Matrix Resurrections

Čtvrtý "Matrix" přichází s ambicí ukázat, co se od zdánlivě posledního Neova vydechnutí událo ve všech světech, tedy ne jen těch filmových uvnitř "Matrixů" a v Matrixu, ale také těch filmařských i diváckých vně. Jenže mnohem podnětnější než to, co nový film doslovně předkládá v konkrétních dialozích a scénách, se ukazuje to, co zpřítomňuje mimoděk. Hodně se vyzdvihuje, jak si Lana s předjímanou absolutní tvůrčí kontrolou dovolila drzý vtípek na úkor Hollywoodu a jeho soudobých trendů a honby za diváckým komfortem. Navzdory všemu ovšem "Matrix Resurrections" nepředstavuje zvěstovanou anomálii, ale nakonec zůstává do značné míry jen dalším projevem systému. Největším výrazem tvůrčí svobody v rámci matrixové franšízy zůstává jurodivý třetí díl, který zcela navzdory všemu a všem kráčí svou prozářenou cestou techno-new age étosu a estetiky ve stylu Strážné věže. Nový "Matrix" naopak pozoruhodně všechny tyto roviny ignoruje. Namísto spirituality a filosofie se babrá v otázkách ryze světských, a to navíc virtuálních. Ale zatímco pro někoho toto bude potvrzením úpadku dnešního světa z výšin myšlení do sebezahleděného předvádění vlastní rádoby sofistikovanosti, o krok dál se nám může vyjevit snaha o probuzení právě onoho dnešního světa. Religionističtí vykladači původní trilogie, podle kterých její díly korespondují se stupni prozření, rozporování a osvícení, to mohou vnímat jako zpátečnický krok, že se série z nirvány vrací zpět k věcem přízemním; zpět na ten marketingově proklamovaný začátek. Právě že to možná je přesně ono, co dnešní svět potřebuje. Ne přejímat starého mesiáše ze staré doby, ale pochopit, že současná fáze společnosti není pořád žádnou dokonalostí, že pravý progres - technický i myšlenkový  -nikdy nekončí, respektive že jsme v lepším případě pořád jen na začátku, pouze s posunutou startovní pozicí. Podobně je tomu pak i se vším, co od nového "Matrixu" diváci očekávají - alespoň ve smyslu našich očekávání a toho, kam naopak míří Lana Wachowski. Kdo si předchozí tři díly spojuje s inovací, respektive progresem v oblasti akčních scén, ten bude rozčarován či vyloženě nasraný tím, jak se mu čtyřka konfrontačně vysmívá. Kdo ale od tvorby Wachowských očekává právě ono kráčení novými směry (na základě asimilace pokroku učiněného jinými dříve), zklamán nebude. Wachowské už dávno nezajímají akční scény, ale možnosti vyprávění a zobrazení pohybu, ideálně pak skloubení obojího. Proto sice může zarazit, že "Matrix Resurrections" pramálo využívá Reevesovo nalevelování fyzických dovedností z let práce na sérii "John Wick". Některé akční scény dokonce působí vyloženě odfláknuté. Ale z celkového pohledu lze spíše říci, že korespondují s postupným rozpomínáním se Nea na jeho schopnosti a že jim právě už nejde o to, dělat z akce atrakci, protože to už tu bylo. O to víc film fascinuje v klíčové časově i prostorově rozložené dialogové scéně a jejích variacích, kde se koná ona revoluce výrazových prostředků. Čtvrtý "Matrix" je v mnoha ohledech ještě rozkolísanější a v jednotlivostech problematičtější jízda než poslední projekty Wachowských před ním, ale opět platí, že přináší něco nového, neviděného, fascinujícího a podnětného. (31.12.2021) (menej) (viac)