The Post: Aféra v Pentagone

Prvú hodinu strašná nuda. Našťastie v druhej sa to konečne rozbehne a to hlavne vďaka postavám majiteľky Meryl Streep a jej šéfredaktora Toma Hanksa; obaja boli v danej dobe mimoriadne odvážnymi a statočnými ľuďmi, ktorí veľa riskovali – a povedal by som, že basa bola tým najmenším zlom, aké ich mohlo zo strany psychopata Nixona stretnúť za to, čo urobili. (01.10.2018)

Snímka rozpráva skutočný príbeh novinárov, ktorí zverejnili tajnú vládnu štúdiu odhaľujúcu, že po štyri prezidentské obdobia im Biely dom klamal o vojne vo Vietname. Bohužiaľ celá dilema, či riskovať v mene slobody slova, alebo pod nátlakom úradov výbušný materiál netlačiť, má od začiatku zrejmý výsledok. Áno, The Post majú vedľa Spielbergovej réžijnej pečlivosti ešte iné istoty vrátane hereckých. Ale Meryl Streepová je v úlohe rozpoltenej majiteľky tradičného vydavateľského domu tak ušľachtilá, ako by nasiakla vlastnými aktivistickými prejavmi poslednej doby. Teda prápor cti drží skôr Tom Hanks čoby šéfredaktor, ktorý si môže dovoliť primeranú dávku humoru, hrubších slov, či dokonca vzbury k šéfke: "Do toho mi netárajte!" Napriek tomu si každý žurnalista hodnotenie ľahko zdvihne: už za clivé retro, kedy sa ešte ťukalo na písacích strojoch, v tlačiarni vládla horúca sadzba a ľudia sa o noviny bili. A tiež za profesijnú zásadu, ktorá tu zaznie: s politikmi sa nikdy nekamarátiť, čo by si nami zapísať za uši naše zapredané novinárske hovná ako Soltész, Tódová, Hanzelová a iní... (13.03.2020)

Když se s první vteřinou filmu objevil na plátně Spielberův klasický otevírací obraz (tedy sekvence, která chytí divákovu pozornost a zároveň souvisí jen matně s budoucím dějem), uvědomil jsem si, jak na mě pořád značka Spielberg platí. A ten trochu magický pocit mě neopustil po celou dobu filmu. Typicky dokonale kontrastní obraz, kamera Janusze Kaminskiho, která každým záběrem něco říká a tedy vypráví obrazem, spielbergovská hudba Johna Williamse. To a mnohé další mě uvádělo do pocitu, že se koukám na film, na kinematografii a prožívám příběh, u kterého jsem napjatý a vzrušený (v tom diváckém slova smyslu). A to z mého pohledu není v roce 2018 málo. 9/10 PS: Frank Capra loves this movie! (02.03.2018)

Spielberg točit umí, to mu nelze upřít, ale proč každý svůj film musí zacákat kýblem sentimentu? Vzhledem ke zpracovanému tématu je snímek poměrně nudný. Ale tak hlavně že si v redakci zatleskali. Konečně jsem pochopila, proč mají Američané tak v oblibě open space kanceláře, potlesk klaky se v nich lépe nese. (29.08.2021)

Ortodoxní demokrat a liberál Spielberg cítil potřebu kout, dokud je železo „fake news“ žhavé a svůj příběh sedmdesátkového WikiLeaks vyslal na dvě bojiště, kde se místo meči máchá pery a odvážnými rozhodnutími. Na jednom tisk bojuje za svobodu slova a nezávislost s řídící mocí a na druhém se žena v řídící pozici snaží probít z mužského obklíčení. Myšlenkově je to bezesporu ušlechtilé (byť žurnalista bez vlastní politické nezávislosti přináší do tohoto boje jistou dvojsečnost), nicméně nebudu kvůli tomu přehlížet mramorový chlad sterility, schematičnost a autorskou rutinu. Palec nahoru za Kaminskiho kompozice, pečlivou práci s kancelářskými detaily (future plakát na All the President´s Men či poster sloupkaře Arta Buchwalda jakožto Strýčka Sama „Have I ever lied to you?“) a taky skutečnost, že se Hanks s třemi čelními drenážemi na pot osobně dočkal patetického jásotu, který mu jako členu posádky Apollo 13 kdysi unikl.. (02.07.2018)