The Post: Aféra v Pentagone

Akta Pentagon: Skrytá válka - to je překlad úrovně: pojďme prodat film, který se obsahem prodat neumí. Film stojí a padá na Hanksovi a Streepové. Jejich kouzelné dialogy nabité tou klasickou filmařinou jsou k sežrání - děj samotný moc ne. Film se snaží v první polovině unudit diváka k smrti a vtáhnout ho do světa nakladatelství, aby ve druhé polovině řešil existencionální otázku novinařiny a upřímnosti se špetkou špionáže, což záživné není, pokud nejste kompost, ale ve srovnání s první polovinou, kde se člověk příjemně prospí, je to takové milé probuzení. Řeklo by se kafe po ránu, ale ne. Spíš Jihlavanka. (21.02.2018)

Steven Spielberg zůstane legendou. Daroval nám Indiana Jonese, Čelisti či Jurský park a natočil spoustu úžasných filmů. Poslední dobou se však Steven Spielberg stal průměrným rutinérem jenž sice pořád točil nadprůměr ale ty výjimečné pecky jako dřív to prostě nebyli. Je otázka jestli se teď v 71 letech dokáže ještě vrátit na staré sedlo avšak The Post (český překlad hoďme prostě a jednoduše za hlavu) rozhodně ukazuje, že ještě nepatří do starého železa. Film mapuje celkem důležitou událost Amerických dějin: Tedy dobu kdy se provalilo, že hned několik bývalých hlav Spojených států amerických i ta současná (Nixon) záměrně lhali o tom jak jsou na tom s Vietnamskou válkou. Žijeme však v silné zemi kdy jsou jakékoliv noviny cenzurovány. Spielberg tuto událost dle mého reflektuje lépe než když před 3 roky natočil průměrný Most špionů. Dává lepší důraz na postavy (kterých je tentokrát více než jenom 2) které nechává žít a o každé nám aspoň trošku vysvětlí co je zač a jaké jsou jeho plány. Jasně, v The Post nikdy nehrozí, že naše hrdiny někdo zabije jde ale o něco víc než o pouhý život. Jde o svobodu projevu která je v dnešní době ještě důležitější. Spielberg tuto 116 minutovou dlouhou jízdu projíždí působivými záběry kamery, hraje do toho vždy perfektní hudba Johna Williamse a především každý herec alespoň trochu dobře hraje. Tom Hanks je perfektní, Bob Odenkirk ukazuje, že neumí hrát jenom Saula a Meryl Streep... je jako vždy k zulíbání a člověk jí div nepřeje tu rekordní 4 sošku. Jediná škoda je ta, že to prostě další pravý zápis Spielberga není. Není to Jurský park, není to Schindlerův seznam, není to Minority Report, není to Chyť mě když to dokážeš... je to však slušná práce která si shlédnutí zaslouží. Mám ale takový pocit, že Štefan Spielbergů ještě neřekl poslední slovo. (02.03.2018)

Skvělá filmařina, působiví herci, angažovanost. A Spielberg. Dokonalé spojení, vynikající film, naposledy jsem si takhle liboval u Mostu špiónů. Takovej biják prostě nelze nemilovat a nezamyslet se přitom nad tím, jestli někdy uvidíme podobný snímek například o tom, jak si někteří naši ústavní činitelé vytírají prdel ústavou. To by bylo! 90%. (06.08.2018)

Skvělá kamera a navýsost aktuální téma. V době, kdy se globálně na západ od Donbasu a lokálně všemi směry od Oválné pracovny či např. od "našeho" Hradu pozoruhodným způsobem šíří nedůvěra až nenávist vůči médiím, která si dovolí být kritická k mocným & vlivným, a kdy současně tamtéž roste bezedná víra v no-name servery s podivnou historií, které mocným slouží - efektivně užívaje pavlovovských principů -, je tato Spielbergova oslava pravé žurnalistiky tou nejlepší odpovědí na tento trend, jakou filmař může světu dát. Důraz na tradici, ověřování faktů, síla novinářské solidarity, vážení trilemat mezi morálkou novináře, ekonomickými tlaky investorů a politickými tlaky mocných... To jsou fenomény platné jak pro Nixonovu dobu, tak pro dny aktuálně žité, bez ohledu na to, že tiskařskou čerň a rotačky neúprosně vytlačují bity a pixely. A Spielberg toto všechno efektně a s řemeslnou dokonalostí vměstnal do příjemných dvou hodin, které možná pro někoho začínají nudně a pomalu se vlečou k prvním náznakům gradace, ale není to tak vlastně i s "velkými kauzami"? Na počátku je unik jakýchsi nudných dokumentů nebo nenápadné vloupání do budovy ústředí jedné politické strany, kterým věnuje pozornost jen pár náruživých čtenářů denního tisku, no a na konci... Drama jak z filmu. S povinnou špetkou patosu, zato s jasným připomenutím toho, že mocní vždycky jednou padnou, ale kvalitní novinařina tu bude vždy. A že stojí za to ji bránit. (20.04.2018)

Steven se zřejmě až příliš spoléhal na úžasného Toma a snad ještě úžasnější Meryl. K tomu měl navíc domluveného mistra Johna Williamse pro soundtrack a polský šikula dřímal v rukou kameru. Navíc měl Steven v rukou divácky nesmírně vděčné a atraktivní téma. Neubráním se pocitu, že těžce usl na vavřínech a nabral dojmu, že se úspěch dostaví jaksi automaticky. Byla z toho sice nominace na Oscara, ale mám pocit, že proběhla čistě jen z úcty a respektu k dílu všech výše zmíněných. Není to vůbec dobře zpracované. Člověk nedostane možnost se jakkoli sblížit s jednotlivými postavami a tak zhlédne celý snímek s naprostou absencí jediného náznaku emocí. V podstatě mi bylo naprosto ukradnuté, jak dopadne soudní jednání, které se mimochodem také odehrálo snad ještě rychleji než začalo. Dívat se na to dalo, ale snímek nenaplnil ani část mých takřka neexistujících očekávání. (30.04.2018)