Juha

Vytvořit film, který se diametrálně odlišuje od ostatních, ještě neznamená záruku kvality (originality možná). Aki Kaurismaki pojal Juhu jako černobílou němou výpověď, kterou však zbytečně znásilňuje občasnými reálnými zvuky (zavírání dveří, píseň zpěvačky, broušení sekery). To by se ještě dalo brát jako maličkost. Neodpustitelná je ale chladnost, jenž chtě nechtě vystupuje na povrch. Nezachrání ji ani hřejivá hudba, poetika některých scén, výkon Marji. Téma filmu režisér nepříliš šťastně přebírá z jiných snímků, nejspíše spoléhá na již zmiňovanou originalitu. Herci samotní podávají přesvědčivé výkony, ale chvilková naivita v jejich partech odkazuje na to, že si nejsou zcela jisti ve svých pozicích. Nechci jen kritizovat, protože některé scény stojí opravdu za to vidět. Přesto si myslím, že Kaurismaki má na víc. (22.12.2003)

Abel Gance alebo Erich von Stroheim by zrejme nakrútili podľa tejto predlohy štvorhodinový emocionálne vyčerpávajúci epos a možno ma tak niekde vzadu v hlave aj škrie, že tak neurobili. Aki je ale k dnešnému divákovi milosrdnejší a aj na dosť krátkej ploche dokáže urobiť pre príbeh všetko, čo je v jeho silách. Je tu cítiť aj niečo z Vertiga alebo Lyncha, ale to je možno iba náhoda. Fíni proste vedia destilovať a destilovať a destilovať a výsledok, či už vodka alebo film, v tej ich zime dostatočne zahrejú. (28.03.2017)

Z jednoduchého a poměrně předvídatelného příběhu udělal Kaurismäki docela silný zážitek, ve kterém je prostor k zamyšlení a funguje i ten nápad natočit to jako němý film. Zpočátku mi to připadalo strašně chladné, ale s každou další minutou jsem se do toho víc a víc dostával a nakonec jsem spokojený. Hodně se mi líbil výběr hudby, vyprávění obrazem a vlastně i vedení příběhu, protože z námětu vhodného spíš pro romantickou komedii nakonec vypadne poměrně slušná depka. Jen ten úplně poslední záběr mi přišel úplně hloupý... A Kaurismäki má i lepší filmy, i co se týče vyprávění obrazem (Děvče ze sirkárny), tudíž zůstanu u 4* (05.09.2020)

Tak tady si to skoro všechno střihnul Aki sám, včetně skutečného střihu. Já už Akiho znám, tak jsem jsem byla zvědavá, s čím na mě přijde. Je to poměrně jednoduchý příběh beze slov. Němý, černobílý film s jednou písničkou. Tenhle snímek patří mezi ty smutnější, které mně předložil Aki, u něj jsem zvyklá i na veselejší kousky. Tady s tím svým známým hereckým ansáblem ho zahráli bezvadně. Stačilo sledovat pohyby, rysy ve tvářích a je tu příběh, se kterým jsem jako obvykle nesmírně spokojená. On je zkrátka svojský, ne každému vyhovuje jeho styl, ale o tom to přece je, každému sedne někdo jiný a já Akiho miluji. Umí i beze slov prodat emočně silný příběh a hlavně mám pocit, že ho to nesmírně baví a to je z jeho filmů jasně patrné. Filmová výzva 2016 (25.08.2016)

Neotřelé - jak filmově, tak hudebně. Prostě naprosto neokoukaný a voňavý květ evropské kinematografie, který dokáže plně vtáhnout a pohltit na hodinu a dvacet minut do světů, které jsou už skoro jedno století vzdálené od dnešního diváka. Krásná pocta němému filmu a zároveň jeho slušný sparingpartner, jenž se z ringu jen tak vyhodit nedá, neboť jeho kvality jsou nesporné. (01.03.2003)