Smrt si říká Engelchen

Všechno je jasné až v dějepise. V životě dělá člověk chybu za chybou. Až takhle jsem to nečekal. Vynikající, absolutně politicky nekorektní a nadčasovým způsobem vyprávěné (tehdy ještě flashbacky nebyly moc v módě) válečné drama od našich prvních držitelů Oscara. Vynikající Jan Kačer a Otto Lackovič. 93%. (28.03.2009)

"Ať Vám chlapci odpustí pánbůh na nebesích..." Příběhy podle skutečných událostí jsou vždy velmi silné. Zvláště když jsou vyprávěny očima očitých svědků. Mladý partyzán Pavel v podání Jana Kačera (jak tenhle člověk mě svými hereckými výkony ze 60. let dokáže vždy úplně odzbrojit), jež "nemá nemocné jen nohy", se těsně po válce postupně upamatovává na smutnou historii spojenou s vypálením osady Ploština. Smutnou o to více, že je spojena se zbabělostí těch, kteří měli být silní a utrpením těch úplně bezmocných. Kdo a co za to vše vlastně může? Pýcha ba skoro bohorovnost partyzánů v okamžicích, kdy vítězství se zdálo být tak nadosah? Jejich přílišná velkorysost v kontaktu s německými zajatci či neschopnost rozpoznat zrádce ve vlastních řadách? Zdá se to být tak jasné....Ovšem "jasné je vše až v dějepise, ale když jste v tom, děláte chyby..." (03.07.2017)

Film jsem se snažil velmi dlouho sehnat a tudíž byla moje očekávání velká (a taky proto na něj u mě padlo pořadí 1000. hodnocený film). A k mé radosti byla opětována. Smrt si říká Engelchen je velmi silné, syrové a pečlivě natočené válečné drama, které je poutavé i ve chvílích, kdy není na scéně akce. V tomto filmu jde totiž také dost o atmosféru a ta se, navíc za pomoci výtečné Liškovy hudby, daří velmi dobře navodit. Co se týče hereckého ansáblu, Jan Kačer mě znovu přesvědčuje, že byl jako mladý skutečně kvalitní herec, ale i ostatní (např. Eva Poláková, Otto Lackovič) zahráli výborně. Mile mě překvapila i romantická/milostná linka, kterou bych v tomto typu snímku ani moc nečekal, ale o to víc jsem si ji užil. Výhrady mám pouze k temnějšímu obrazu a absenci titulků při některých německy a rusky mluvených pasážích, ale to bude dáno nejspíš nekvalitní verzí filmu na kterou jsem koukal. 5*, jedno z nejlepších československých dramat. (26.01.2011)

4,5 Bezpochyby nejlepší film Kadára a Klose. Na svou dobu nesmírně novátorský - nejen co se týče boření tabuizovaných témat a demýtizace partyzánského hnutí (partyzáni už nejsou ti čistí hrdinové, ale obyčejní lidé, kteří chybují, chlastají a souloží), ale i z hlediska narativní struktury. Popisná narace je pasé, ať žije asociativní montáž, ostrý střih, flashbacky a retrospektivy. A navíc - Jana Kačera ve filmech ze šedesátých let opravdu zbožňuju. Velké doporučení těm, co neviděli. (28.03.2009)

Skvělá adaptace výborné knihy. (Ale jsem asi poněkud zaujatý, protože Mňačkovy texty miluju, stejně jako snímky Kadára a Klose.) Filmu se povedlo převést na plátno poměrně komplikovanou strukturu předlohy a současně přijít s řadou vlastních nápadů. Jen málokde se vidí takto skvěle zvládnutá kombinace subjektivní a objektivní kamery, takto skvělý střih. Vynikající je Liškova hudba (on snad ani jinou neskládal) a herci s Kačerem v čele také nejsou marní. Pochopitelné jsou jinak určité dramaturgické úpravy předlohy, některé však poměrně málo (pokud si správně vzpomínám, postava nacistického velitele četla v knize Ságu rodu Forsythů, nikoliv román Thomase Manna jako ve filmu - ale proč?). Nicméně: Překrásné! (09.06.2006)