontrarevolúcie. Na Kube platí ale jeho zákaz stále. (Raccoon.city)
Reklama