Juha

Juha-čiernobiela nemá dráma, ktorá je perfektne doladená a vyfarbená hudbou. ' Human trafficking' v nemom filme :) Prostredie deja vsadené do čias majora Zemana... Starí, slizkí, ulízaní oplzlíci, hnusné kurvy a chlapík so sekerkou. Je to síce len na jedno zhliadnutie, ale rozhodne nesklame. A tá hudba je skutočne fantastická! (19.02.2009)

Se vší úctou nepovažuju Juhu za plnohodnotný Kaurismäkiho celovečerní film, ale "jen" za jeho jakousi libůstku, hříčku pro radost. Jednak je to ale pouze můj názor, druhak je to hříčka tak velkolepá, že člověk uvyklý moderním zvukovým filmům nestačí žasnout, kolik emocí a "slov" se dá vyjádřit černobílým němým retro filmem s nemnoha občasnými titulky. Dopomáhají k tomu nejen výborné, stylově expresivní výkony tří hlavních herců, ale i silná hudba (třeba krásný chanson 'Le Temps des Cerises' v podání bordelmámy, nebo celý dramaticky silný závěr). Dílko smutné, ale (možná paradoxně) i milé a hezké. (24.06.2016)

Páni, tak tomuto říkám úctyhodně vzdaný hold němému a černobílému filmu. Krásně a minimalisticky zpracované, myšlenkově hluboké, perfektně zahrané. Kaurismäkiho snímek JUHA je pro diváka dostatečně "průhledný", nikoli však automaticky lehce stravitelný. Realističnost mnoha scén je do značné míry potlačena a snímek tak více vyznívá jako hluboké a citlivé podobenství/poselství o leckdy zvláštním světě či o životě a životních hodnotách leckterých lidí. Za zmínku stojí také vynikající, typicky "prkenné" herecké výkony "dvorních herců" Aki Kaurismäkiho - nemohu nezmínit alespoň Kati Outinen či Markku Peltola. (22.12.2003)

Na samém konci dvacátého století se Aki Kaurismäki, po stránce filmové, vrací na jeho počátek. Němá, naivně romantická groteska i drsné drama o boji skutečné lásky s tou vyumělkovanou, zabalenou do lákavého obalu, pod kterým se nakonec skrývají jen zoufale prázdné pohledy, mimochodem excelentně nasnímané. Originálně a skvěle odvyprávěný milostný příběh. (15.04.2017)

Z jednoduchého a poměrně předvídatelného příběhu udělal Kaurismäki docela silný zážitek, ve kterém je prostor k zamyšlení a funguje i ten nápad natočit to jako němý film. Zpočátku mi to připadalo strašně chladné, ale s každou další minutou jsem se do toho víc a víc dostával a nakonec jsem spokojený. Hodně se mi líbil výběr hudby, vyprávění obrazem a vlastně i vedení příběhu, protože z námětu vhodného spíš pro romantickou komedii nakonec vypadne poměrně slušná depka. Jen ten úplně poslední záběr mi přišel úplně hloupý... A Kaurismäki má i lepší filmy, i co se týče vyprávění obrazem (Děvče ze sirkárny), tudíž zůstanu u 4* (05.09.2020)