Matrix Resurrections

The Matrix Exhumations. Drahá a žužu přebarvičkovaná homomultikulti travestišou, plná naprosto přitroublých transrealitních přesmyček, maligního šíření patologicky degenerativní kokotporátní pseudokultury, meganudného mletí pouťově filosofických a astrálních hoven a zoufalého vykrádání sebe sama. Matrix je jen jeden, ten první! Další už jsou jen rychlokvašným vykrmováním korporátního prasátka za každou cenu či hormonálně dysbalančním lkaním nad ztrátou čuráka. Uvidíme, co bude, až si naši sestrobratři nechají přišít kloaky. Nebo raději neuvidíme. (24.12.2021)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)

Pro polibek šel bych iluzí kraj, au. Reboot značky je to, ač dlouho nebyl nepřiznaný, ale opakující se motivy i scény jsou až ochotnicky parodické, ale šlo by to ustát, kdyby... Jenže je obrovská škoda, že zde není jediná nová geniální myšlenka, geniální scéna, geniální hudba, geniální nápad, geniální akce. Prostě nic, díky čemu by se dalo k Matrix 4 s radostí a chutí ještě někdy znovu vrátit. Jde jen o další kvalitativní sešup značky níže a ukazkové tvůrčí zoufalství za velké peníze. Překvapení roku. (23.12.2021)

Z "reálný svět je iluze?" do "Matrix je iluze?" a možná zase zpátky, přičemž zásadním zůstává umění iluzím vládnout. Třeba i iluzím diváka, kterej se napřed tetelí radostí/nebetyčně se nasírá při úvodní dekonstrukci Matrix trilogie, aby se pak vracel/nevracel ke starým dobrým známým. Tenhle film je podvraťák, kterej kouše svý praotce do zadku a zároveň nepopírá, že má jejich geny; funguje jako glosa, satira, variace a zároveň dává v kontextu univerza smysl + plynule na něj navazuje, přestože to kdekdo nevydejchá. Není to win-win, ale je to dobrý! Bavil jsem se - možná i proto, že mě stará trilogie zase tolik nebrala a řadím se k sortě lidí, kteří opakovaně koukaj jen na jedničku. Edit. Vyprchalo rychle, škoda. (26.12.2021)

Najlepšie na štvorke je, že som si v rámci pamäťového refreshu skoro po dvoch dekádach pozrel pôvodnú trilógiu. A je neuveriteľné o koľko levelov je to lepšie, ako tento skysnutý metaguláš. Ani Reloaded a Revolutions som na prvý krát príbehovo úplne nedával, ale malo tak úchvatný vizuál, že som sa na repete úplne tešil jak malé decko. Toto možno aj je dobre vymyslené, ale je to tak mizerne natočené, zahrané, nacastované, že v konečnom dôsledku mi to je úplne u prdele. Nekonečný a únavný zážitok, už to nechcem nikdy vidieť. Catrix. 20% (12.01.2022)