Zmluva s vrahom

Mylujem europsku kynemtagorafiu, a tentokrat padla volba na svojrazneho Fina Aki Kaurismakiho. Film je vybornou sondou do zivota uradnika /vyborny Jean Pierre Leaud - la Nuit Americain/, ktory sa po prepusteni z prace tula bezcielne a chce ukoncit svoj zivot. Vo filme sa prelina viac rovin a zanrov, tak napriklad chvilkami je Smlouva s Vrahem silna drama, potom zas sklzne do filmov noir a daju sa vystopovat aj prvky gangsterskych filmov. Predavacka ruzi Margi Clarke vyborna. 89 % (14.10.2014)

Prekonané, ale aj takmer po štvrť storočí nefalšovane rázovité. Úsporný režim objasňovania pretrváva, singulárny rukopis zostavovania záberov taktiež a recesistický tón je vyladený do čiernejšieho-náramne ladne trúchliveho znenia, v ktorom prevažuje unavenosť z pátrania po bytostných východiskách zunovaného úradníka na podklade netypizovaného vtipkárčenia. Odťažitá asimilácia filmu-noir, detektívky i sociálnej drámy, vlastne také previazanie neďaleko od seba vzdialených žánrov, ktoré sú tu uhľadene predvádzané ako "corpus delicti" ich harmonickosti. (24.10.2010)

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - INVENTURA - Filmová čítanka - film noir (I Hired a Contract Killer / I HIRED A CONTRACT KILLER / Najal jsem si vraha) - Takto vypadájí mé srdcovky, tak vypadají filmy s velkým F... - 26. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 4. místo - 90% (03.08.2010)

Aki Kaurismäki, tenhle svébytný originál evropského nezávislého filmu, natočil řadu vynikajících filmů a vyprofiloval se ve tvůrce s osobitým a nezaměnitelným rukopisem, který se dá lehce detekovat i v Smlouvě s vrahem. Finský bard i zde šetří dialogy, slovo je spíše nicotná ozdoba, vše se podřizuje obrazu a chladně bezvýchodné atmosféře (je tu všude velmi cítit, že takhle točí filmaři ze severu), pomalé tempo a minimalisticky pojatá forma, typické nájezdy kamery směrem k hrdinovi, dlouhé střihy a převládající chladné barvy a tma. Zajímavá je i směsice žánrů, kterou Kaurismäki mixuje coby originální koktail - zpočátku trpké sociální drama pozvolna přerůstá do sociální satiry a posléze do detektivky s jasně zasazenými ozvuky filmu noir, který je zde ale spíše parafrázován, než přímo adorován (snad všechny postavy stylově kouří, ke slovu se dostává femme fatale, úžasná je scéna v Honolulu baru...), mezi tím se ještě navíc objeví prvky absurdního humoru a jakési gangsterské romantiky, celý snímek režisér pojímá spíše jako absurdní frašku, kterou doprovází několik významových předělů. Nelze opominout ani originální hudební stránku (hudby je ve filmu skoro více než mluveného slova) a zdůraznit jakýsi klip uvnitř filmu s frontmanem The Clash Joe Strummerem v nezvyklé roli barového hráče (ten se mimochodem narodil v Ankaře v Turecku a jedna z postav, člověk vyhazovaný ze zaměstnání hned po hlavním hrdinovi, má taktéž turecké jméno, tipl bych si, že to není náhoda...). Film lze chápat pouze s předem akceptovanou mírou nadsázky, jelikož humor ve filmu (a obecně v Kaurismäkiho filmech) je hodně svojský a v relaci s běžně prezentovanou formou západního filmu jde o věci takřka nehumorné, jejich meritem je jakási paralela mezi běžným a absurdním, posouvání kontextů, hraní si s absurdními nápady...v tomto směru vyšlapal Aki Kaurismäki svým následovníkům hodně širokou stezku... (11.05.2010)

No nebyly ty devadesátky krásné? Klidně plynoucí anekdotická historka s atmosférou, humorem suchým jak troud, skvěle navybíranou hudbou a lehounkým přesahem do humanistického vážna, bez jediné doopravdy záporné postavy, bez zbytečných řečí (a o to filmovější). Parádní zakončení letošního Projektu 100 :-) (23.03.2010)