Leningradskí kovboji dobývajú Ameriku

O této kapele jsem do shlédnutí tohoto filmu věděl akorát to, že existuje. Jenže to jsem popravdě netušil, co všechno se za ní skrývá, a že její vznik má na svědomí jeden z nejpřednějších finských režisérů. Jakmile jsem se tedy do filmu pustil, byl jsem poměrně v šoku. Humor je dost nekompromisní a čerpá z postav celé kapely, ale i z postav kolem ní, kteří do svých rolí nedají jedinou emoci, ale i přesto řeknou všechno, co říct potřebují. Některá hudební vystoupení jsem si musel pustit i několikrát po shlédnutí filmu. Třeba ta finská polka hnedka z kraje, to mě úplně zbouralo. Nebo když se kapela předvádí před amerických producentem v nějaké polorozpadlé stodole. To je taky dost výživný. Humor v průběhu filmu jemně slábne a ke konci jsem měl už trošku pocit, že se hudební vsuvky pořád opakují. Celkově ale nemůžu jinak, než vrazit plnou pětihvězdičkovou palbu. Za ty hudební vsuvky, za Vladimira, za vysvětlovací scénu, proč v každé scéně má plechovkový pivo v ruce nebo i za scénu, kdy je kapela ve vězení a dožaduje se piva. Jedinečná komedie, která si plnou palbu prostě zaslouží. (27.10.2017)

Tohle je zřejmě nejhutnější a nejulítlejší bizarnost, co jsem kdy viděla, přesto musím přiznat, že jsem měla bez problémů naladěno.. Pravděpodobně je to tím, že celý týden koukám na Akiho filmy.. Tedy Kaurismäki a Pellonpää v životní formě.. Bravo, pánové, rozesmáli jste mě k slzám.. Černý humor, cynismus, skvělé hlášky.. (23.08.2020)

"Jen pár slov než odletíme. V Americe chtějí jen americké kapely. Od teďka jste jedna z nich. V Americe mluví všichni anglicky. Vy budete taky. Ti z vás, kteří to neumí, by se měli začít rychle učit. That`s all." Je zde několik povedených vtípků, které musí rozesmát každého, ale víc jak 3* mi tato svérázná komedie nedá. (01.05.2009)

Zatím jediný Kaurismäkiho film, který mě bohužel neoslovil (jinak mám filmy tohoto autora v nesmírné oblibě). Nesedl mi hlavně humor - přišlo mi to bohužel dost nevtipné (třeba ty šílené účesy - které si z toho filmu asi budu pamatovat už navždy - mi přišly prostě jen jako bizarní kuriozita, ne nutně komická). Na to, že to má jen 78 minut, mi to subjektivně přišlo jako mnohem delší film, a některé věci jsem tam asi nepochopil, nebo mě to prostě jen nedokázalo vtáhnout do děje, a sledoval jsem to s dosti vlažným zájmem. Nadchla mě ovšem použitá muzika - hudební produkce Kovbojů mě vážně bavila, a taky mám strašně rád herectví Mattiho Pellonpää (a je mi líto, že umřel tak mladý), takže za sebe nemám problém tomu filmu přiznat jeho kvality, a celkově si myslím, že je velmi dobrý - do mého vkusu se ale bohužel netrefil. (01.11.2017)

Je to taková příšerná píčovina až si to prostě zaslouží absolutní hodnocení. Leningradští Kovbojové jsou jako skupina sami o sobě dost příšerní (a hraje jim to fakt do pohody:)), a když se ještě nechají režírovat někým jako je Aki Kaurismäki, vznikne z toho ujetost ještě desetkrát ujetější než třeba Svéráz Národního Lovu, abychom zůstali ve stejných zeměpisných šířkách:) (28.01.2003)